Menu
e-shop
Evropská legislativa využívá rozšířenou odpovědnost výrobce k tomu, aby alespoň část nákladů spojených s odpady nesli výrobci nebo dovozci, kteří uvádějí výrobky na trh. EPR se uplatňuje například u obalů, elektrozařízení, baterií a v řadě členských států také u pneumatik. Konkrétní rozsah povinností se však liší podle příslušného právního předpisu a národní úpravy.
Recycling Europe, dříve působící pod názvem EuRIC, sdružuje národní federace a společnosti z členských zemí Evropské unie, Evropského sdružení volného obchodu a ze Spojeného království. Organizace požaduje přesnější evropská pravidla pro výpočet nákladů hrazených v rámci EPR a větší transparentnost při uzavírání smluv mezi organizacemi odpovědnosti výrobců a zpracovateli odpadu.
V kolektivních systémech výrobci zpravidla hradí příspěvky organizacím plnícím povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobce, označovaným zkratkou PRO. Ty následně zajišťují nebo financují sběr, třídění, přepravu a zpracování odpadů. V některých zemích působí jediná kolektivní organizace, jinde si konkuruje více subjektů. Rozdíly se týkají také rozsahu hrazených služeb, způsobu zadávání zakázek, výpočtu příspěvků a vykazování nákladů.
Studie společnosti adelphi z roku 2021, zpracovaná pro European Recycling Platform, poukázala na značnou různorodost vybraných systémů EPR pro obaly, elektroodpad a baterie. Současně upozornila, že rozdíly v rozsahu povinností, metodách výpočtu a kvalitě dostupných dat ztěžují jejich přímé porovnávání. Podle Recycling Europe může zejména v konkurenčních systémech vznikat tlak na udržování co nejnižších příspěvků výrobců. Organizace plnící povinnosti EPR totiž soutěží o klienty také výší poplatků. Sdružení recyklátorů se proto obává, že snižování nákladů může v některých případech dopadat na ceny placené za třídění a samotnou recyklaci.
Důležitým bodem diskuse je výklad článku 8a rámcové směrnice o odpadech. Ten stanoví minimální požadavky pro systémy rozšířené odpovědnosti výrobce a vyjmenovává základní náklady, které mají příspěvky výrobců pokrývat. Patří mezi ně zejména náklady na oddělený sběr odpadu, jeho následnou přepravu a zpracování, poskytování informací držitelům odpadů a shromažďování a předávání údajů. Při výpočtu se současně zohledňují příjmy z opětovného použití, prodeje druhotných surovin nebo nevyzvednutých záloh. Směrnice zároveň uvádí, že příspěvky výrobců nemají překročit náklady nezbytné k poskytování služeb nakládání s odpady nákladově efektivním způsobem. Tyto náklady mají být mezi dotčenými subjekty určovány transparentně.
Často uváděná hranice 80 % nepředstavuje základní pravidlo pro všechny systémy EPR. Uplatní se v případech, kdy členský stát využije možnost odchýlit se od obecného rozdělení finanční odpovědnosti. Taková výjimka musí být odůvodněna potřebou zajistit řádné nakládání s odpady a ekonomickou životaschopnost systému.
Recycling Europe upozorňuje, že evropské předpisy sice vyjmenovávají základní nákladové položky, ale neposkytují podle něj dostatečně podrobnou a jednotnou metodiku jejich výpočtu. Rozdílný výklad pak může vést k odlišné úrovni financování v jednotlivých státech a odpadových tocích.
Sdružení proto navrhuje, aby se při stanovování příspěvků více zohledňovaly také dlouhodobé investice do recyklačních zařízení, náklady na výzkum a vývoj, zvyšování kvality recyklovaných materiálů a vytváření stabilního trhu pro druhotné suroviny.
Pro recyklační podniky je důležitá nejen výše plateb, ale také jejich předvídatelnost. Výstavba a modernizace zařízení vyžaduje dlouhodobé investice, zatímco smlouvy na zpracování odpadu mohou být uzavírány na kratší období a opakovaně soutěženy. Recycling Europe varuje, že přílišný tlak na nejnižší nabídkovou cenu může omezit schopnost recyklátorů investovat do technologií, které zvyšují kvalitu výstupních materiálů nebo umožňují zpracovávat obtížně recyklovatelné odpady.
Ekonomickou situaci recyklátorů ovlivňují také ceny energií, náklady na pracovní sílu, požadavky na kvalitu výstupních materiálů a vývoj cen primárních i druhotných surovin. Výnosy z prodeje recyklovaných materiálů mohou výrazně kolísat. V období nízké poptávky proto roste význam stabilního financování samotné služby sběru, třídění a recyklace. Recyklační průmysl zároveň čelí konkurenci levnějších materiálů ze zemí mimo Evropskou unii.
Evropská komise plánuje předložit návrh Aktu o oběhovém hospodářství ve třetím čtvrtletí roku 2026. Jeho cílem má být podpora jednotného trhu s druhotnými surovinami, zvyšování nabídky recyklovaných materiálů a odstraňování překážek oběhového hospodářství.
Recycling Europe považuje připravovanou legislativu za příležitost k reformě systémů EPR napříč jednotlivými skupinami výrobků. Požaduje zejména jasnější pravidla pro výpočet nákladů, větší transparentnost smluvních vztahů a stabilnější podmínky pro investice do recyklačních kapacit. Zatím však není jisté, zda návrh komise přinese novou jednotnou definici nezbytných nákladů, ani v jaké podobě by se případné změny promítly do příspěvků výrobců. Přesnější vymezení nákladů by mohlo zvýšit příspěvky v systémech, které dosud pokrývaly jen omezený rozsah služeb. Současně by však mohlo přispět k větší stabilitě evropské recyklační infrastruktury. Slabší nebo nejednotná pravidla by naopak mohla zachovat rozdíly mezi členskými státy a jednotlivými systémy EPR.*
-red-
