Odhadovaná produkce textilního odpadu na Slovensku je kolem 60 000 tun za rok (katalogová čísla 20 01 10 a 20 01 11). Výtěžnost textilu vhodného pro opakované využití nebo přípravu na opakované využití je kolem 30 %, což odpovídá zhruba 18 000 tunám za rok. Pro zbytek, tedy zhruba 42 tisíc tun, není možné relevantně určit, jaké jsou podíly využití, recyklace, výroby TAP, spalování nebo skládkování.
Autoři již v úvodu upozorňují, že oficiální statistické údaje nereflektují skutečný stav oboru, což omezuje možnost návrhu systému. Uvádějí řadu příkladů, kdy se data o nakládání s textilním odpadem buď nedají získat, nebo nejsou konzistentní.
Průmyslové odpady pocházejí většinou od automotive a podle informací firem je pro jejich zpracování dostatečná kapacita, protože tento sektor dává přednost zhodnocení před likvidací. Část se využívá pro výrobu tuhých alternativních paliv. Recyklátoři uvádějí, že jsou schopni po zavedení tříděného sběru navýšit své kapacity, v současnosti to však nedělají, protože na výrobky z odpadního textilu není dostatečný odbyt.
V obcích probíhá sběr na dobrovolné bázi, není plošný a realizuje se na základě smlouvy mezi obcí a konkrétní společností. Podle dotazníkového šetření, které autoři provedli, se odhaduje, že by mohlo být zapojeno až kolem 70 % obcí.
Jak uvádějí sběrové společnosti, z kontejnerů na textil jde zhruba třetina na nové využití (charita, second handy), 60 % se využije materiálově a zhruba 10 % skončí na skládce, hlavně kvůli znečištění. Kvalita textilního odpadu v SR má klesající trend ze západu na východ. Ve větších městech je většinou vztah mezi majitelem kontejneru a obcí bezúplatný, relativně často, zejména v menších sídlech, však obce vlastníkovi kontejneru za službu platí.
Na Slovensku podle studie chybí dotřiďovací linky pro sebraný textil. Ten se proto jen hrubě předtřídí a pak se vyváží do okolních zemí k dotřídění. Podle údajů profesních organizací zhruba 30 % takto získaného textilu končí v charitách ve východním bloku a v rozvojových zemí. Zpětně se na slovenském území uplatní pouze jedno procento z původně vysbíraného textilu.
Výrazný je tok odpadního textilu ze západní a severní Evropy, který na Slovensku dotřiďují dvě velkokapacitní linky. Dovážený textil je evidován jako odpad, na linkách se opakovaně třídí, dezinfikuje a čistí, čímž podle zákona projde přípravou na opakované využití a stává se z něj výrobek. Pak směřuje zčásti do vlastních second handů, zčásti se exportuje do okolních zemí.
Použité oděvy mají velký potenciál znovuvyužití, které by snížilo množství odpadu. Opětovné využití může proběhnout na základě občanské iniciativy, jako je darování, výměna, charita a humanitární sbírky, ale také v rámci re-use center, u nichž autoři předpokládají silný růst v blízké budoucnosti. V oblasti prodejů jsou to především bleší trhy a burzy, které se ale většinou přesunuly do online prostředí. Na jedné z těchto platforem napočítali na dva miliony inzerátů na oblečení a 300 000 na boty. Mezi podnikatelské postupy zařadili autoři aplikace a e-shopy s použitým oblečením, možnosti sdílení oděvů, kam spadají různé půjčovny. Některé velké značky již nabízejí zpětný odběr použitého oblečení i bot na prodejně.
Studie zmiňuje, že na sběrných dvorech se sbírá použitý textil jako odpad. Má-li jít o opětovné použití, mají mít sběrné dvory vyhrazený prostor pro sběr odpadů s tímto potenciálem. Tato možnost se však zatím využívá minimálně.
Textil a šatstvo, které není vhodné na opětovné využití, končí jako materiál pro recyklaci. Bavlna se využívá pro výrobu čisticích hadrů využívaných ve strojírenství, opravnách, lakovnách, tiskárnách atd. Největší potenciál má však využití ve stavebnictví, například na protihlukové stěny, odhlučnění, tepelné a akustické izolace, podklad pro vegetační střechy a podobné stavby. Podle současných recyklátorů je však limitujícím faktorem možnost umisťování výrobků z recyklátů na trhu.
Studie jednoznačně navrhuje, aby bylo nakládání s textilním odpadem postaveno na principu rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR), kteří mají přímo a v plné míře zabezpečit fungování systému pro sběr a využití, tedy podobně jako například u obalů nebo elektroodpadu. Předpokládá se, že od počátku spuštění systému by měli výrobci v rámci kolektivního systému platit reálné ceny, v nichž by se zohlednila i ekomodulace. Hlavními kritérii pro ekomodulaci jsou jednak životnost výrobku, jednak obsah recyklovaného materiálu.
Doporučeno je vytvoření jediného, tj. monopolního kolektivního systému. To podle autorů ušetří režijní náklady a zajistí přehlednost finančních toků a evidenci. Předpokládá se, že některé oblasti země budou vyžadovat pro rozjezd mnohem vyšší investice než oblasti jiné, takže i z toho úhlu pohledu bude výhodnější, když bude celé území spadat pod jeden systém.
Podpora umisťování výrobků z recyklovaných textilních odpadů na trhu Slovenska je podle studie minimální, ovšem toto konstatování se dá aplikovat na všechny recykláty. Jako jeden z hlavních nástrojů pro změnu je uváděn green procurement, zelené veřejné zakázky, které by zvýšily poptávku po výrobcích z recyklovaného textilu, a to zejména v oblasti stavebnictví.
Je také potřeba podpořit informovanost a vzdělávání, protože podle studie veřejnosti ani podnikatelským subjektům nejsou dostatečně známy informace o tom, jaké výrobky a aplikace je možné z odpadního textilu vyrábět.
Mezi finančními nástroji je návrh na úpravu poplatků za ukládání textilních odpadů na skládku s cílem znevýhodnění tohoto postupu. Poplatek by měl násobně překračoval náklady na jiné nakládání, což by vedlo k ekomodulaci a zájmu na materiálovém využití odpadů.
Uvažuje se také o zákazu skládkování textilních odpadů. Zpracovatelé doporučují zavést tento zákaz v postupných krocích, což umožní vznik nových kapacit. Zároveň je však nutné hledat i jiné cesty, protože část textilních odpadů je nerecyklovatelná z důvodu materiálového složení.
Dalším krokem by mohl být zákaz zneškodňování neprodaných textilních výrobků. Tento krok by podle autorů potřeboval širší analýzu, která zatím nebyla provedena. A možná že prodejci již nyní znají cesty, jak se takovému zákazu vyhnout. Studie popisuje rozhovor s anonymním prodejcem textilu, který se neprodaných oděvů zbavuje tak, je ho daruje jinému subjektu. V roce 2018 to mělo být kolem 185 tisíc kusů v hodnotě kolem jednoho milionu eur. Darování probíhá na základě smlouvy s úřady SR a dar je poté distribuován mimo území EU. Za těchto podmínek totiž není zatěžován daní. Pokud by byl po darování distribuován na území SR, činila by daň 41 % z ceny produktu.
Evropská komise má do konce roku 2023 navrhnout harmonizovaná pravidla k EPR výrobců textilu, všeobecně se ale předpokládá, že tento termín bude mít skluz: „Navzdory tomu vyžaduje (EK) od členských zemí plnění v původně stanovených termínech,“ upozorňuje studie. To vyvolává velké problémy a nejasnosti při nastavení potřebných právních předpisů i samotné realizaci systému. I proto se Slovensko rozhodlo přistoupit k věci aktivně, nečekat na dokumenty EU, ale paralelně pracovat s dostupnými informacemi.
Podle dat Evropské komise se v Evropě vyprodukuje ročně 11 kg textilního odpadu na osobu. Negativním jevem je raketový nárůst tzv. fast fashion, tedy rychloobrátkové módy. Mezi lety 2000 až 2015 vzrostla produkce textilního odpadu dvojnásobně a do roku 2030 se předpokládá růst o dalších 60 procent. Neprodaný textil se buď vyváží do zemí třetího světa, nebo se pálí a skládkuje. Studie uvádí, že takto se ve světě zlikviduje jeden kamion každou sekundu. Textilní průmysl je obrovské průmyslové odvětví. V roce 2019 činil obrat společností v tomto oboru 162 miliard eur (kolem 4 bilionů korun).
Na odpadní textil se vztahují stejné požadavky jako na jiný odpad. Směrnice o odpadech nastavuje pro řadu odpadů limity pro sběr, recyklaci nebo opětovné použití. Pro textilní odpad zatím limity nastaveny nejsou, ačkoliv má zejména pro opětovné použití výborné předpoklady. Evropská komise na nich pracuje a mají být zveřejněny do konce roku.
V každém případě je prioritou předcházení vzniku odpadů. To by však nemělo znamenat jen zavádění opatření na straně spotřebitelů, ale hlavně omezení výroby fast fashion. Zatímco ještě před pár lety se módní kolekce střídaly podle ročních období, nyní se již u velkých řetězců obnovuje kolekce po třech týdnech, což vede k obrovskému nárůstu neprodaných výrobků, s nimiž je nutno nějak naložit. Ne nadarmo je textilní odpad nejrychleji rostoucím tokem odpadů.
Akční plán pro EU pro oběhové hospodářství z roku 2020 si dal za cíl vypracovat udržitelnou produktovou strategii s důrazem na ekodesign a zahrnul do ní také textil. V roce 2022 pak byla zveřejněna Strategie EU pro textil. Jejím hlavním cílem je zastavení nadprodukce, snížení spotřeby a změna postoje veřejnosti k rychle se měnící módě.
Komise zvažuje také zákaz ničení neprodaných výrobků včetně neprodaného textilu. Velké společnosti by měly povinnost zveřejňovat počet výrobků, které vyhodily nebo zničily. Chystá se také zavedení digitálního pasu pro textilie, kde by byly uvedeny údaje o oběhovosti a environmentálních hlediscích.*
Jarmila Šťastná
