Menu
e-shop
Indonéské projekty míří zejména na velká městská centra, jako jsou Jakarta, Bandung nebo oblasti Greater Tangerang, kde se odpad hromadí rychleji, než jej obce dokážou zvládat, a kde denní produkce překračuje 1000 tun na lokalitu. Tyto projekty tvoří jednu z osmnácti strategických investic v rámci národního programu „downstreamingu“. Podle informací zveřejněných Italsko-indonéskou obchodní asociací (Italian Business Association in Indonesia, IBAI) se celkový objem plánovaných investic do těchto osmnácti projektů může vyšplhat až na 600 bilionů indonéských rupií (přibližně 38 miliard USD), přičemž všechny mají studie proveditelnosti a zahrnují i další oblasti jako dimetyl éter z uhlí, bauxit, bioetanol, udržitelné letecké palivo nebo solný průmysl. Významnou roli v jejich financování převezme státní investiční fond Danantara Indonesia, jehož generální ředitel Rosan Perkasa Roeslani již v únoru 2026 oznámil zahájení prvních šesti projektů v hodnotě 117 bilionů IDR, což představuje první fázi širšího plánu. Danantara přímo vede realizaci těchto investic, které mají podpořit ekonomický růst, vytvořit pracovní místa a posílit energetickou soběstačnost země.
Fond Danantara oznámil už v roce 2025 záměr realizovat desítky projektů na energetické využití odpadu po celé Indonésii, včetně těchto 34 zařízení v lokalitách s vysokou produkcí odpadu, a zdůraznil zapojení konsorcií s mezinárodními technologickými partnery jako Wangneng Environment nebo Zhejiang Weiming.
Projekty povedou jednotlivé technologické firmy, které vyhrály předchozí výběrová řízení. První spalovny v Bekasi a Denpasaru by tak měly být hotové už do konce roku 2027. Státní energetická společnost PLN garantuje odběr vyrobené elektřiny díky předběžné dohodě s fondem Danantara z prosince loňského roku. Ta zahrnuje obnovitelné zdroje včetně energie z odpadů v rámci ambiciózního indonéského národního cíle zvýšit celkovou výkonovou kapacitu elektrických elektráren o 70 gigawattů do roku 2030. Z toho 76 % má pocházet ze zelených zdrojů.
Ministerstvo životního prostředí, které vede Hanif Faisol Nurofiq, vyzvalo v roce 2025 obce, aby urychlily přípravu pro tyto projekty. Cílem je ukončit rizika otevřených skládek, které znečišťují vodu, produkují metanové emise a způsobují zdravotní problémy jako onemocnění dýchacích cest.
Nové spalovny mají zpracovávat 1000 až 2000 tun odpadu denně na jednu lokalitu, s výkonem 20 až 50 MW elektřiny, a snížit objem odpadu na skládkách až o 90 %.
Tímto způsobem země chce nejen ukončit praxi otevřených skládek, které v Indonésii denně produkují metan a ohrožují zdraví lidí, ale zároveň přispět k energetické bezpečnosti země. Výroba energie z odpadů omezí nebo v nejlepším případě úplně nahradí dovoz fosilních paliv a podpoří národní síť dodavatelů. Například v Bekasi a Denpasaru musí vítězové tendrů na výstavbu spaloven vytvořit konsorcium s místními indonéskými partnery – například s regionálními státními firmami nebo soukromníky. Součástí smlouvy je i převod technologie, kdy mají naučit indonéské pracovníky, jak závody provozovat a udržovat. Cílem je, aby Indonésie po letech nezávisela na cizích expertech a společnostech, ale sama zvládala provoz i opravy, což zajistí nižší náklady a dlouhodobou soběstačnost. Tento princip, nazývaný technology transfer, je v Indonésii běžný i pro jiné velké projekty, kde si země postupně zajišťuje soběstačnost.
Obce tak musí zajistit infrastrukturu, například silnice a zařízení na dopravu odpadu k závodům, a splňovat přísné environmentální normy.
Plán na výstavbu desítek spaloven navazuje na prezidentskou vyhlášku z října 2025, která prosazuje cirkulární ekonomiku. Cíle jsou do roku 2030 snížit dovoz energie o 25 % tím, že země využije své vlastní suroviny, a vytvořit desítky tisíc nových pracovních míst v zelených odvětvích, jako je zpracování odpadu nebo obnovitelné zdroje.
Co do počtu spaloven vede ve světě Čína, která v letech 2024–2026 výrazně rozšířila svou síť na více než 1000 zařízení s kapacitou zpracování 700 000 tun odpadu denně, přičemž plánuje přidávat další desítky zařízení ročně kvůli rychlé urbanizaci a odpadové krizi ve velkoměstech jako Šanghaj nebo Peking. Technologie zahrnují také pokročilé filtry proti dioxinům a vysokoteplotní spalování pro 90% redukci objemu odpadu. Japonsko, dlouhodobý lídr v technologii spalování s nulovým odpadem, v roce 2025 otevřelo několik moderních spaloven s pokročilými filtry emisí v Tokiu a Ósace, kde cílí na 100% energetické využití nerecyklovatelného odpadu do roku 2030. Thajsko zahájilo na přelomu roku výstavbu šesti nových spaloven v Bangkoku a okolí s celkovou kapacitou 5000 tun denně. Chce tak snížit závislost na dovozu energie, řešit metanové emise z více než 500 skládek a integrovat palivo z odpadů do národní sítě. Dále například Filipíny schválily v lednu 2026 první velkou spalovnu v Manile s kapacitou 1000 tun denně a plánují vybudovat ještě deset dalších do roku 2028 po celé zemi. Mezi další aktivní země v tomto směru patří Vietnam, který v roce 2025 dokončil spalovnu v Ho Či Minově městě s kapacitou 3000 tun denně a připravuje pět dalších v Hanoji.*
Anna Walterová
