Chotíkov není zbytečný

Spalovnu komunálních odpadů v Chotíkově u Plzně vůbec nebylo nutno stavět, protože téměř všechny odpady z Plzeňského kraje by se daly zpracovat jinak. Tvrdí to materiál, publikovaný na webové stránce Hnutí Duha, v němž se vyjadřuje Ivo Kropáček z Hnutí DUHA a Miroslav Patrik, předseda Dětí Země. Jejich tvrzení jsou však podle publicisty Pavla Kaufmanna zavádějící a je třeba je uvést na pravou míru:

Předně by si měli zelení aktivisté ujasnit pojmy a dojmy. Třídění a recyklace jsou totiž dvě různé věci. Nejdříve odpady vytřídíme a teprve pak následuje jejich recyklace, kdy se upravují vytříděné odpady k dalšímu využití. Paradoxně, čím méně vytřídíme, tím vyšší může mít recyklaci. Pokud by v celém Plzeňském kraji vytřídili jen 1 kilogram skla, papíru či železa a ten kompletně recyklovali, tedy upravili k dalšímu použití, bude míra recyklace v kraji plných 100 %. Stejně tak může dojít k opačnému extrému, i když vytřídíme maximální množství odpadu, nemusíme mít provozy na jeho recyklaci ani podmínky pro případné využití recyklátu. Evropa sama přešlapuje někde mezi těmito extrémy. Z uvedených průměrných 43 % vytříděného odpadu EU totiž plnou čtvrtinu vyváží k recyklaci dále do světa, jelikož pro něj nemá kapacity a pro vzniklý recyklát ani využití. U vytříděných plastů je to ještě horší a z EU se vyváží dokonce více než polovina z vytříděných plastů, hlavně do Asie.

Průměrnému Evropanovi zůstane po vytřídění 43 % odpadu kolem 270 kg směsného zbytkového odpadu. Každý obyvatel Plzeňského kraje vyprodukoval podle ČSÚ v roce 2013 celkem 231 kg odpadu, což je nejméně z krajů v ČR  a taky méně, než zůstane průměrnému Evropanovi až po vytřídění (270 kg). Plzeňský kraj má nejnižší produkci odpadu, ale zároveň vytřídí kolem 42 kg na osobu. Takže zbývá 189 kg směsného odpadu. K optimálnímu konečnému stavu 150 kg na obyvatele za rok to má právě Plzeňský kraj ze všech krajů v republice nejblíže. Přesto mu zelení aktivisté nasazují psí hlavu.

Jedinou zemí, kde se vytřídí více než 60 % odpadu je Německo, zbytek se tam spálí na energii a jen 1 % se ho uloží na skládky. Za příklad dávané Vlámsko má roční množství odpadu 165 kg na osobu a jeho konečný udržitelný cíl je 150 kg na osobu, což je hranice v Evropě obecně uznávaná za optimum. Pánové Kropáček ale ani Patrik už nikde neuvedou, že téměř všechen tento dále nevyužitelný odpad skončí v zařízeních pro energetické využití. Vlámsko se 6,5 milionu obyvatel má totiž 10 spaloven s roční kapacitou 1,2 milionu tun. Podle stejného klíče bychom měli mít u nás 15 spaloven na dva miliony tun odpadu ročně! Máme zatím v provozu jen tři na spálení 650 000 tun a rozestavěnou chotíkovskou na necelých 100 000 tun. Každá další snaha o výstavbu těchto užitečných zařízení u nás je provázena hysterickou a lživou kampaní o „megaspalovnách, které budou likvidovat tisíce tun užitečných surovin a do ovzduší i do půdy ukládat tuny toxických látek“.

Proč nám ale aktivisté také neřeknou jeden z hlavních důvodů, proč Vlámové tolik třídí? Vedle propracovaného systému nakládání s odpady je to tím, že uložení tuny odpadu na zdejší skládky nestojí každého Vláma 18 eur jako našince, ale rovnou 70 eur. A když jde o odpad, který jde spálit, je k tomu ještě malus dalších 80 eur, což je dohromady 4200 korun a ne směšných 500 korun za tunu jako u nás. A jelikož každý z nás průměrně uloží za rok do popelnice 175 kg směsného odpadu, tak za jeho uložení na skládku zaplatíme dokonce jen 88 korun. To je cena jedné krabičky cigaret, kterou má průměrný kuřák sotva na dva dny. Jinak spalování v ZEVO je ve Vlámsku zdaněno jen 7 eury za tunu, protože je to efektivnější než skládkování.

Další do nebe volající demagogií je porovnávat podíly třídění v jednotlivých státech a regionech. Ano, průměrný Evropan vytřídí 43 % odpadu a ze 470 kg mu zbyde 270 Kg. Průměrnému Čechovi, který třídí méně, necelou třetinu odpadu, však zbývá jen 265 kg odpadu, jelikož třídí z roční produkce 307 kg. I když tedy třídíme méně než průměr, zůstává nám méně odpadu. Doufejme, že tato absurdita porovnávání podílů dojde i bruselským byrokratům, kteří chtějí do nové směrnice o odpadech uložit do roku 2030 členským státům povinnost zvýšit podíl třídění na 70 %. Zásadní je totiž, kolik odpadu k dalšímu využití po vytřídění nám zůstává, a jak s ním naložíme.

Některé úspěšné regiony vyprodukují v Evropě skutečně jen 150 kg směsného odpadu na osobu ročně, ale aktivisté už neřeknou, že většina z nich skončí v téměř 500 zařízeních na energetické využití a k této metě se dostávali několik desítek let systematické práce v nakládání s odpady. V Česku se od roku 2002 produkuje stále téměř stejně směsného odpadu (2002 = 263 kg / 2014 = 266 kg) a od roku 2008 stagnuje i množství oddělené sbíraného odpadu, které se pohybuje kolem 44 kg na osobu a rok. Popelnicová daň 500 korun na osobu a rok je totiž směšně nízká a tudíž nemotivující pro ty, kteří třídit z různých důvodů nechtějí. Zároveň je demotivující pro ty, kteří důsledně třídí, jelikož jsou za svoje společensky přínosné jednání „trestáni“. Mají vyšší náklady, věnují tomu svůj čas, městu šetří náklady se svozem i poplatky za ukládání na skládku, přinášejí peníze za vytříděný odpad, ale platí pořád stejně jako sousedi, kterým nestačí jedna popelnice na týden.

Aktivisté straší, že Plzeňský kraj prý bude vytvářet 1,66krát více zbytkového odpadu než nejlepší Vlámsko. Už dnes je to ale jen 1,14krát více (189 kg Plzeňsko a 165 kg Vlámové). A pokud bude zbytek odpadu po vytřídění 150 kg, jako plánují ve Vlámsku, jen v samotné Plzni vznikne ročně přes 30 000 tun odpadu z domácností a další desetitisíce tun podobného odpadu z úřadu, škol a dalších zařízení, které je efektivnější energeticky využít než skládkovat. Spalovna ZEVO Chotíkov má prý spalovat 57 000 tun cenné recyklovatelné suroviny. Proč ale aktivistům nevadí, že již 25 let Plzeňský kraj na skládky ukládá zhruba dvojnásobek tohoto množství „hodnotných surovin“. Dohromady tedy kolem tří milionů tun, tedy aktuální roční produkci komunálního odpadu všech domácností v České republice?

Závěrem se nabízí se otázka, komu dělají zelení aktivisté „užitečného blbce“? České skládkařské lobby nebo německé spalovací lobby, která již dnes počítá s tím, že bez spalování českého odpadu, které jim pěkně zaplatíme, to bude mít v budoucnu těžké? Pánové Kropáček a Patrik říkají, že: „Plýtvání cennými surovinami se promítne také do vysokých cen za odpad. Účet zaplatí města, obce a domácnosti.“ Měli by také ale dodat, že díky jejich trucaktivitám bohužel ten účet možná budeme platit německým a rakouským spalovnám, které si z nich levně vyprodukují elektřinu a teplo…

Pavel Kaufmann

 

 

Materiál zveřejněný na webu Hnutí Duha

Spalovnu komunálních odpadů v Chotíkově u Plzně není vůbec nutno stavět. Plánovaná zařízení na úpravu odpadů na skládce Vysoká v Dobřanech a ve Stříbře by byla schopna zpracovat téměř všechny odpady z Plzeňského kraje, pokud by kraj recykloval tak jako úspěšné západoevropské regiony a produkoval jen 150 kg směsných odpadů na osobu ročně. Chotíkovská spalovna, jejíž výstavba je nyní pozastavena, by totiž neměla dostatek odpadů. Vyplývá to z nového Plánu odpadového hospodářství kraje na léta 2016 až 2025. Veřejnost k němu může zaslat krajskému úřadu připomínky do středy 2. prosince. Přestože má recyklace podle evropské odpadové politiky před spalováním přednost, neplánuje Plzeňský kraj zvýšit recyklaci na úroveň úspěšných západoevropských regionů. Kraj dosahuje recyklace komunálních odpadů 39 %. To je víc než průměr v ČR (30 %), ale méně než průměr v Evropské unii (42 %), přičemž úspěšné země a regiony dosahují recyklace 60 i více procent.

Evropská komise příští týden zveřejní, jaké recyklace komunálních odpadů musí jednotlivé členské země v blízké budoucnosti dosáhnout. Všechny kraje v ČR nyní zpracovávají krajské odpadové plány, žádný z nich si však takový cíl do roku 2025 nestanovil. Již nyní je tedy zřejmé, že Plzeňský kraj bude muset právě dokončovaný plán brzy přepracovat a budoucí míru recyklace výrazně zvýšit. Aktuální odpadový plán dále předpokládá, že kraj bude vytvářet 1,66krát víc netříděných odpadů na osobu než belgické Vlámsko nebo město Lublaň. V Plzeňském kraji proto zbytečně skončí na skládkách nebo ve spalovně 57 000 tun recyklovatelných surovin. Plýtvání cennými surovinami se promítne také do vysokých cen za odpad. Účet zaplatí města, obce a domácnosti.

Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA, řekl: „Plzeňský kraj ve svém novém desetiletém odpadovém plánu jen potvrdil, co už dávno tvrdíme. Spalovna ZEVO Chotíkov má spalovat cenné recyklovatelné suroviny. Pokud by byly recyklovány, ušetří čtyřikrát víc energie, než kolik vznikne jejich spálením. Kraj by měl výrazně zvýšit recyklaci a snížit množství netříděných odpadů. To je cesta, kterou se v 21. století ubírá Evropa.“

Miroslav Patrik, předseda Dětí Země, řekl: „Opakovaně se nám potvrzuje, že prosazování spalovny v Chotíkově je ekonomický a ekologický omyl. Přitom kraj jako vlastník Plzeňské teplárenské, a. s., musel od počátku jejího schvalování vědět, že upozorňujeme na vážná porušení zákona. To se ostatně již potvrdilo opakovaným zrušením stavebního povolení a značným oddálením potenciálního zprovoznění spalovny.“*

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *