Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců

Mikroplasty se dostávají po celé planetě, pronikají i do zvířecích a lidských těl. Stále se ale moc neví, co se tam s nimi děje. Bádání vídeňských vědců, o kterém jste se mohli dočíst v srpnovém vydání časopisu Odpady, ukázalo, že mikro a nano částice dokáží porušit bariéru, chránící mozek. Zatím ale stále neexistuje mnoho výzkumů, které by zkoumaly vliv mikroplastů na savce. Nedávná studie vědců z University of Rhode Island se pokusila pochopit dlouhodobé zdravotní dopady tohoto jevu. Její výsledky ale přinesly víc otázek než odpovědí.

Vědci zkoumali po dobu tři týdnů myši staré od čtyř měsíců po necelé dva roky, kterým dávali pít vodu ošetřenou fluorescenčně značeným polystyrenem, respektive jeho nanočásticemi. Následně hodnotili chování myší s ohledem na to, jak se pohybují v prostoru nebo jak reagují na světlo a tmu, a dále provedli analýzu jejich tkání pomocí fluorescenční imunohistochemie. Výsledky ukázaly, že krátkodobá expozice mikroplastům vyvolala jak změny chování, tak imunologické změny v játrech a mozkových tkáních.

Změny v chování

Testování chování zvířat začalo na konci třítýdenní expozice mikroplastům. Během testu ve speciální místnosti se slabším osvětlením vědci hodinu a půl sledovali, jak se myši v prostoru pohybují. Myši, které byly vystaveny vyššímu množství mikroplastů ve vodě, se pohybovaly víc neopatrně – urazily větší vzdálenosti a držely se uprostřed otevřeného prostoru, což zvířata v neznámém prostředí instinktivně nedělají, aby se nevystavila predátorům. To bylo nápadné hlavně u starších myší.
Aby se zjistilo, zda mikroplasty v tělech myší, respektive ve vnitřních orgánech, zůstávají, zkoumal tým vědců také vzorky jejich jater, ledvin, zažívacího traktu, plic, sleziny, srdce a mozkových tkání. Překvapivě detekovali plastové částice ve všech zkoumaných tkáních, stejně jako v moči a stolici.

„Vzhledem k tomu, že v této studii byly mikroplasty podávány perorálně pitnou vodou, byla pravděpodobná detekce v tkáních, jako je gastrointestinální trakt, který je hlavní součástí trávicího systému, nebo v játrech a ledvinách, které přispívají k detoxikaci xenobiotik. Detekce mikroplastů v tkáních, jako je srdce a plíce, však naznačuje, že částice překračují trávicí systém a pravděpodobně procházejí systémovou cirkulací,“ uvádějí vědci ve sví zprávě.

Další výzkum

Vzhledem k tomu, že vystavení člověka mikroplastům je nevyhnutelné kvůli jejich přetrvávání a všudypřítomnosti v životním prostředí, je nezbytné lépe porozumět jejich dopadům na lidské zdraví. „Výzkum účinků expozice mikroplastů u savců je stále velmi širokým polem s mnoha proměnnými, které stojí za to sledovat,“ míní vědecký tým a dodává, že stále zůstává mnoho otázek, na které je třeba dalším bádáním odpovědět.*

-sol-