Růst cirkulárních plastů v EU zpomaluje

Přestože potenciál pro větší využití cirkulárních plastů existuje, vysoké ceny energie a vstupních surovin, emisní náklady, slabší konkurenceschopnost a nedostatečné domácí zpracovatelské kapacity brzdí další růst. Evropa tak stále více naráží na problém, že část vlastního plastového odpadu nedokáže využít doma a zároveň musí část poptávky po cirkulárních plastech pokrývat dovozem. Uvedla to skupina Plastics Europe.

Evropa ztrácí tempo růstu

Přechod Evropy k cirkulárnímu hospodaření s plasty v posledních letech výrazně zpomalil. Podle zprávy Plastics Europe klesl roční růst evropské produkce cirkulárních plastů z 13,6 % v roce 2022 na pouhých 1,2 % v roce 2024. Celkový objem cirkulární produkce dosáhl 8,7 milionu tun, což představovalo 15,8 % celkové evropské produkce plastů.

Zpomaluje také poptávka evropských zpracovatelů po cirkulárních plastech. Její roční růst se snížil z 16,2 % v roce 2022 na 4 % v roce 2024. Tento vývoj naznačuje, že sektor čelí strukturálním překážkám, které omezují širší využití recyklovaných a dalších cirkulárních materiálů v průmyslu. Zpomalení zároveň komplikuje plány na vyšší podíl recyklátu v obalech i dalších plastových výrobcích.

Podle zástupců odvětví stojí za zpomalením zejména vysoké ceny energie a vstupních surovin, náklady spojené s emisní regulací a nerovné podmínky v mezinárodním obchodě. V takovém prostředí se investice do nových recyklačních technologií, rozšiřování kapacit a modernizace provozů hůře ekonomicky obhajují. Rozdíl mezi evropským a světovým vývojem se tak zvětšuje: zatímco v Evropě růst cirkulární produkce téměř stagnoval, globální růst cirkulárních plastů zrychlil z 5 % na 7,7 %.

Recyklace roste, většina odpadu však stále končí jinde

Míra recyklace sebraného plastového odpadu v Evropě se zvýšila na 29,6 %. Přesto většina tohoto materiálu stále nekončí v recyklaci. Více než 70 % sebraného plastového odpadu bylo v roce 2024 podle Plastics Europe nadále spalováno nebo ukládáno na skládky. Konkrétně šlo o 16 milionů tun směřujících do spalování a 7 milionů tun na skládky.

Problémem je také odliv materiálu mimo Evropu. Přibližně 12,4 % evropského sebraného plastového odpadu se recykluje v jiných regionech. Evropa tak přichází nejen o surovinu, ale i o přidanou hodnotu, pracovní místa a investice spojené s jejím zpracováním. Tento trend oslabuje domácí trh s recykláty a snižuje motivaci budovat místní zpracovatelské kapacity.

Evropský průmysl zároveň částečně spoléhá na dovoz cirkulárních plastů. Podle Plastics Europe bylo 19 % poptávky evropských zpracovatelů po cirkulárních plastech pokryto dovozem. To ukazuje na rostoucí napětí mezi politickými cíli cirkulární ekonomiky a reálnou schopností Evropy zajistit dostatek dostupného a cenově konkurenceschopného materiálu z vlastních zdrojů.

„Krize v Perském zálivu znovu ukázala, jak zranitelná je Evropa vůči otřesům v dodávkách fosilních zdrojů. Silná evropská cirkulární ekonomika plastů proto není jen vítaným doplňkem, ale nutností. Plastový odpad je cennou surovinou, která Evropě dává šanci stát se kontinentem bohatým na zdroje. Je čas vzít naši cirkulární ekonomiku znovu do vlastních rukou – počínaje tím, že strategické suroviny zůstanou v Evropě a budou zde také využívány,“ uvedla Virginia Janssens, výkonná ředitelka Plastics Europe.

Z pohledu průmyslu tak nejde pouze o environmentální otázku, ale také o konkurenceschopnost a strategickou odolnost Evropy. Pokud se nepodaří vytvořit ekonomické podmínky pro udržení a zpracování plastového odpadu v Evropě, může se část hodnoty spojené s cirkulární transformací přesunout do jiných regionů.*

-wal-