Za opětovné použití věcí ze sběrných dvorů hrozí sankce

Hierarchie způsobů nakládání s odpady v odpadovém hospodářství, vystavěná na principech šetrného zacházení se životním prostředím a maximální podpoře udržitelnosti zdrojů, dává přednost předcházení vzniku odpadů.

V případě, že se nepodaří vzniku odpadů zabránit, přednostně má být využita příprava k opětovnému použití, až po ní mohou následovat další způsoby nakládání s odpady. Má však skutečně předcházení vzniku odpadů v praxi vždy přednost?

V souladu s výše uvedenými principy se objevily úvahy některých obcí vyčlenit ve svých sběrných dvorech prostor, kam by jejich obyvatelé mohli odkládat nepotřebné předměty, které se dají ještě použít, a umožnit tak jejich efektivní opětovné použití a současně tak předejít vzniku odpadu.


Pokud se na danou úvahu podíváme optikou zákona, je nejprve potřeba si vyjasnit některé základní pojmy jako opětovné použití, využití odpadů či přípravu k opětovnému použití (viz box). Dá se říci, že opětovné použití je formou předcházení vzniku odpadů, zatímco příprava k opětovnému použití je samostatným způsobem nakládání s odpady stojícím na druhém stupni v hierarchii nakládání s odpady (tj. hned po předcházení jejich vzniku). Hranice mezi těmito pojmy nemusí být zcela jasná, a to i v návaznosti na ne zcela jednoznačné vymezení pojmu odpad, kterým je dle § 3 zákona o odpadech každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.

Pokud se osoba chce movité věci zbavit, může tak učinit pouze způsobem a na místech k tomu určených v souladu se zákonem. U odpadu vznikajícího na území obce při činnosti fyzických osob (tzv. komunální odpad) mají tyto osoby povinnost zbavovat se odpadu na místa určená obcí v souladu s § 17 zákona o odpadech. Těmito místy mohou být sběrné dvory, jejichž umístění, provozní dobu a především popis odpadu, který je v nich možno odevzdat, určuje obec obecně závaznou vyhláškou vydanou dle § 17 odst. 2 zákona o odpadech. Takto předaný odpad se v souladu s § 12 odst. 3 zákona o odpadech stává vlastnictvím obce. Ta má povinnost s ním naložit pouze v souladu se zákonem, tedy jej může převést do vlastnictví pouze právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu (§ 16 odst. 1 písm. c) v součinnosti s § 12 odst. 3 zákona o odpadech).

VĚCI SE STALY ODPADEM

Z uvedeného tedy vyplývá, že věci, které se již jejich odevzdáním do sběrného dvora staly odpadem, nemůže obec přenechat k opětovnému použití jiným osobám. Může je pouze předat k dalšímu nakládání osobám s potřebnými oprávněními. Za porušení této povinnosti navíc hrozí pokuta až do výše 1 milion korun fyzické osobě, která převezme odpad do svého vlastnictví a nedisponuje oprávněním s ním nakládat (teoreticky tedy právě občanům obce, kteří odpad převezmou) a pokuta až do výše 10 milionů korun právnické osobě, která předá odpad osobě, která k převzetí předávaného odpadu není podle zákona o odpadech oprávněna (sankce by v tomto případě hrozila obci).

Přestože je zřejmé, že smyslem a účelem posledně uvedených ustanovení bylo, aby s odpadem bylo nakládáno pouze v souladu s principy uvedenými v úvodu tohoto článku, a odpad se tak nedostal do nepovolaných rukou s rizikem možného poškození životního prostředí, je bohužel jeho vedlejším dopadem, že obce nemohou odpad převzatý do svých sběrných dvorů, který by bez další úpravy či opravy mohl být ještě dále použit, přenechat k jeho opětovnému použití například lidem v sociálně tíživé situaci.

Aby tedy použitá věc mohla být nabídnuta k opětovnému použití, nesmí se stát odpadem, jinými slovy nemůže být fyzickou osobou předána do sběrného dvora zřízeného obcí či na jiné místo zřízené v souladu se zákonem o odpadech k odkládání odpadů.

LEPŠÍ JE VĚCI DAROVAT

Jediným zákonným řešením tak pro obce zůstává informovat dostatečně své občany o možnostech darování nepotřebných, a přesto stále funkčních věcí místním nízkoprahovým a jiným sociálním zařízením, které zajistí předání daru dále do rukou potřebných. V České republice se s touto praxí setkáváme prozatím pouze u oblečení, případně drobnějších potřeb pro domácnost.

Lze tedy snad jen doufat, že do budoucna zákonná úprava umožní, aby se obec mohla stát přímým zprostředkovatelem přenechání k opětovnému použití věcí, které budou odevzdány do jejího sběrného dvora, čímž by se v souladu se zásadou předcházení vzniku odpadů umožnilo, že i větší předměty, jako například použitý nábytek či elektrické spotřebiče, naleznou své další použití a nestanou se odpadem po jejich použití prvním spotřebitelem. První vlaštovkou v tomto směru by mohl být program předcházení vzniku odpadů České republiky schválený již koncem října tohoto roku vládou, který je jako nový institut zařazen v aktuálním návrhu novelizace zákona o odpadech. Stejným směrem snad míří i návrh věcného záměru nového zákona o odpadech, který navrhuje přesnější vymezení pojmu odpad i toho, kdy odpad přestává být odpadem. Pokud se týče obcí, měly by dle výše uvedeného věcného záměru nově informovat i o možnostech prevence a minimalizace vzniku komunálních odpadů.

 

Mgr. Iva Pikalová
Ambruz & Dark Deloitte Legal s.r.o., advokátní kancelář

 

VYMEZENÍ POJMŮ

Opětovným použitím odpadů se dle § 4 odst. 1 písm. p) zákona o odpadech myslí postupy, kterými jsou výrobky nebo jejich části, které nejsou odpadem, znovu použity ke stejnému účelu, ke kterému byly původně určeny. V praxi se opětovné použití často zaměňuje s pojmem využití odpadů (viz dále).

Využití odpadů podle písm. q) stejného paragrafu je činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí materiály používané ke konkrétnímu účelu, nebo že je k tomuto konkrétnímu účelu upraven (příkladem může být recyklace/znovuzískání kovů a kovových sloučenin z odpadu). Dle této definice lze usoudit, že institutu využívání odpadů se k řešení výše nastíněné problematiky nepoužije.

Příprava k opětovnému použití se dle písm. r) stejného paragrafu rozumí způsob využití odpadů zahrnující čištění nebo opravu použitých výrobků nebo jejich částí a kontrolu provedenou osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu spočívající v prověření, že použitý výrobek nebo jeho část, které byly odpady, jsou po čištění nebo opravě schopné bez dalšího zpracování opětovného použití.

 

V PRAXI SI LIDÉ PORADÍ

Zkušenosti z mnohých sběrných dvorů ukazují, že život si najde cestu i tam, kde legislativa zakazuje. Je zcela běžné, že si lidé ze sběrných dvorů tu a tam odnesou něco, co by se dalo ještě použít, stačí se jen domluvit s obsluhou. Záleží jen na ochotě personálu sběrného dvora. Že to neodpovídá legislativě, nikoho v té chvíli příliš nezajímá – to by se musel najít někdo, kdo by na jejím dodržování trval.

U kontejnerů pro velkoobjemový sběr v ulicích se dokonce vytváří jakási organizační subkultura, kdy bezdomovci, sběratelé a překupníci odchytávají lidi těsně před tím, než odpad vyhodí do kontejneru, a tím ho odevzdají do majetku obce.

A ještě jedna praxe je prý poměrně rozšířená: pracovníci sběrných dvorů vybírají z odloženého odpadu zajímavé věci a prodávají je na Aukru nebo E-bay. Často si tím prý zajistí přilepšení k platu. Obecněji nahlíženo – je hezké, že se tak podaří zachránit věci, které ještě mohou sloužit. A že tento způsob není možný bez obcházení zákona, je dost smutné.

Jarmila Šťastná

Aby použitá věc mohla být nabídnuta k opětovnému použití, nesmí se stát odpadem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *