Menu
e-shop
Příprava mezinárodní právně závazné smlouvy o plastovém znečištění započala již na zasedání OSN v roce 2022, kdy byly členské státy vyzvány k vypracování historického dokumentu, který by řešil globální plastové znečištění včetně dopadů na mořské prostředí. Následné dva roky se odehrálo pět jednání, během nichž se delegáti z více než 180 zemí pokoušeli sjednotit své postoje ohledně klíčových otázek. Mezi sporné body patřilo například to, zda by měla smlouva omezovat jen plastový odpad nebo celý životní cyklus plastů, včetně výroby, spotřeby a nakládání s chemikálie-mi obsaženými v plastech. Dále se diskutovalo o tvorbě mechanismů financování a odpovědnosti výrobců.
Letos v srpnu pak proběhlo šesté kolo jednání INC-5.2 v Ženevě pod vedením ekvádorského diplomatického zástupce Luise Vayase Valdiviesa. Představený návrh smlouvy obsahoval řadu doporučení, například omezení nebo zákaz plastových výrobků, které často končí v přírodě či jsou obtížně recyklovatelné. Návrh také akcentoval nutnost redesignu plastových obalů, prevenci úniku plastů do životního prostředí, sanaci stávajícího znečištění a zavedení systémů odpovědnosti výrobců (EPR).
Diskuse byla však velmi ostrá a plná rozporů. Nejvýraznější pochyby vzbudila absence jasných a závazných limitů na výrobu plastů, po kterých volaly země s ambiciózními environmentálními cíli. Místo pevně daných povinností byla ale klíčová opatření formulována jen jako doporučení, tedy že státy „by měly“ něco vykonat, nikoli že „musí“. V posledních hodinách jednání byl předložen upravený návrh s cílem vyhovět některým připomínkám, ovšem ten většina delegátů označila za nedostatečný a odmítla jej. INC-5.2 tedy skončilo bez uzavření dohody a bez jasného plánu dalšího postupu.
Ačkoli INC-5.2 skončilo bez kýženého výsledku, celý proces nelze označit za zbytečný. Podle aliance Business For A Plastics Treaty, která sdružuje přední globální spotřebitelské značky, jednání přinesla významné vyjasnění ohledně podoby regulací a sjednocení více než 100 zemí kolem hlavních principů, včetně postupného vyřazování nejškodlivějších plastů, zlepšování designu výrobků s ohledem na recyklaci a zavádění systémů odpovědnosti výrobců.
V současné chvíli existují dvě nejpravděpodobnější strategie. První možnost je návrat k vyjednávacímu stolu a pokračování v hledání kompromisu, který by mohl sjednotit co nejširší spektrum států. Druhá, alternativní cesta spočívá v tom, že skupina zemí s nejvyššími ambicemi přijme přísnější standardy a pravidla samostatně, což by mohlo vytvořit silný tlak na ostatní státy, aby tyto standardy respektovaly.
Klíčovou otázkou je, která strategie přinese větší environmentální efekt. Bude to postupný a univerzální přístup, který se pokusí přizpůsobit co největšímu počtu států, nebo radikálnější závazky menší skupiny států, které mají silný vliv na globální trh a mohou nastavit standardy motivující ostatní?
Globální plastová krize je naléhavý problém s rostoucím dopadem. OECD odhaduje, že plastový odpad v roce 2025 přesáhne miliardu tun a do roku 2060 by mohl dosáhnout až 1,7 miliardy tun. Plastový odpad zasahuje nejen půdu a vodní zdroje, ale i vzduch, a dokonce lidský organismus. Mikroplasty jsou zjištěny ve vzduchu, vodě, potravinách i lidském těle, což má vliv na zdraví i biodiverzitu.
Mezinárodní instituce jako Světové ekonomické fórum a OSN vyvinuly iniciativy na podporu konkrétních kroků proti plastové zátěži. Posledními jednáními však zůstává nejisté, zda bude možné dosáhnout globální právně závazné smlouvy v dohledné době. Organizace Greenpeace a další nevládní subjekty vyzývají k odvaze a upřímnému přístupu, jímž je možné překonat tlaky průmyslu a přinést účinné opatření, protože alternativou je pokračující degradace životního prostředí a ohrožení zdraví lidí po celém světě.
Problémy kolem plastového znečištění s sebou nesou i výrazné finanční náklady spojené s odstraňováním plastových odpadů z veřejných prostor, vodních toků a přírodních ekosystémů. Podle analýzy OECD může globální ekonomický dopad plastového znečištění dosáhnout stovek miliard dolarů ročně. Města, obce a státy musí vyčleňovat značné finanční prostředky na sběr, třídění a likvidaci plastů, což výrazně zatěžuje veřejné rozpočty. Například v některých rozvojových zemích, kde je infrastruktura pro odpadové hospodářství nedostatečná, se náklady na správy a sanace plastového odpadu pohybují v řádu stovek milionů dolarů ročně.
Mnohé země, které jsou závislé na rybolovu a turistice, jsou negativně ovlivněny znečištěním oceánů a pobřeží plastovým odpadem. Plastové sítě a jiné zbytky mohou poškodit rybolovné zařízení, způsobit úhyn ryb a jiných mořských živočichů a snížit produktivitu rybolovu, což znamená ztrátu příjmů pro rybáře a regionální ekonomiky. Znečištěná pláže a přírodní rezervace zase snižují turistický ruch, což negativně ovlivňuje místní podniky i zaměstnanost v cestovním ruchu.
Mikroplasty a chemikálie uvolňované z plastů představují rostoucí zdravotní riziko pro lidi. Dlouhodobé vystavení těmto látkám může vést k vážným zdravotním problémům, včetně onemocnění dýchacích cest, hormonálních poruch nebo dokonce některých forem rakoviny. Léčba těchto onemocnění vytváří značné náklady na zdravotní péči, které jsou zatím v ekonomických analýzách často podceňovány, ale jejich význam každoročně roste.
Plastový odpad a znečištění mohou komplikovat fungování průmyslových podniků. Například znečištěné vodní toky a prostředí ovlivňují výrobu potravin či zpracování surovin. Navíc rostoucí náklady na suroviny, zejména komodity spojené s výrobou plastů, vytvářejí tlak na výrobní náklady v mnoha sektorech. Firmy rovněž čelí rostoucím legislativním nárokům a tlakům spotřebitelů na udržitelnost, což vyžaduje investice do nových technologií a certifikací.*
-kce-
