Menu
e-shop
Jak rozšířený je v oblasti baterií free riding?
Michal Mazal: Co se týká menších přenosných baterií, tam obecně je problém v rámci celé Evropy s prodejními online platformami, kde se to plně neeviduje. Princip tam je takový, že platforma zadává nebo pověřuje výrobce, zákazník si objedná, ale zboží mu přijde od někoho od někoho jiného. Takže tam je to mimo kontrolu a Evropa na to nemá v tuto chvíli řešení a nejde to řešit ani lokálně. Mnohem větší problém je to však u průmyslových baterií.
Tam bych řekla, že je to naopak pod větší kontrolou než drobné baterie.
Petr Kratochvíl: U průmyslových baterií totiž nejde o typický free riding, ale spíš o to, že výrobcům průmyslových baterií bylo umožněno individuální plnění, což je velmi formální záležitost. To znamená, že se stačí zaregistrovat do seznamu výrobců, podat jednou za rok zprávu a výrobce má splněno. Ale nikde se nevytvořila finanční rezerva na pokrytí budoucích nákladů. Legislativa nezachytila ten boom instalací, a firmy sem mohly baterie dovézt, instalovat a provozovat, aniž by zaplatily nějakou zálohu.
Co by vám teď nejvíc usnadnilo práci v tomhle ohledu?
Petr Kratochvíl: Bylo by skvělé, kdyby orgány státní správy, konkrétně Ministerstvo životního prostředí, ve spolupráci s Českou inspekcí životního prostředí daly hlavy dohromady a provedly jednorázovou kontrolu, zda jsou dovozci baterií zapsáni v seznamu výrobců baterií. Jde o porovnání dvou seznamů, kde budeme mít určitou množinu firem, které zjevně neplní svou povinnost zpětného odběru a v takovém případě by Ministerstvo životního prostředí mohlo tyto subjekty upozornit, oslovit a určitě by to urychlilo náš boj proti free ridingu.
V roce 2024 začalo platit nové nařízení o bateriích, které obsahuje mimo jiné nové kvóty. Jsou podle vás reálné?
Michal Mazal: Bude se navyšovat kvóta na přenosné baterie ze 45 % na 63 %. Dále přibude nová kvóta, která se týká baterií a lehkých dopravních prostředků, to jsou třeba koloběžky a elektrické skateboardy a podobně. To je úplně nová kategorie. Ty kvóty jsou nastavené takzvaně od stolu podle toho, jak si to komise jako odhadla, jak by to mohlo fungovat. Ony sice mají podpořit vyšší využití recyklátů při domácí výrobě nových baterií, ale vůbec nezohledňují další faktory. Jsou tedy nerealizovatelné.
Petr Kratochvíl: Vysoké kvóty na materiálové využití baterií jsou kontraproduktivní. Například lithiové baterie obsahují dvě až tři procenta lithia, což je velmi malé množství. A recyklačním firmám je teď nařízeno, aby od určitého data povinně lithium z těch baterií získaly a využily. Ovšem náklady na získání lithia ze složité baterie jsou vysoké. Dostáváme se tak k ceně kolem čtyř nebo pěti euro za kilogram, což je mnohonásobně víc, než platíme za recyklaci dnes.
Složení baterií se stále rychleji mění. Vznikají nové modely, nové materiály a jejich kombinace. Jaký to má vliv na prodej získaného materiálu?
Petr Kratochvíl: Zásadní, protože my sbíráme dobíjecí lithiové baterie dvojího typu. Je to takzvaný typ NMC, nikl mangan kobalt. Má to svůj specifický recyklační proces, kde na konci je černá hmota, která obsahuje ty kovy, které mají nějakou hodnotu. Potom máme druhý typ, který je právě charakteristický třeba pro akumulátory k fotovoltaice. To jsou takzvané baterie LFP, tredy lithium, fosfor, železo, a ty neobsahují tyto kovy. Mají něco málo hliníku, něco málo mědi a zbytek jsou látky velmi těžko recyklovatelné. Ale nyní se nám to takzvaně mění za pochodu a to jsou připravované nové typy baterií. Recyklátoři tak nebudou dostávat dostatek suroviny, kterou potřebují, protože mnoho baterií bude brzy nahrazeno jiným chemickým typem.
Takže i kvůli této situaci na trhu bude složitější plnit kvóty?
Michal Mazal: Ano a souvisí to i s recyklačními kapacitami nebo vůbec s cirkulární ekonomikou. Podle mě totiž Evropa boostuje vývoj z pohledu nových výrobků, ale zapomněla investovat právě do recyklace nebo dalších možností, jak ty materiály získávat. Baterie a akumulátory mají různé chemismy a ne každý zpracovatel s nimi umí podle jejich složení pracovat. Kapacity jsou rozeseté po celé Evropě a vzhledem k vysokým investičním nákladům není možné, aby každá země měla vlastní zařízení na zpracování baterií všech typů nemluvě o těch nově vyvíjených. Zároveň nemáme volný pohyb přes hranice a naopak se přeprava odpadů zpřísňuje. Nebál bych se říct, že tímto se Evropa střílí do vlastní nohy.
Od letošního listopadu se baterie překlasifikují na nebezpečný odpad. Jak to ovlivní přepravu k zahraničním zpracovatelům?
Michal Mazal: Tak, že bez notifikace nevyvezete takzvaně ani deko. Znamená to, že nejdříve musíte mít v té dané zemi konkrétního partnera, který je ochoten do té notifikace jít. Ona se logicky týká i jeho. Až takového partnera najdete, pak teprve můžete společně vyřizovat složitou administrativu. Musíte doložit, jaký typ baterií vyvážíte ven, kde budou zpracovány, jak budou zpracovány, jakou technologií, jaké z toho budou vstupy, jak s těmi vstupy bude nakládáno dál. Do toho procesu se musí prostě zapojit i dopravce, protože jsou přesně stanovené trasy, kudy může jet. A důležitou položkou jsou také peníze, protože musíte úřadům doložit finanční garanci, tedy v podstatě zaplatit vše předem. To je pojistka toho, že nebezpečný odpad zůstane někde, kde nemá co dělat, tak aby úřady měly prostředky na jeho bezpečný odvoz a likvidaci.
Co bude ta finanční garance znamenat pro Ecobat?
Michal Mazal: V horizontu zhruba pěti let to bude představovat asi třetinu našeho obratu. Například když budeme potřebovat, aby nám banka poskytla garanci na 20 milionů, tak obvykle vám za to banky stáhnou z účtu kolem padesáti procent. Takže náš cash flow přijde o deset milionů prostě jen tak, což je samozřejmě velký problém.
Na druhou stranu však nové podmínky přeshraniční přepravy odpadů ztěžují i vývoz mimo EU.
Petr Kratochvíl: Ano, to je malé pozitivum, které začalo platit od letošního května. A samozřejmě to má dobrý dopad hlavně na evropské recyklační firmy, kterým ten materiál neuniká do zahraničí, kde ho prodejcům šlo exportovat za mnohem lepší peníze.
Co dalšího Ecobat čeká v následujících měsících a letech a kam byste společnost rádi směrovali?
Michal Mazal: Máme před sebou například novelu zákona, která přináší více změn pro povinné osoby, což bychom velmi uvítali. Měla by zpřísnit dohled nad některými povinnostmi, které mnozí z nich neplní. To nám pomůže zajistit lepší sběr, zpracování, osvětu i budovat další projekty.
Petr Kratochvíl: Také chceme pokračovat v projektu second life, kdy odpadním bateriím dáváme druhý život a namísto rozebrání a recyklace mohou ještě sloužit dál pro ukládání energie. Ten projekt se mi opravdu líbí a jsem si jistý, že v této oblasti jsme nejspolehlivějším kolektivním systémem v Evropě.
Anna Walterová
