"Ale vlákna jsou často z více druhů materiálů a v této chvíli výrobní odpad jako takový nejde přímo znovu použít pro výrobu vláken," řekl Tomáš Sedláček z CPS.
"Snažíme se přijít na to, jak modifikovat recepturu materiálu, aby to bylo znovu zvláknitelné. Hodně vláken v netkané textilii se skládá z více druhů materiálu, a pokud jsou dva různé materiály v jednom vláknu, tak už je od sebe nikdo neoddělí. Pokud to chci využít pro stejný způsob zpracování, zase pro výrobu vláken, musím najít cestu, jak to použít. Pracujeme na tom, jeví se to slibně," uvedl Sedláček.
Podle něj jde zejména o to, najít podmínky pro míchání, jak velké části jednotlivých materiálů budou ve směsi, jak se podaří promíchat, jak budou stabilní či jestli nebudou mít tendenci se zpět shlukovat.
Zlínští vědci spolupracují již několik let se znojemským výrobcem netkaných textilií. Projekt podpořila Technologická agentura České republiky, hotový by měl být do tří let, kdy by se výsledky měly již převést do praxe.
Vědci z CPS využívají laboratorní linku, kterou je možné používat jako modelové zařízení pro velké komerční linky vyrábějící několik tun produktu za hodinu. Z laboratorní linky může vycházet pás netkané textilie o šířce sedm centimetrů, v průmyslové výrobě může být široký až čtyři metry. Na laboratorní lince je možné dávkovat dva typy materiálu do jednoho vlákna, vlákna mohou mít různou konstrukci. Linku využívají odborníci a výzkumníci, kteří se zabývají výrobou vláken, z celé Evropy.
-čtk-*
Chile je jedním z největších dovozců starého oblečení v Latinské Americe. Do přístavního města Iquique blízko Alto Hospicio dorazilo letos do října přes 29 000 tun použitého oblečení, zjistila DPA. Asi 50 dodavatelů si vybírá z balíků nejlepší kusy. Zbylých zhruba 40 procent se vyhazuje v horách u Alto Hospicio, sdělil DPA Edgar Ortega, který pracuje na odboru životního prostředí města. Podle něho končí v jedinečném okolí města denně až 20 tun starého oblečení, a to již několik let.
Město nemá dostatek financí ani pracovníků, aby mohlo skládkování ve svém okolí zabránit, natož přírodu vyčistit. Podle Ortegy nastává problém ale ještě dříve, než se staré oblečení vyhodí do pouště. Kvůli skutečnosti, že staré oděvy z cizích zemí se označují jako textilní odpad, není jasné, jak mají být vyřazené kusy zlikvidovány.
Podle Estefaníe Gonzálezové z environmentální organizace Greenpeace se oblečení vyhazuje v poušti, protože lidé si ji představují jako prázdné místo. "V rámci naší kampaně chceme ukázat, že poušť je plná života, a zvýšit povědomí o udržitelném nakupování," říká Gonzálezová.
Vyhozené oděvy u Alto Hospicio se kvůli uvolnění místa čas od času zapalují, čímž se také znečišťuje okolní prostředí. Ortega uvádí, že v průměru jednou za rok tak vznikne větší požár. Přestože se ho hasiči pokoušejí zlikvidovat, oheň doutná několik dní.
Camile Palmaové, majitelce obchodu Angora Vintage, který se specializuje na módu ze 60. až 80. let a sídlí v hlavním městě Santiago de Chile, je líto, když je oblečení označeno za odpad. Palmaová vystudovala módní návrhářství a potrpí si na kvalitní látky a provedení. Zboží nenakupuje po balících, ale vybírá ho po jednotlivých kusech na trzích. Nejraději má kousky ze stoprocentní bavlny, u kterých se nestává, že by při každém praní neznečišťovaly životní prostředí. "V dnešní době je v oblečení hodně plastů. Je to problém," říká Palmaová. Podle Greenpeace se z jednoho kusu oblečení z polyesteru může při jednom praní uvolnit až milion mikroplastových vláken.
Chile je přesto v mnoha environmentálních otázkách v rámci Latinské Ameriky pokrokové. Rozloučilo se například s plastovými taškami v obchodech a má zákon o recyklaci podle evropského vzoru. Podniky se musejí zabývat odpadem, který produkují. Firma Ecofibra z Alto Hospicio vytváří ze starého oblečení izolační materiál. Zatím dokáže zpracovat tři tuny denně.*
-čtk-
