Menu
e-shop
Původní záměr využití lokality pochází z konce 19. století. Podnikatel William T. Love zahájil v 90. letech 19. století výstavbu plavebního a energetického kanálu, který měl propojit řeku Niagaru s plánovanou výrobou levné elektrické energie a podpořit průmyslový rozvoj regionu. Projekt však zastavily ekonomické potíže a technologický i legislativní vývoj. Kanál zůstal nedokončený a později se z něj stalo místo vhodné pro ukládání odpadu.
Významný zlom nastal během druhé světové války. Společnost Hooker Electrochemical Company, později známá jako Hooker Chemical and Plastics Corporation, začala v roce 1942 využívat nedokončený kanál jako skládku chemického odpadu. Ukládání průmyslových chemikálií pokračovalo až do roku 1953, kdy firma provoz skládky ukončila, lokalitu překryla zeminou a pozemek převedla na místní školní úřad. Následné stavební zásahy, budování inženýrských sítí a rozvoj obytné zástavby postupně narušily původní izolační vrstvy a přispěly k šíření kontaminace.
V 50. až 70. letech 20. století došlo k zastavění okolního území. Vznikla zde obytná čtvrť s rodinnými domy a základní školou v 99. ulici. První výraznější stížnosti obyvatel na chemické zápachy, neobvyklé látky prosakující do sklepů a kontaminovanou vodu se objevily v 70. letech. Vyšetřování podzemní vody, kanalizace, vnitřního ovzduší a okolních pozemků postupně potvrdilo závažný rozsah znečištění.
Stát New York vyhlásil první stav nouze v srpnu 1978. Federální vláda situaci znovu označila za mimořádnou v květnu 1980, kdy prezident Jimmy Carter vyhlásil druhý stav nouze a nařídil další pomoc obyvatelům nejvíce postižené oblasti. V roce 1982 podepsaly stát New York a EPA dohodu o dalších sanačních pracích za 7 milionů dolarů. V roce 1987 vydala EPA dokument Record of Decision, který stanovil řešení pro nakládání s kontaminovanými sedimenty z kanalizace a vodotečí. Debata o trvalé obyvatelnosti části území pokračovala ještě na začátku 90. let. Lokalita Love Canal byla oficiálně odstraněna z Národního seznamu prioritních lokalit Superfundu v roce 2004.
Společnost Hooker Chemical and Plastics Corporation uložila v lokalitě Love Canal v letech 1942 až 1953 celkem přibližně 21 800 tun chemického odpadu. Toto množství odpovídá průměrnému ročnímu objemu téměř 2000 tun. Odpad zahrnoval široké spektrum průmyslových chemikálií používaných při výrobě chloru, hydroxidu sodného a dalších chemických produktů.
Podle dostupných údajů patřily mezi nejvýznamnější složky odpadu hexachlorcyklohexany, označované také jako HCH nebo BHC. Lindan je konkrétně gama-izomer této skupiny látek, nikoli přesné synonymum pro všechny hexachlorcyklohexany. Další významnou část odpadu tvořily chlorbenzeny, benzylchloridy, organické sirné látky, sulfidy a sulfhydráty sodné. Zbývající část představovaly různé chlorované uhlovodíky, olejové zbytky z výrobních procesů a další nebezpečné látky.
Odpad se ukládal v různých formách. Část chemikálií byla v ocelových sudech, které v průběhu desetiletí korodovaly a praskaly. Další část odpadu byla uložena přímo do prostoru kanálu bez dostatečné dlouhodobé ochrany. Po ukončení skládkování v roce 1953 byla lokalita překryta zeminou, ale pozdější stavební práce, vedení kanalizace a výstavba školy i obytných domů narušily původní překrytí a umožnily migraci kontaminantů do okolí.
Laboratorní analýzy vzorků půdy, sedimentů, povrchové vody, podzemní vody a vnitřního ovzduší identifikovaly v oblasti Love Canal stovky chemických sloučenin. Významnou část tvořily organické látky, z nichž mnohé patří mezi toxické, perzistentní nebo karcinogenní kontaminanty. Mezi sledované látky patřily hexachlorcyklohexany, chlorbenzeny, benzen, toluen, dioxiny, polychlorované bifenyly a další chlorované uhlovodíky.
Kontaminace nezasáhla pouze půdu a podzemní vodu. Těkavé organické látky pronikaly také do vnitřního ovzduší obytných domů, zejména sklepy, prasklinami v základech a dalšími cestami z podloží. Pro obyvatele tak nepředstavovala riziko pouze přímá kontaminace půdy a vody, ale i dlouhodobé vystavení výparům chemických látek v domácím prostředí.
Za zvlášť problematické byly považovány látky s vysokou toxicitou a dlouhou perzistencí v prostředí. Mezi ně patřily například dioxiny, včetně 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxinu (TCDD), dále některé chlorované aromatické uhlovodíky a další látky vznikající nebo používané v chemickém průmyslu. Právě kombinace velkého množství odpadu, různorodého složení a pozdějšího narušení skládky způsobila, že sanace byla technicky i organizačně mimořádně náročná.
První zásah se soustředil na obyvatele nejbližších domů kolem bývalého kanálu. V roce 1978 se pomoc a relokace týkaly 239 rodin v nejbližším okolí skládky, označovaném jako Ring 1 a Ring 2. Po dalším vyhodnocení rizik a po vyhlášení federálního stavu nouze v roce 1980 byla evakuace rozšířena na širší oblast. Celkově bylo z desetiblokové oblasti kolem skládky přestěhováno přibližně 950 rodin.
Stát New York zadal několik zdravotních studií, které se zabývaly možnými dopady expozice chemickým látkám na místní obyvatele. První zprávy upozorňovaly zejména na možné zvýšení nepříznivých reprodukčních výsledků, včetně nízké porodní hmotnosti, samovolných potratů a některých vrozených vad. Tyto závěry se staly důležitým argumentem pro další postup úřadů a pro rozšíření evakuace.
Pozdější studie sledovaly také dlouhodobý výskyt nádorových onemocnění. Některé analýzy naznačily zvýšené hodnoty incidence u vybraných typů rakoviny, například u nádorů močového měchýře a ledvin. Tyto výsledky je však nutné interpretovat opatrně. Autoři studií upozorňovali na omezený počet sledovaných osob, obtížné zpětné určení míry expozice a další faktory, které znemožňují jednoznačně prokázat přímou příčinnou souvislost mezi pobytem v oblasti Love Canal a konkrétními nádorovými onemocněními.
Případ Love Canal proto zůstává významný nejen kvůli samotné kontaminaci, ale také kvůli tomu, jak upozornil na složitost zdravotního monitoringu u starých ekologických zátěží. Dopady expozice se mohou projevovat dlouhodobě, ale jejich přesné vyhodnocení bývá obtížné, zejména pokud se kontaminace skládá z velkého množství různých látek a obyvatelé byli vystaveni rozdílným úrovním rizika.
Sanace Love Canal probíhala v několika etapách. První fáze se zaměřila na zadržení kontaminace v prostoru bývalé skládky, sběr kontaminované vody, její čištění a omezení další migrace znečišťujících látek. Další fáze řešily kontaminované sedimenty z kanalizace a okolních vodotečí, odstranění vybraných kontaminovaných materiálů a sanaci půdy v prostoru školy v 93. ulici.
Dohoda z roku 1982 mezi EPA a státem New York ve výši 7 milionů dolarů pokryla další důležité sanační práce, včetně rozšíření izolačního systému, prací na zadržení kontaminace a řešení znečištěných sedimentů. Pozdější právní vyrovnání s odpovědnými stranami přinesla výrazně vyšší částky. Společnost Occidental Chemical Corporation, která převzala Hooker Chemical, souhlasila v 90. letech s vysokými platbami státu New York i federální vládě na úhradu nákladů spojených s kauzou Love Canal.
Technické řešení zahrnovalo překrytí původní skládky, vybudování odvodňovacích a sběrných systémů, zachytávání kontaminované vody a její čištění. Součástí opatření byla také práce s kontaminovanými sedimenty z kanalizace a vodotečí, které mohly přispívat k šíření nebezpečných látek mimo samotný prostor skládky. V lokalitě byla vybudována izolační vrstva o rozloze přibližně 22 akrů, tedy asi 8,9 hektaru, která překrývá původní prostor skládky.
Lokalita zůstává pod dlouhodobým dohledem. Součástí provozu a údržby jsou kontroly izolačního překryvu, provoz sběrného a čisticího systému a pravidelné sledování vybraných monitorovacích vrtů. Cílem dlouhodobého monitoringu je ověřovat, zda kontaminace zůstává pod kontrolou a zda technická opatření nadále plní svůj účel.
Případ Love Canal se stal jedním z hlavních impulzů pro přijetí zákona Comprehensive Environmental Response, Compensation, and Liability Act (CERCLA), který je známý jako Superfund. Kongres Spojených států jej schválil 11. prosince 1980. Zákon vytvořil federální mechanismus pro rychlou reakci na úniky nebezpečných látek, sanaci starých a opuštěných kontaminovaných lokalit a vymáhání nákladů po odpovědných stranách.
CERCLA zavedl do americké environmentální politiky důraz na princip „znečišťovatel platí“. Tento princip znamená, že subjekty odpovědné za kontaminaci mohou být nuceny nést náklady na její odstranění nebo na nápravná opatření. Zákon také vytvořil Národní seznam prioritních lokalit (NPL, National Priorities List), který určuje místa vyžadující prioritní pozornost kvůli vysokému riziku pro lidské zdraví a životní prostředí. Love Canal byl v roce 1983 zařazen na první Národní seznam prioritních lokalit Superfundu a v roce 2004 z něj byl po dokončení hlavních sanačních opatření odstraněn.
Je však důležité rozlišovat mezi jednotlivými právními nástroji americké environmentální legislativy. CERCLA se zaměřuje především na reakci na úniky nebezpečných látek, sanace kontaminovaných lokalit a odpovědnost za náklady. Průběžné nakládání s nebezpečným odpadem a jeho sledování od vzniku až po odstranění spadá zejména pod zákon Resource Conservation and Recovery Act (RCRA). Veřejné hlášení úniků toxických látek je zase spojeno především se zákonem Emergency Planning and Community Right-to-Know Act (EPCRA) a systémem Toxics Release Inventory.
Význam případu Love Canal přesáhl hranice Spojených států. Stal se varovným symbolem důsledků krátkodobého rozhodování, nedostatečné evidence nebezpečných odpadů a podcenění rizik při výstavbě na kontaminovaném území. Nepřímo také posílil mezinárodní důraz na odpovědnost znečišťovatele, který se později promítl do řady právních předpisů v různých zemích, včetně evropské environmentální legislativy.
Případ Love Canal zůstává varovným příkladem toho, jak dlouhodobé následky může mít nevhodné nakládání s nebezpečným odpadem. Rozhodnutí ukládat chemické látky do nedokončeného kanálu, následné zastavění okolí a podcenění rizik vedly k evakuaci stovek rodin, desetiletím sanací a dlouhodobému zdravotnímu i environmentálnímu monitoringu. Současně však tato katastrofa přispěla k zásadním legislativním změnám, které dnes pomáhají chránit tisíce obydlených oblastí před podobnými ekologickými zátěžemi.
Anna Walterová
