Zaměřeno na nedopalky cigaret. Obcím mohou přinést příspěvek do rozpočtu

Omezení jednorázových plastů a rozšířená odpovědnost výrobce – to jsou dva pojmy, které rezonují novou evropskou legislativou. Někdy se však propojují v oblastech, kde bychom to ani nečekali: například u cigaret, přesněji řečeno u jejich nedopalků.

Nedopalky cigaret nalezneme ve městech a obcích v uličních smetcích a litteringu. Ne všichni kuřáci jsou totiž disciplinovaní a odhazují nedopalky i mimo určené nádoby. Jde tedy pouze o problém estetického působení nebo sociálního vnímání životního prostředí? Omyl. Evropská směrnice, která řeší omezení vlivu některých plastových výrobků na životní prostředí, označovaná jako SUP (single use plastic), věnuje nedopalkům specifickou pozornost. Důvodem je, že filtry cigaret obsahují acetátová vlákna, která se vlivem vnějšího prostředí velmi pomalu rozkládají. Z vláken filtrů a zbytků tabáku se mohou uvolňovat do okolního prostředí toxické látky. Proto se o nedopalky zajímá směrnice SUP a snaží se zajistit, aby se omezilo jejich pronikání do životního prostředí.

Znečišťovatel platí
Náklady na odstraňování nedopalků z veřejného prostoru nesou města a obce, jež musejí zajišťovat úklid veřejných prostranství. Na základě principu „znečišťovatel platí“ by se podle evropské legislativy nově měli na těchto nákladech podílet i výrobci cigaret.

Ve směrnici SUP tak dostali výrobci tabákových výrobků s filtry, hlavně tedy cigaret, krom jiného povinnost uhradit obcím náklady spojené nejen s litteringem a úklidem veřejných prostor, ale také se sběrem těchto konkrétních výrobků ve veřejné sběrné síti. Týká se to především veřejných odpadkových košů a případně popelníků, pokud je obce někde zřizují a provozují.

Řešení, jak by to měli výrobci udělat, je v použití principu rozšířené odpovědnosti (EPR). Svoje povinnosti mohou plnit samostatně, ale předpokládá se, že výrobci pro tento účel založí kolektivní systém, podobně jak se to už stalo u jiných výrobků s ukončenou životností: obalů, elektrozařízení, baterií nebo pneumatik. S fungováním těchto systémů (EKO-KOM, Elektrowin, Asekol, Ecobat, Eltma a další) jsou u nás letité zkušenosti a díky nim se vesměs daří plnit cíle, které nám klade EU.

Kolik je nedopalků
Přestože český zákon k SUP ještě není hotov, největší výrobci tabákových výrobků představující zhruba 99 % trhu u nás, již téměř rok vznik kolektivního systému připravují. Je totiž pravděpodobné, že to bude jediný způsob, jak dostát daným povinnostem a vyhnout se sankcím.

Zákonodárce požaduje, aby výrobci cigaret propláceli obcím reálné náklady na úklid nedopalků, které se dostanou do veřejného prostoru. Nepočítají se nedopalky vznikající v domácnostech, protože ty se stávají součástí směsného komunálního odpadu z domácností.

Aby bylo možné vyčíslit, jakým dílem budou výrobci přispívat, je nejprve nutné zjistit, kolik nedopalků se ve veřejném prostoru vlastně vyskytuje. Tento tok odpadů v minulosti nebyl detailně sledován.

Veřejné datové zdroje o produkci odpadů z nedopalků nejsou k dispozici. V rámci zákonné evidence odpadů jsou nedopalky součástí uličních smetků (kód 20 03 03), ve kterých ale převažují minerální částice nebo zbytky zeleně. Odpady z odpadkových košů jsou obvykle zařazovány do směsných komunálních odpadů (kód 20 03 01). Samostatně není výskyt nedopalků sledován.

V loňském roce byla výrobci tabákových výrobků zadána odborná studie, kterou realizovala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně ve spolupráci s firmou Green Solution s. r. o. Cílem studie je zjistit výskyt nedopalků v litteringu, který vzniká na veřejných prostranstvích, a také v komunálních odpadech, které se sbírají v rámci veřejných systémů sběru. Typicky se jedná o uliční smetky z čištění ulic, náměstí a dalších prostor, veřejné odpadkové koše a případně venkovní popelníky, pokud je obce provozují.

Krom dalších ukazatelů má být stanoven především hmotnostní výskyt nedopalků v uvedených zdrojích odpadů. Výzkum je realizován v pěti typech lokalit ve veřejném prostoru a v sedmi velikostních skupinách obcí v celé ČR. Zahrnuta je litteringová sezóna od dubna do září, i nelitteringová od října do března. Metodika používaná ve studii vychází z obdobných studií, provedených u nás i v zahraničí. V letošním roce bude studie doplněna ještě o analýzy smetků z mokrého blokového čištění v obcích.

Náklady na úklid
Nový kolektivní systém by měl hradit městům a obcím poměrnou část nákladů souvisejících s výskytem nedopalků na úklid ulic, obsluhu veřejné sběrné sítě, jako jsou koše a popelníky, a také na svoz a odstranění na skládce nebo využití v ZEVO.

Druhou neznámou v rovnici jsou tedy náklady – kolik vynakládají města a obce peněz na úklid veřejných prostranství, čištění ulic nebo vyvážení košů na odpadky.

Výrobci proto oslovili Svaz měst a obcí ČR a Sdružení místních samospráv ČR, dvě největší organizace zastupující zájmy obcí a měst, s prosbou o spolupráci. Díky tomu byl všem obcím a městům v ČR rozeslán elektronický dotazník, který zjišťuje, co se v obcích a městech uklízí, jak často, zda se práce provádí vlastními silami, nebo je zajišťuje externí firma, a jak se s odpadem dále nakládá. A hlavně, kolik taková činnost stojí. Odezvu z dotazníků musí ještě v nejbližší době doplnit doprovodná šetření, aby byl získán dostatečně průkazný soubor dat ze všech velikostních skupin obcí.

Doposud získaná data ukazují, že vytvořit nákladový model bude poměrně obtížné. Zejména malé obce do 1000 obyvatel buď náklady na čistění vůbec nesledují, nebo je mají zanedbatelné. Potvrdila se tak i zjištění Institutu pro udržitelný rozvoj měst a obcí (IURMO) a EKO-KOM, a. s., z let 2017 a 2018, podle nichž nákladová data z těchto položek sledovalo jen zhruba 1700 obcí v ČR. Část obcí ani nemá odpadkové koše a nezajišťuje pravidelný úklid veřejných prostranství, maximálně se provádí občas blokové čištění pomocí místních zaměstnanců. Smetky z těchto čistění pak končí ve směsném odpadu. Jiná situace je u větších obcí a měst, které naopak mají přesné evidence počtu košů, údaje o rozsahu čištěných ploch, o množství odpadů vznikajících při těchto činnostech i o způsobech nakládání s odpady.

Nový systém
Nový kolektivní systém zřejmě nebude mít na růžích ustláno. Pro obce bude znamenat nové smlouvy, z nich plynoucí povinnosti zejména v oblasti výkaznictví a osvěty obyvatel, a s tím spojenou administrativu.

Naproti tomu objemy peněz, které se v tomto systému budou „točit“, budou s jinými kolektivními systémy nesrovnatelně menší.

Podle dat IURMO a EKO-KOM, a. s., se v letech 2017 a 2018 náklady na koše pohybovaly kolem čtyřiceti korun na obyvatele a náklady na úklid byly na 40–50 korunách na obyvatele. Vzhledem k procentnímu podílu nedopalků hovoříme o příspěvku v řádu korun na obyvatele a rok.

Není to moc, ale v napjatých obecních rozpočtech i to může být přínosem.

Výrobci mají v zákoně vedle vyplácení příspěvků také povinnost osvěty. Vedle celoplošných kampaní chtějí spolupracovat s obcemi i na lokální osvětě.

Jsou však potřeba data, aby bylo celý systém o co opřít. Proto také v rozeslaném dotazníku výrobci apelují na obce a města, aby vznikajícímu systému poskytly potřebné informace. Na jejich základě a po diskusích s obcemi nastaví nový systém tak, aby je co nejméně administrativně obtěžoval a byl pro obce přijatelný, ale na druhou stranu plnil povinnosti, které legislativa po výrobcích požaduje.

Někoho může napadnout otázka, proč zakládat nový systém, když jsou zde funkční kolektivní systémy na jiné produkty. AOS EKO-KOM má dokonce ve svém dotazníku položky týkající se nákladů obcí na odpadkové koše a úklid veřejných prostranství. Jenže EKO-KOM plní povinnosti dané zákonem o obalech, týkající se odpadů z obalů. Mezi ně rozhodně nedopalky nepatří a obalový zákon se na ně nevztahuje. Navíc v oblasti obalů jde hlavně o recyklaci, což u nedopalků neplatí. U nich se o recyklaci reálně neuvažuje.

Chystaný zákon
Směrnice SUP je z roku 2019 a do české legislativy měla být původně implementována do dvou let, to znamená už v létě roku 2021. To se z nejrůznějších příčin nepodařilo. V tomto okamžiku je návrh zákona v Poslanecké sněmovně po prvním čtení a nedá se očekávat, že by byl hotov dříve než v druhé polovině tohoto roku. V jeho návrhu stojí, že povinnost proplácet obcím náklady za nakládání s nedopalky mají výrobci od 1. ledna roku 2023 a podrobnosti budou uvedeny v prováděcí vyhlášce. I v této poměrně marginální oblasti se tedy suneme do scénáře, který už je pro českou odpadářskou legislativu typický: zákon vyjde ve Sbírce sotva pár týdnů před tím, než začne platit, prováděcí vyhlášky nejsou nebo v nejlepším případě vyjdou těsně po zákoně, nicméně povinnosti se budou muset plnit, jakkoliv nebyl čas se na ně připravit.

Z tohoto důvodu již výrobci začali s přípravou plánů na nový systém. Pro jeho činnost musí udělit oprávnění Ministerstvo životního prostředí. Návrh zákona obsahuje také povinnost, že výrobci nebo nový kolektivní systém musejí do jednoho roku od účinnosti zákona nebo od udělení oprávnění uzavřít smlouvy s 90 % obcí, v nichž žije 90 % obyvatel ČR. To v praxi znamená uzavřít smlouvy minimálně s 5700 obcemi včetně nejmenších obcí, a to za jediný rok, což je nemalý administrativní úkol, který je velmi obtížně realizovatelný. Obce navíc nemají žádnou povinnost smlouvu uzavírat.

Sběr dat, který v současnosti probíhá pomocí dotazníků a na základě místního zjišťování, by chtěli mít výrobci hotový zhruba do poloviny roku. Pak se bude zpracovávat žádost o udělení oprávnění, jejíž součástí je nákladový model a návrh smlouvy pro města a obce. Jak bude celý proces pokračovat, závisí do značné míry na zákonodárcích, kdy se jim podaří nový zákon schválit, a to včetně prováděcích předpisů, které upřesňují rozsah a způsob plnění jednotlivých povinností.

V Česku vzniká ročně kolem 5,7 milionu tun komunálních odpadů. Nedopalky mezi nimi tvoří malý podíl, jejich produkce je maximálně v jednotkách tisíc tun. Sociální dopad tohoto minimálního odpadu je však nezanedbatelný – nakládání s ním ovlivňuje, jak vnímáme své okolí. Odhození cigaretového nedopalku mimo odpadkový koš může mít nejen estetický, ale i negativní dopad na životní prostředí, protože se v přírodě bude několik měsíců až let rozkládat.

Nyní se rodí v ČR systém, který by mohl obcím pomoci s náklady na jeho sběr a odstranění. Nebudou to sice závratné částky, ale každá pomoc dobrá. V tomto okamžiku výrobci zdůrazňují, že pro další postup potřebují data a vzkazují obcím: vyplňte prosím online dotazník, který jste dostali.

Jarmila Šťastná*

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Komentáře k článku

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down