Za půlstoletí jaderné energetiky se ve světě nashromáždilo kolem 300 tisíc tun vysoce radioaktivního použitého paliva a každým rokem přibývá kolem 12 tisíc tun. Materiál o celkovém objemu kolem 15 tisíc m3 se s největší pravděpodobností uloží pod zem. Kde a na jak dlouho, řeší nyní ve všech třiceti...
Za půlstoletí jaderné energetiky se ve světě nashromáždilo kolem 300 tisíc tun vysoce radioaktivního použitého paliva a každým rokem přibývá kolem 12 tisíc tun. Materiál o celkovém objemu kolem 15 tisíc m3 se s největší pravděpodobností uloží pod zem. Kde a na jak dlouho, řeší nyní ve všech třiceti zemích provozujících jaderné reaktory.
Německé ministerstvo životního prostředí navrhuje uložit použité jaderné palivo tak, aby se mohlo do 1000 let vyjmout a rozhodnout o jeho dalším osudu - včetně nového využití. Právě schválený návrh bezpečného nakládání s vysoce radioaktivním odpadem totiž předpokládá, že se úložiště neuzavře natrvalo a jeho stav bude možno kontrolovat po velmi dlouhou dobu.
Odborníci předpokládají, že technický pokrok v příštích desetiletích umožní radioaktivní odpad využít, například ve vysokoteplotních reaktorech IV. generace, jejichž nasazení v průmyslovém měřítku se očekává ve 40. letech tohoto tisíciletí.
První evropské trvalé úložiště použitého jaderného paliva se buduje v sousedství finské jaderné elektrárny Olkilouto. První kontejnery se mají do štol vyhloubených ve stometrové hloubce žulového masívu zavézt v roce 2020. Ve stejné době očekávají první použité palivo také v tufu nevadského kopce Yucca Mountain, kde se úložiště buduje od roku 1983.
Švédové je chtějí zřídit v žulovém dně Baltského moře, Francouzi dávají přednost jílové vrstvě 500 metrů pod lotrinskou vesnicí Bure východně od Nancy. Jílové sedimenty doporučují rovněž švýcarští odbornícβi ze společnosti Nagra, kteří dokončují průzkum na severozápadě země v kantonu Curych. Čína zkoumá žulové masivy pouště Gobi.
Německo, podobně jako Česko, pozastavilo - už v roce 2002 - vyhledávání lokality pro trvalé úložiště použitého jaderného paliva. U našich západních sousedů přicházejí v úvahu solné vrstvy v severním Německu, v první řadě dosavadní mezisklad v Gorlebenu, a žulové, případně jílovcové vrstvy v Bavorsku či Bádensku-Württembersku.
