Množství použitého textilu vyváženého z Evropské unie se podle dat Eurostatu za poslední dvě desetiletí ztrojnásobilo z něco málo přes 550 000 tun v roce 2000 na téměř 1,7 milionu tun v roce 2019. V tomto roce jsme vyvezli v průměru v průměru 3,8 kilogramu použitého textilu na osobu, což je 25 % z přibližně 15 kg textilu spotřebovaného každý rok v EU.
S vysloužilým textilem se běžně obchoduje, a stává se tedy součástí obchodovaného globálního řetězce. Vnímání darovaného použitého oblečení jako štědrých darů lidem v nouzi tak zcela neodpovídá realitě. Za posledních 20 let navíc obchodní hodnota použitého textilu zaostávala za nárůstem čisté hmotnosti, což znamená, že dovozci v současné době platí za jeden kilogram textilu méně než před několika lety. „V roce 2019 klesla průměrná cena zaplacená za kilogram na přibližně 0,57 eura,“ uvedla ve své zprávě z roku 2022 mezinárodní organizace Fashion for Good, která se zabývá udržitelností módního průmyslu. Za poklesem cen je však podle organizace také zčásti pokles kvality nebo nasycení trhu.
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) uvedla, že v roce 2019 skončilo 46 % použitého textilu v Africe. Po levném použitém oblečení z Evropy je na tomto kontinentu velká poptávka. To, co není vhodné k opětovnému použití, většinou končí na otevřených skládkách a v neformálních tocích odpadu, jinými slovy neznámo kde. Několik afrických zemí aktuálně diskutuje o zákazu dovozu použitého textilu jako způsobu, jak ochránit a posílit místní textilní výrobu. To naznačuje, že dovoz s sebou nese i negativní sociální a environmentální dopady.
Další velká část, konkrétně 41 % použitého textilu, končí podle dostupných dat v Asii. Většina z tohoto textilu se tam však dováží do vyhrazených průmyslových areálů, kde se třídí a zpracovává. Použitý textil se většinou downcykluje na průmyslové hadry nebo náplně nebo se reexportuje k recyklaci v jiných asijských zemích nebo k opětovnému použití v Africe. Textilie, které nelze zpracovat nebo znovu vyvézt, pravděpodobně skončí na skládkách. Nemluvě o nedostatku informací, v jakých podmínkách se v Asii tyto textilie zpracovávají, jak se čistí odpadní vody a jak se nakládá s použitými chemikáliemi.
Neznámá část textilu navíc končí na skládkách jen proto, že neodpovídá představám konečných odběratelů ve třetích zemích. Když se totiž podíváme na administrativu a vykazování, nemluví zcela jasně. Kódy použitého textilu vyváženého z EU se v rámci systému kódů dělí na dva hlavní: 6309 (nošený textil a oděvy) a 6310 (tříděné a netříděné použité hadry a zbytky textilu). Obecně platí, že pro textilie vhodné k opětovnému použití, tedy oblečení z druhé ruky, by měl být přidělen kód 6309, zatímco kód 6310 by měl být použit pro textilie nevhodné k opětovnému použití, tedy například takové, které už byly jednou nějak zpracovávány. Jak zdůrazňuje EEA, neexistuje žádný kód pro vývoz textilního odpadu jako takového. Textilní výrobky přitom jsou na Evropském seznamu odpadů, a vnitrostátní orgány proto musejí posuzovat, zda by použitý textil, který má být vyvezen, měl být klasifikován jako odpad, či nikoli. Obecně platí, že textilie pod kódem 6309 (opotřebované textilie a oděvy) jsou zřídka považovány za odpad, zatímco textilie pod kódem 6310 (tříděné a netříděné použité hadry a zbytky textilu) mohou být považovány za odpad.
Eurostat uvádí, že v posledních dvou desetiletích EU vyvážela především použité textilie klasifikované jako 6309, tedy obnošené textilie a oděvy, a pouze malé množství použitých hadrů a zbytků s kódem 6310. Odběratelé ve většině zemí mají největší zájem o první jmenované, tedy opakovaně použitelné textilie. Dovezený materiál proto dále třídí a vybírají pěkné a neonošené kousky, tedy takzvaně „smetanu“, které mohou prodávat ve svých vlastních obchodech, jak popisuje Andreas Köhler z německé výzkumné environmentální organizace Öko-Institut ve své studii Perspektivy oběhového hospodářství v textilním odvětví EU z roku 2021. Šarže oděvů z druhé ruky však mohou obsahovat i hadry a zbytky, kterých se distribuční centra (jak bychom mohli systém přetřiďování v afrických zemích vzletně nazvat) budou rovnou zbavovat. Jinými slovy, klasifikace nemusí nutně popisovat skutečný stav toho, co se vyváží.
Ještě v roce 2000 byla EU hlavním vývozním regionem a zodpovídala za více než 45 % celkového vývozu použitého textilu na celém světě. Přestože vývoz použitého textilu stále roste, v roce 2019 tomu už tak nebylo a unii předběhla Asie, která vyvezla 37 % z celkového světového vývozu. Vývoz z EU činil už „jen“ 33 %.
Vzhledem k povinnosti odděleně sbírat textilní odpad ve všech zemích EU od roku 2025 se množství sebraného použitého textilu bude pravděpodobně zvyšovat, i když možná ne tak dramaticky. Například v České republice se už nyní textil sbírá ve velké části měst a obcí, takže novou povinnost radnice nejen ve velké míře splní bez problémů, ale navíc nemusí představovat výraznou změnu ve vysbíraném materiálu. V průměru se v EU vyseparuje 38 % použitého textilu.
Napříč Evropskou unií jsou však v objemu vývozu vysloužilého textilu velké rozdíly. Jen na pět z 27 členských států EU a na Spojené království připadá přibližně 75 % veškerého vývozu použitého textilu z EU. Částečně to může být způsobeno tím, že lidé v těchto zemích vyhazují více textilu, mají lepší systémy sběru, nebo tím, že tam nižší podíl znovuvyužití, jako třeba distribuce do second handů.
Například ve Španělsku putovalo k vývozu pouze 12 %, ale v Německu je to průměrně 60 %, uvádí organizace Fashion for Good. Dodává ale také, že použitý textil je předmětem složitého obchodu mezi členskými státy EU a je proto pravděpodobné, že ti největší vývozci posílají do zahraničí nejen textil vysbíraný na svém území, ale také textil z jiných unijních států. „Dalším důvodem koncentrace vývozu v několika zemích EU by tedy mohlo být to, že tyto velké vyvážející země fungují jako vývozní centra; jinými slovy, dovážejí použitý textil z jiných členských států EU za účelem zpětného vývozu mimo EU,“ uvádí zpráva Fashion for Good.
Například Dánsko, Finsko nebo Švédsko nemají na svém území moc třídicích kapacit, zatímco Nizozemsko či Polsko mají rozvinutý velkoobchodní a třídicí sektor. Vzhledem k tomu, že třídění je ruční a pracný proces, je ekonomičtější jej provádět v zemích s nižšími náklady na pracovní sílu. A dále třeba Belgie, Itálie a Nizozemsko mají velké vývozní přístavy, odkud putují kontejnery s textilem dále do světa.
Podle dat Evropské textilní a oděvní konfederace (Euratex) mělo v roce 2019 textilní a oděvní odvětví v EU obrat ve výši 162 miliard eur a zaměstnávalo více než 1,5 milionu lidí ve 160 000 společnostech, uvádí EEA. Stejně jako v případě mnoha jiných odvětví snížila zdravotní a hospodářská krize způsobená onemocněním covid-19 obrat textilu jako celku o 9 % a oděvů o 17 %.
Textilní výrobky jsou vysoce globalizované, přičemž Evropa je významným dovozcem i vývozcem. V roce 2020 bylo do sedmadvacítky dovezeno 8,7 milionu tun hotových textilních výrobků v hodnotě 125 miliard eur. Oděvy představují 45 % dovozu, pokud jde o objem, následované bytovým textilem, ostatním textilem a obuví. V roce 2019 utratili Evropané v průměru 600 eur za oděvy, 150 eur za obuv a 70 EUR za textil pro domácnost.
Výroba a spotřeba textilu má významný dopad na životní prostředí a změnu klimatu, který začíná už ve fázi jeho výroby. Pěstování a produkce přírodních vláken, jako je bavlna, konopí a len, vyžaduje využívání půdy a vody, hnojiv či pesticidů, a výroba syntetických vláken, jako třeba polyester a elastan, má zase vliv na spotřebovanou energii a použité chemikálie. Distribuce a maloobchod jsou zodpovědné za emise z dopravy a obalové odpady.
Při používání a údržbě – praní, sušení a žehlení – se používá elektřina, voda a čisticí prostředky. Do odpadních vod se uvolňují také chemikálie a mikrovlákna. Textilie přitom přispívají ke značnému množství textilního odpadu. Na konci své životnosti textilie často končí ve směsném odpadu a jsou spalovány nebo skládkovány. Nadace založená aktivistkou Ellen MacArthurovou (Ellen MacArthur Foundation) odhadla, že v roce 2017 se jen asi jedno procento všech textilií na celém světě zrecyklovalo na nové výrobky.
Pro textilní výrobu se používá také velké množství surovin. „Na výrobu veškerého oblečení, obuvi a bytového textilu, které domácnosti v EU v roce 2020 nakoupily, bylo použito odhadem 175 milionů tun primárních surovin v množství 391 kg na osobu. Zhruba 40 % z toho připadá na oděvy, 30 % na bytový textil a 30 % na obuv. To řadí textil na pátou nejvyšší spotřebitelskou kategorii v Evropě, pokud jde o využití primárních surovin,“ uvedlo ve své studii Evropské tematické středisko pro odpady a materiály v zelené ekonomii (The European Topic Centre on Waste and Materials in a Green Economy, ETC/WMGE).
Mezi používané suroviny patří všechny druhy materiálů používaných při výrobě přírodních a syntetických vláken, jako jsou fosilní paliva, chemikálie a hnojiva. Zahrnuje také všechny minerály a kovy. Pouze 20 % těchto primárních surovin se podle ETC/WMGE vyrábí nebo těží v Evropě. To ukazuje na globální povahu hodnotového řetězce textilního průmyslu a vysokou závislost evropské spotřeby na dovozu. To znamená, že 80 % z dopadů na životní prostředí způsobených spotřebou textilu v Evropě se odehrává mimo Evropu. Typickým příkladem je pěstování bavlny, kdy výroba vláken a výroba oděvů se většinou odehrávají v Asii.*
Anna Soldatova
