Časopis Odpady: Textilní odpady z domácností v Česku za poslední dekádu narostly desetinásobně

Průměrná spotřeba textilních vláken na osobu v globálním měřítku byla v roce 1950 kolem 3,7 kg, v roce 2016 se ovšem zvýšila již na 13 kg. To má pochopitelně za následek i výrazný nárůst textilních odpadů. V současné době se celosvětově odhaduje roční množství textilních odpadů na více než 83 milionů tun. Pouze v rámci EU vzniká ročně kolem 16 milionů tun vysloužilých textilií, z nichž pouze 15–20 % je sebráno za účelem recyklace a pouhé 1 % skutečně recyklováno. Situaci v České republice aktuálně mapuje společný projekt Ústavu chemických procesů AV ČR, CENIA a VUT Brno. První výsledky zatím ukazují, že textil z komunálního odpadu končí většinou na recyklaci, zatímco průmyslový se paradoxně nejčastěji skládkuje a spaluje.

Rapidní nárůst textilních odpadů způsobila rostoucí populace a životní úroveň obyvatel, ale především fenomén tzv. rychlé módy. Rychlá móda je obchodním modelem, ve kterém se produkuje textil s krátkou životností a cenovou dostupností, takže životního cyklus takového produktu je necelý rok.

Tříděný sběr textilu v České republice není v současnosti povinný, povinnost je legislativně zakotvena až od roku 2025, a to v souvislosti s novým odpadovým zákonem, který vstoupil v platnost od 1. ledna roku 2021. V současné době je sběr většiny textilu řešen v režimu prevence vzniku odpadu pomocí charitativních organizací či dalších soukromých subjektů. Podobný systém pak funguje i v sousedních státech, jako je Rakousko nebo Německo, avšak oproti ČR je rozdíl v kvalitě vytříděného materiálu, která je mnohem vyšší. V těchto státech je tedy celý systém ziskový. Kromě charitních sběrů pak je v současné době druhým hlavním tokem směsný komunální odpad. Výše uvedené problémy spojené s absencí recyklačních technologií i dostupných dat o složení a produkci textilních odpadů pak plně platí i v kontextu ČR.

Z těchto důvodu se textilními odpady zabýváme v Ústavu chemických procesů AV ČR ve spolupráci s CENIA a VUT Brno od roku 2021 v rámci projektu CEVOOH (Centrum environmentálního výzkumu: Odpadové a oběhové hospodářství a environmentální bezpečnost). Hlavním cílem projektu je poskytnout Ministerstvu životního prostředí odborné zázemí pro oblast odpadového a oběhové hospodářství a problematických materiálových toků včetně textilních odpadů. Na projektu spolupracuje osm výzkumných organizací a univerzit z ČR. Problematika textilních odpadů je pak jedním z úkolů tohoto projektu, kdy prvotním cílem je analýza a zmapování současného stavu v ČR.

Pro tyto účely byla ve spolupráci s CENIA a VUT Brno provedena analýza dostupných dat a ve spolupráci s Diakonií Broumov zahájeno dotazníkové šetření mezi charitními sběry.

V roce 2010 byla produkce textilních odpadů z domácností, které jsou evidované v katalogu odpadů pod čísly 20 01 10 a 20 01 11, jen kolem 3500 tun, v roce 2019 ovšem byla již více než desetinásobná a to 36 000 tun, což je 3,4 kg na obyvatele, a to se jedná pouze o jeden ze tří materiálových proudů. Přesné údaje o obsahu textilu ve směsném komunálním odpadu a množství těchto odpadů, které sesbírají charitní sběry, ještě není v současné době vyčísleno. Prvotní údaje o obsahu v SKO pak ukazují na značnou variabilitu obsahu a korespondují s daty ze zahraničí, tj. na úrovni 3–7 % SKO. V případě průmyslových textilních odpadů takto výrazný nárůst nebyl identifikován a produkce stoupla mezi 2010 a 2019 z cca 70 000 tun na 88 000 tun.

Pokud jde o postupy zpracování těchto odpadů, v případě textilu z domácnosti podle statistik převažuje překvapivě recyklace nad spalováním a skládkováním. U průmyslových textilních odpadů je situace opětovně překvapivá a převažuje skládkování a spalování, přestože průmyslové textilní odpady jsou více homogenními materiály tím méně náročné na zpracování ve srovnání s textilními odpady z domácností.

Jedná se ovšem o prvotní výsledky, kompletní detailní analýzu materiálových toků textilních odpadů představíme v druhé polovině roku 2022. Výsledky budou zpracovány do podoby Material flow analysis. Další kroky pak budou směřovat k monitoringu best practice pro oblast zpracování a recyklace textilních odpadů pomocí šetření u národních i mezinárodních subjektů zapojených do nakládání s textilními odpady.

Environmentální dopady textilního průmyslu

Textilní výrobky negativně ovlivňují životní prostředí z důvodu značné spotřeby primárních surovin a emisí skleníkových plynů. Velmi oblíbené jsou například bavlněné výrobky pro jejich snadnou údržbu, schopnost absorbovat vlhkost, odolnost vůči vysokým teplotám a příjemným taktilním vlastnostem. Podle statistik Mezinárodního poradního výboru pro bavlnu, světová spotřeba bavlny byla v roce 2019 26,3 milionu tun. UNESCO-IHE pak uvádí, že pěstování bavlny se podílí 3 % na globální spotřebě vody a průměrná spotřeba se odhaduje zhruba na 43 m3/rok na obyvatele. Dalším oblíbeným materiálem pro výrobu textilií je syntetický polyester: je lehký, odolný, nemačkavý a snadný na údržbu, avšak základní surovinou pro jeho výrobu je ropa, jejíž negativní vliv na životní prostředí je známý. Produkce polyesteru v roce 1989 byla jen 8,5 milionu tun, v roce 2018 ovšem již 55,5 milionu tun.

Náročné zpracování

Kromě významných negativních dopadů textilních výrobků je pak velmi problematické i zpracování textilních odpadů. Textilní odpady jsou velice heterogenní a mohou být složeny z pletených, tkaných nebo netkaných látek, a navíc obsahují různé druhy vstupních surovin, jako je bavlna, vlna, polyester, len, konopí, hedvábí, nylon, akryl a viskóza. Kromě toho, často jde o přízi ze směsi syntetických a přírodních vláken. Textilie často podléhají různým úpravám, aby získaly potřebné vlastnosti, jako je např. voděodolnost nebo nehořlavost. Přítomnost chemikálií v textiliních odpadech ještě více ztěžuje proces recyklace. Ani různé doplňky v podobě zipů, knoflíků a proužků recyklaci neusnadňují. To vše vede jen k velmi obtížné recyklovatelnosti a textil je většinou buď skládkován či energeticky využíván. Případná recyklace většinou vede k tzv. downcyclingu, kde vzniká recyklát o nižší kvalitě ve srovnání s původním materiálem (tj. z trička vznikne izolační materiál). Spolu s komplikovaným charakterem textilu je pak hlavní příčinou nízkého podílu recyklovaného textilu i absence technologií pro jeho třídění či recyklaci samotnou. Jednou z cest pro řešení tohoto problému je i úprava skladby textilních výrobků, kdy je preferována jednodruhovost, snadná oddělitelnost jednotlivých částí, minimalizace ozdobných elementů apod., které již někteří výrobci věnují pozornost. Spolu s absencí recyklačních technologií se pak jeví jako jeden z klíčových problémů i absence relevantních dat o materiálových tocích textilu v jednotlivých státech, kdy poslední dostupná data jsou mnoho let stará a nezachycují enormní nárůst těchto odpadů v posledních letech.

Z výše uvedených důvodů je nutné problematiku textilu a textilních odpadů řešit. Tento materiálový tok je součástí cirkulárního akčního plánu v rámci EU, který musí být implementován do legislativy každého členského státu, včetně České republiky a který stanovuje od roku 2025 požadavek na oddělený sběr textilních odpadů jako základní podmínky pro zlepšení postupů pro nakládání s ním.*

Ing. Anastasia Shtukaturova,

Ing. Michal Syč, Ph.D.,

Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down