Z hlediska odvodu a čištění odpadních vod je třeba dbát nejen na počet obyvatel, ale hlavně na investiční náklady na obyvatele. To znamená, že malé obce s řadovou zástavbou (charakter sídel např. na jihu Moravy) bude nutno řešit jako městské sídlo, a naopak i větší obce se zástavbou izolovaných...
Z hlediska odvodu a čištění odpadních vod je třeba dbát nejen na počet obyvatel, ale hlavně na investiční náklady na obyvatele. To znamená, že malé obce s řadovou zástavbou (charakter sídel např. na jihu Moravy) bude nutno řešit jako městské sídlo, a naopak i větší obce se zástavbou izolovaných rodinných domů vykazují z tohoto hlediska charakter venkovského sídla.
Na mnohých státních úřadech na úrovni okresů a správ jednotlivých povodí ještě stále ve značné míře přežívá stanovisko, že jediným správným řešením je klasická gravitační kanalizace a centrální čistírna odpadních vod (ČOV) a k jiným možnostem se úředníci stavějí zamítavě nebo alespoň se značnou nedůvěrou.
NÁKLADY NA TRADIČNÍ ŘEŠENÍ
Při "odkanalizování" obce např. s 500 ekvivalentních obyvatel (EO) v běžných podmínkách zástavby samostatných rodinných domů je možné odhadnout celkové náklady na cca 30 mil. Kč. Předpokládán je případ, že v obci je vybudována dešťová kanalizace a buduje se pouze kanalizace oddílná splašková.
Čistírnu odpadních vod je možné pořídit řádově podle typu od 2 do 5 mil. Kč. Ostatní náklady připadají na kanalizaci a domovní kanalizační přípojky. V současné době se ceny za stoky pohybují asi od 2000-5000, Kč/bm (běžný metr). Kanalizační přípojky od 1500-2500 Kč/bm. V obci s přibližně 500 obyvateli je asi 160 domků, 3200 m kanalizačních přípojek v ceně kolem 6,5 mil. Kč a 6000 m stok v ceně asi 20 mil. Kč. Jeden domek je zatížen úvěrem ve výši 150 000-200 000 Kč.
JINÉ MOŽNOSTI
Tlaková kanalizace
Princip spočívá ve zřízení čerpací stanice odpadních vod u každé nemovitosti, jenž se napojí na elektrický rozvod v nemovitosti. Obvykle se používají vysokotlaká kalová čerpadla s drtičem splašků, která se napojují přes zpětné klapky na sběrné tlakové potrubí v ulicích. Splašky se pak dopravují tlakově na centrální ČOV běžného typu. Čerpací stanice se budují nově nebo se využívají stávající žumpy.
Výhodou je podstatné snížení nákladů na kanalizaci, které by neměly v průměru přesáhnout 1000 Kč/bm. Nevýhodou jsou pak poměrně vysoké náklady na zřízení čerpacích stanic (ČS), které se pohybují od 30 000 do 60 000 Kč na jednu nemovitost a fakt, že se čerpají surové splašky.
Podtlaková (vakuová) kanalizace
Používá se především v místech, kde jsou zvýšené požadavky na ochranu podzemních vod a dále v rovinách, kde by se jinak musela budovat tlaková nebo gravitační kanalizace s velkým množstvím přečerpávacích stanic. Výhodou podtlakové kanalizace je snížení investičních nákladů na bm a poměrně vysoká spolehlivost systému. Většinou v prostoru centrální ČOV se vybuduje podtlaková stanice, ze které se odpadní vody čerpají na čistírnu.
V potrubí, které má stavebně charakter vodovodu (DN 80 až 150 mm), se udržuje podtlak. Potrubí se ukládá do nezámrzné hloubky, ale jinak kopíruje terén. Je třeba počítat s tím, že vakuovou kanalizací je možné překonat výškové rozdíly terénu max. do 8 m. Značnou část investičních nákladů tvoří cena vtokových šachet s podtlakovým ventilem (cca 45 000 Kč), kterou je vhodné umístit ke každému domku.
Kořenové čistírny
Investiční náklady na kořenové čistírny, pokud se buduje spolehlivá sedimentační nádrž a vodotěsně izolované štěrkové lože, jsou obvykle větší než na moderní aktivační ČOV. Úspora nákladů na elektrickou energii je většinou vyvážena zvýšenými provozními náklady na údržbu zařízení, vyvážení sedimentačních jímek a menší účinností čištění. Praktický význam je proto pouze pro lokality, kde je již vybudována poměrně kvalitní dešťová kanalizace se značným přítokem balastních vod a vodovod.
Žumpo-septikový servis
Důsledné vyvážení žump s následným čištěním v ČOV, jak si představují někteří úředníci jedno z možných řešení pro malé obce, je naprostá iluze. Vyvážení žump je natolik nákladná záležitost, že pokud není plně nebo z podstatné části dotováno z obecního rozpočtu, občané se vyvážení maximálně vyhýbají napojením nebo přečerpáváním do dešťové kanalizace, případně zasakováním na vlastním pozemku, pokud má alespoň trochu přijatelnou velikost.
U stávajících domků je pak dalším problémem to, že často ani nemají vybudovány nepropustné jímky s dostatečným objemem. Že dochází ke znečištění podzemních vod, a tím i místních studní, je evidentní.
Domovní čistírny
U malých domovních čistíren je největším problémem soulad se zákonem o vodách. Respektive otázka - kam s vyčištěnou, správný termín je předčištěnou, vodou. Do dešťové kanalizace, pokud je v obci vybudována, vodohospodářský orgán vypouštění obvykle povolit nechce, protože kanalizace není vodotěsná a předčištěná voda z domovních ČOV není zajištěna bakteriologicky. Dalším pochopitelným důvodem je to, že na každou malou ČOV by bylo třeba zpracovat samostatný projekt a vydat vodoprávní povolení.
Následná kontrola vydaných povolení k vypouštění předčištěných odpadních vod pro větší množství domovních ČOV je technicky nemožná. Nemá tedy smysl vydávat povolení, které nelze kontrolovat.
Systém top-press
Tento systém optimálním způsobem kombinuje výhody tlakové kanalizace a domovních čistíren. Princip řešení spočívá v tom, že u každé nemovitosti se instaluje domovní ČOV se zásobníkem předčištěné vody a čerpadlem o dostatečné dopravní výšce. Předčištěné odpadní vody natékají z domovní ČOV do zásobníku, kde se buď akumulují, pokud je majitel využívá ve vegetačním období k zálivce, nebo se pravidelně odčerpávají do veřejného sběrného potrubí.
Výhodou jsou nízké pořizovací náklady. Domovní čistírna odpadních vod TOPAS se zásobníkem a čerpadlem stojí kolem 55 000 Kč a náklady na sběrné potrubí jsou cca 400 Kč/bm. Celkové náklady se tak ve srovnání s centrální čistírnou s gravitační nebo podtlakovou kanalizací sníží asi na 50 %.
Provozovatel systému - obvykle obec - má minimální provozní i investiční náklady. Většinou zainvestuje veřejné sběrné potrubí, které je přitom možné budovat libovolně po etapách, a dále může občanům podle finančních možností poskytnout příspěvek na pořízení domovní čistírny. Veškeré náklady energetické a provozní zůstávají na přímém producentovi odpadních vod. Provozovatel systému obvykle 1x za 6 měsíců zajistí odkalení domovních čistíren odpadních vod fekálním vozem a zároveň zkontroluje jejich funkci.
Způsobů zneškodňování odpadních vod v malých obcích je tedy několik. Při rozhodování o tom, který systém bude použit, je třeba brát v úvahu jak pořizovací náklady, tak budoucí provozní náklady systému. Do provozních nákladů je však třeba započítat i náklady na odpisy. Nejkvalitnější a většinou i nejnákladnější je systém gravitační kanalizace s centrální ČOV. Ten však může být pro obce se zástavbou izolovaných rodinných domů z hlediska pořizovacích nákladů za horizontem realizovatelnosti z vlastních prostředků.
Státní prostředky je pak možné využít pro společnost daleko efektivněji. Je třeba hledat v těchto případech alternativy, případně i v jedné obci kombinovat různé typy "odkanalizování".
VLADIMÍR GLASER
FOTO ARCHÍV
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
cituji.. Předčištěné odpadní vody natékají z domovní ČOV do zásobníku, kde se buď akumulují, pokud je majitel využívá ve vegetačním období k zálivce, nebo se pravidelně odčerpávají do veřejného sběrného potrubí.
Kde je pak sběrné potrubí vyústěno?? na nějaké ČOV?? nepředpokládám, že by úřad jen tak povolil vyústění tohoto potrubí rovnou do ŽP, do nějaké vodoteče