Začátek celého příběhu sahá do jedné hodiny matematiky, kde žáci řešili běžnou úlohu z didaktického testu. Právě tam vznikla otázka, co se děje s PET lahvemi po jejich použití a zda je možné podobně recyklovat i odpad z 3D tisku, který se ve školách stále častěji využívá. „Podnětem k projektu byla jednoduchá úloha z didaktického testu v hodině matematiky a následná zvídavost žáků ohledně recyklace PET lahví,“ uvedlo hejtmanství Vysočina.
Studenti se rozhodli zmapovat situaci na školách a připravili anonymní dotazník, který rozeslali do 23 vzdělávacích institucí. Výsledky je překvapily – více než pětina škol odpad z 3D tisku vůbec netřídí a často končí v běžném komunálním odpadu. Tato zjištění studenty motivovala k vlastnímu výzkumu a navázání kontaktů s odborníky i firmami, které se zabývají recyklací plastů.
V rámci projektu navštívili přednášku odborníka na recyklaci plastových materiálů, absolvovali exkurze do firem, které vyrábějí filamenty pro 3D tisk, a začali sbírat odpadní filament PETG od jihlavské firmy Abaflex. Nasbíraný materiál poté převezli do Brna do společnosti Plastic guys, kde z něj vyrobili plastové desky. Tyto desky nyní slouží jako základ pro výrobu školních stolků nebo podložek do fotoateliéru, čímž studenti ukázali, že recyklace může mít velmi konkrétní výstupy využitelné přímo ve školním prostředí.
Projekt ovšem nekončí jen u samotné recyklace. Studenti připravují vzdělávací materiály o problematice 3D odpadu, které chtějí v příštím roce nabídnout dalším školám. Vedení školy plánuje ve spolupráci s firmou Plastic guys pokračovat v podpoře žáků v badatelských a tvořivých aktivitách zaměřených na udržitelný rozvoj a recyklaci.
Téma recyklace odpadů z 3D tisku nabývá na významu nejen kvůli rostoucímu využití této technologie ve školách, ale i kvůli celospolečenskému tlaku na udržitelnost. Podle odborníků na ekologii představuje 3D tisk unikátní příležitost, jak uzavřít materiálový cyklus přímo v místě spotřeby.
Podobné iniciativy vznikají i na dalších školách v Česku. Například studenti Fakulty strojní Technické univerzity v Liberci v rámci soutěže „Nápad a 3D tisk“ pravidelně představují inovativní modely a výrobky, které mají nejen didaktický, ale i ekologický přesah. Proděkan Luboš Běhálek v rozhovoru pro univerzitní magazín T-UNI zdůraznil: „Každý rok pozorujeme výrazný posun v úrovni modelů. Studenti přicházejí s nápaditými a funkčními řešeními, která mají skutečný didaktický přínos. Právě tato funkčnost přináší skutečnou přidanou hodnotu a výrazně přispívá k efektivitě výuky.“
Recyklace filamentů a odpadu z 3D tisku se v posledních letech stává i předmětem zájmu firem, které nabízejí recyklované materiály přímo pro školní použití. Například společnost EKO MB umožňuje studentům vidět celý proces recyklace a nabízí filamenty vyrobené z recyklovaných plastů. Studenti Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava-Henín zde mohli sledovat výrobu recyklovaných filamentů a následně na nich tisknout své projekty.
Ekologická výchova, která propojuje teorii s praxí, se tak stává stále důležitější součástí vzdělávání. Odborníci i pedagogové se shodují, že právě aktivní zapojení studentů do řešení reálných problémů má zásadní vliv na jejich motivaci i budoucí profesní směřování. „Kromě vítězného modelu, který zůstává fakultě strojní pro propagaci soutěže a aktivit studentů středních škol v oblasti techniky nebo přírodních věd, zůstávají modely školám a jsou využívány ve výuce. V mnoha případech se školy rozhodly své dílny rozšířit a začlenit 3D tisk i do mimoškolních aktivit. Tyto aktivity mladé lidi oslovují a jsou jim přirozeně blízké,“ uvedl Jiří Šafka z Národního centra kompetence pro průmyslový 3D tisk polymerních materiálů v rozhovoru pro T-UNI.*
-sol-
Foto: Kraj Vysočina
