Vědci se stále častěji zaměřují na jedlé obaly

Jedlé obaly znali a používali samozřejmě už naši předkové, například zvířecí střívka, vosk nebo různé formy želatiny. V posledních desetiletích však pozornost vědců přitahují jedlé obaly s delší trvanlivostí a lepší odolností. Na to se například soustředili také výzkumníci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Aktuálně vyvíjejí jedlé balení na bázi bílkovin, které má charakter pružné kuchyňské fólie. Možností je ale více. Třeba obaly ve spreji, případně tekuté obaly, do kterých se potraviny namáčejí. Čeští vědci tak nezaostávají za svými zahraničními kolegy, kteří už dříve vyvinuli například jedlou láhev z mořských řas nebo šálek z bramborového škrobu.

Výhodou jedlých balení může být při důmyslném postupu nejenom jejich snadná výroba, ale také samozřejmě možnost snížit množství vyprodukovaného odpadu.

„Jedlé obaly představují jednu z cest, jak redukovat velké množství syntetických plastových obalů, které se v přírodě rozkládají až desítky let. Snížit se ale s jejich pomocí dá vyprodukovaný odpad celkově. Na výrobu jedlých obalů totiž dokážeme použít také odpadní suroviny jiných technologií," uvedla výzkumnice Soňa Hermanová z Ústavu technologie potravin Agronomické fakulty Mendelovy univerzity.

Obalové materiály na čistě přírodní bázi také nepřispívají k tvorbě mikroplastů, které představují jako cizorodé částice do budoucna velkou neznámou pro všechny organismy na planetě a budí tak značná znepokojení mezi vědci a lékaři.

Studentka Barbora Smetanová se v laboratoři aktuálně věnuje vývoji jedlých obalů na bázi bílkovin, které mají podobu pružné kuchyňské fólie. „Výroba směsi je jednoduchá a nenáročná na suroviny. Vyrobené fólie sice nejsou zcela bezbarvé a čiré, ale jejich průhlednost je dostatečná, aby bylo možné si potravinu důkladně prohlédnout. Navíc jsou obaly bez zápachu, a tak neovlivňují aroma samotné potraviny,“ popsala Smetanová. K přípravě obalu využívá mléčný protein.

V dalším kroku plánují vědci do jedlých fólií zakomponovat také aktivní složky, které by měly vylepšit výživovou hodnotu i funkčnost obalu a jeho využitelnost v průmyslovém strojním balení. Stejně tak chtějí odborníci zvýšit odolnost obalů vůči vodě. Současné verze nejsou pro potraviny s vysokým obsahem vody vhodné.

Japonský žvýkací pohárek
Například japonský výrobce nápojů Asahi Group Holdings vyvinul společně s výrobcem cukrovinek Marušige Seika šálek, který připomíná zmrzlinový kornout. Vyrábí se z bramborového škrobu, který je nutné péct při vysoké teplotě, aby ztvrdl do požadovaného stavu. Výrobek dostal název „mogu – cup“. Slovo mogu znamená v japonštině žvýkání. Samozřejmě vzhledem k materiálu, ze kterého je vyroben, neudrží tekutý obsah dlouho. Po nalití pití nebo třeba polévky zůstane pohár pevný přibližně hodinu. Tento jedlý kelímek se vyrábí ve čtyřech chuťových variantách: krevetovo-rýžový krekr, čokoláda, oříšky a neutrální bez příchutě. Kelímky se prodávají v baleních po deseti kusech a stojí podle velikosti šálků od 1150 jenů do 1400 jenů, tedy v přepočtu zhruba od 213 do 260 korun.

„Impulzem pro vývoj nových jedlých obalů bylo zpřísnění předpisů týkající se jednorázových plastových obalů v Evropě a v Asii. Zájem o nové obaly vzrostl také poté, co v Japonsku oblíbený kavárenský řetězec Starbucks v roce 2018 oznámil, že ruší plastová brčka,“ uvedla už dříve Irena Leopoldová, zemědělská diplomatka velvyslanectví ČR v Tokiu.

Společnost Marušige Seika už před časem také vynalezla a spustila prodej jedlých hůlek vyrobených ze sítiny rozkladité (Juncus effusus). Tato rostlina roste poměrně hojně na vlhkých loukách, v bažinách nebo na březích a mělčinách rybníků i tekoucích vod, ale také ve vlhkých lesích na jílovitých půdách. Používá se také při výrobě tradičních japonských podlahových rohoží tatami.

Také malé provozovny se snaží přilákat zákazníky svými ekologickými obaly. „V Ósace se již několik let prodává v sítí kaváren RJ – espresso káva v šálku vyrobeném ze sušenek, který vzbudil velký ohlas na sociálních sítích v Japonsku, Jižní Koreji, Číně a na Tchaj-wanu a jeho obliba stoupá právě kvůli rostoucímu zájmu o životní prostředí,“ dodala Leopoldová.

Obal od pití nevyhazovat, ale rovnou sníst
Španělští designéři zase před několika lety vyvinuli obal z chloridu vápenatého a mořských řas. Založili společně v Londýně Skipping Rocks Lab a začali vyrábět malé kapsle s vodou, které se rozpouští se až v ústech. Tekutinu v obalech uzavírají pomocí sférifikace, což je postup, který je oblíbený především v molekulární gastronomii. Vodu nejprve vývojáři zmrazí do tvaru koule. Led pak pokryjí směsí tvořenou mořskými řasami a chloridem vápenatým. Ta po ztuhnutí vytváří dvojitou průhlednou membránu, která drží tvar i poté, co voda rozmrzne. Výsledný produkt pak připomíná želatinovou kouli. Tento obal, pojmenovaný Ooho, nemá sám o sobě žádnou příchuť, to se však dá podle vývojářů změnit. Projekt cílí hlavně na mobilní kavárny a venkovní akce. „Festivaly, maratony, zkrátka místa, kde se pohybuje hodně lidí, kteří spotřebovávají balení vody během krátkého času, mají pro Ooho velký potenciál,“ uvedl spoluzakladatel společnosti Pierre Paslier.

Vytvořit želatinovou kouli vody trvá několik sekund. Porce jsou malé, protože Ooho nemá víčko. „Jakmile do ní kousnete, musíte ji celou vypít. Přišli jsme na to, že ideální je jeden až několik doušků vody, v závislosti na užití,“ dodal Paslier. Na maratonech by jedna porce mohla mít 50 mililitrů, v řetězcích kaváren i 150 mililitrů.

Hrách, kukuřice a další
Obaly z jedlých surovin ovšem nejsou zas tak novým nápadem. Například pracovníci z University of Manitoba v americkém Winnipegu už před více než deseti lety vyvinuli obaly na bázi hrachového škrobu a lysozymu, které mají výrazné baktericidní účinky. Výsledky studie, které byly publikovány v časopisu Journal of Food Science tak naznačily, že obalový materiál se může používat k balení a skladování nejrůznějších druhů potravin. Stejně tak pro vědce není novinkou například kukuřičný škrob, který má také vhodné vlastnosti pro možnou výrobu obalů.

Alternativy k obalovým materiálům, obzvlášť na potraviny, však přirozeně limituje poměrně nízký zájem. Kromě vyšších nákladů na výrobu omezují masivní distribuci mnohdy nedostatečná pevnost jedlých obalů, jejich nízká odolnost vůči vlhku nebo extrémním teplotám, prodyšnost a samozřejmě trvanlivost. Pro částečnou náhradu tradičních obalových materiálů tam, kde jsou potraviny určené k okamžité spotřebě, mohou však znamenat výrazný posun ke snížení produkce odpadů.*

-sol-

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down