Návrh na změnu směrnice o odpadech se proto zaměřuje na textilní a potravinářský průmysl s těmito obecnými cíli:
• snížit dopady na životní prostředí a klima, zvýšit kvalitu životního prostředí a zlepšit veřejné zdraví spojené s nakládáním s textilním odpadem v souladu s hierarchií nakládání s odpady,
• snížit dopady potravinových systémů spojených s tvorbou potravinového odpadu na životní prostředí a klima. Předcházení plýtvání potravinami má přispět i ke zvýšení potravinového zabezpečení.
V oblasti textilu předložený návrh navazuje na Strategii EU pro udržitelné a oběhové textilní výrobky a na článek 11 odst. 1 směrnice o odpadech, který požaduje, aby členské státy zavedly do 1. ledna 2025 oddělený sběr textilu.
Návrh zavádí rozšířenou odpovědnost výrobce (extended producer responsibility – EPR) pro textilní výrobky a další opatření pro použitý textil, obuv a textilní odpady, jejichž cílem je podpořit nezbytné financování a harmonizovat informace a přístupy související se sběrem, tříděním, opětovným použitím, přípravou na opětovné použití a recyklační infrastrukturou, která bude potřeba, jakmile povinnost odděleného sběru textilu nabyde účinnosti.
Výroba textilu je velmi náročná na přírodní zdroje. V EU má nyní spotřeba textilních výrobků, které se většinou dováží, z hlediska celkového životního cyklu v průměru čtvrtý největší negativní dopad na životní prostředí a změnu klimatu a třetí největší na spotřebu vody a využívání půdy.
Podle probíhající studie Společného výzkumného střediska (JRC) činil v roce 2019 celkový objem textilního odpadu, zahrnujícího oděvy a obuv, bytový textil, technické textilie a postindustriální a předspotřebitelský odpad, 12,6 milionu tun (10,9 milionu tun spotřebitelského odpadu a 1,7 milionu tun postindustriálního a předspotřebitelského odpadu). Odpad z oděvů a obuvi činil 5,2 milionu tun, což v EU odpovídá 12 kg na osobu za rok. Export textilního odpadu z EU stabilně roste a dosáhl 1,4 mil. tun v roce 2020.
V rámci České republiky se může celkové množství textilního odpadu pohybovat na hodnotě až 180 000 tun za rok. Oficiální rozbory směsného komunálního odpadu, které zveřejnilo Ministerstvo životního prostředí, ukazují, že podíl textilního odpadu v SKO je na úrovni 3 %. Množství průmyslových textilních odpadů se odhaduje na 88 000 tun. Podrobnou studii k textilnímu odpadu v ČR zpracovalo Centrum pro oběhové a odpadové hospodářství, které je výzkumným pracovištěm Ministerstva životního prostředí.
V ceně textilu se navíc žádným způsobem doposud neodráží environmentální dopady textilní produkce a spotřeby. Současné trendy, jako je „rychlá móda“ (fast fashion), posilují problematické spotřebitelské chování a mají dopad na produkci textilních odpadů.
Spotřebitelé si většinou nejsou vědomi negativních environmentálních externalit textilu v průběhu jeho životního cyklu, zejména jeho přeshraničních dopadů na třetí země.
Článek 3 stanoví nové definice pro „výrobce textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuví uvedených v příloze IVc“, „uvedení na trh“, „organizace odpovědnosti výrobců“, „online platformy“ a „spotřebitele“.
Článek 11 v prvním odstavci nadále nestanovuje povinnost pro členské státy zavést od 1. ledna 2025 separovaný sběr textilu. Tento požadavek bude nastaven v článku 22d návrhu směrnice.
Článek 22a stanoví požadavky na opatření, která mají členské státy přijmout k zavedení systémů EPR pro textilní výrobky a obuv a výrobky s textilem související, a harmonizovaná pravidla pro jejich uplatňování, včetně oblasti finanční odpovědnosti výrobců. Podle předloženého návrhu se EPR systém bude vztahovat na textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuv vymezené v příloze IVc návrhu:
• Oděvy a oděvní doplňky;
• Přikrývky a plédy;
•Ložní prádlo, stolní prádlo, toaletní prádlo a kuchyňské prádlo;
•Záclony (včetně závěsů) a vnitřní rolety; záclonky nebo postelové drapérie;
• Ostatní bytové textilie;
•Obnošené oděvy a použité textilní výrobky;
• Klobouky a jiné pokrývky hlavy;
• Obuv a kožené doplňky.
Návrh v článku 22a odst. 4 stanovuje jednotlivé parametry systému EPR, v rámci kterého budou výrobci a dovozci hradit náklady na:
•Sběr použitých textilních výrobků k opětovnému použití a oddělený sběr textilních odpadů za účelem přípravy k opětovnému použití a recyklaci;
•Přepravu sebraného použitého textilu a textilních odpadů k následnému třídění k opětovnému použití, k přípravě k opětovnému použití a k recyklaci;
•Třídění, přípravu k opětovnému použití, recyklaci, jiné využití a odstranění sebraného použitého textilu a textilních odpadů;
•Sběr, přepravu a zpracování textilních odpadů produkovaných sociálními podniky a jinými provozovateli (mimo provozovatelů zařízení pro nakládání s odpady), kteří jsou součástí systému sběru;
•Zpracování rozborů směsného komunálního odpadu;
•Poskytování informací o udržitelné spotřebě, předcházení vzniku odpadů, opětovném použití, přípravě k opětovnému použití, recyklaci, jiném využití a odstranění textilních výrobků a obuvi;
• Sběr a ohlašování dat;
•Podporu výzkumu a vývoje s cílem zlepšit procesy třídění a recyklace textilních výrobků a obuvi, zejména recyklace vlákna na vlákno.
Členské státy budou mít povinnost zajistit, aby výrobci textilu, výrobků souvisejících s textilem a obuvi uvedených v příloze IVc uhradili náklady v souvislosti se sběrem použitého textilu a textilního odpadu z výrobků uvedených v příloze IVc, pokud budou takové výrobky poprvé uvedeny na trh na území členského státu. Náklady nepřesáhnou náklady, které jsou nezbytné k poskytování služeb uvedených v čl. 22a odst. 4 nákladově efektivním způsobem, a budou stanoveny transparentním způsobem mezi dotčenými subjekty.
Lhůta pro zavedení systémů EPR je navržena na třicet měsíců po vstupu směrnice v platnost.
Článek 22b stanoví požadavky na členské státy zřídit registr (seznam) výrobců textilu, výrobků souvisejících s textilem a obuvi za účelem provádění systémů EPR. Návrh stanovuje, aby výrobci podali žádost o registraci v každém členském státě, kde poprvé uvádí textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuví uvedené v příloze IVc na trh a zároveň požaduje, aby členské státy povolily výrobcům první uvedení na trh na svém území pro textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuví uvedené v příloze IVc pouze tehdy, pokud oni nebo jejich zplnomocnění zástupci pro EPR budou registrováni v tomto členském státě. Požadavky na registraci bude moci za výrobce splnit organizace rozšířené odpovědnosti.
Článek 22c stanoví požadavky na členské státy zajistit zřízení organizací provozujících systémy EPR v oblasti textilu a obuvi. Návrh stanovuje, aby provozovatelé EPR systémů zajistili, že finanční příspěvky, které jim platí výrobci textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvi uvedených v příloze IVc byly založeny na hmotnosti dotčených výrobků a u textilních výrobků uvedených v části 1 přílohy IVc byly upraveny na základě požadavků na ekodesign přijatých podle nařízení Evropského parlamentu a Rady o ekodesignu pro udržitelné výrobky, které jsou nejrelevantnější pro předcházení vzniku textilního odpadu a pro nakládání s textilem v souladu s hierarchií nakládání s odpady. Dále aby byly finanční příspěvky upraveny tak, aby zohledňovaly případné příjmy organizací provozujících EPR systémy z opětovného použití, přípravy k opětovnému použití nebo z hodnoty druhotných surovin z recyklovaného textilního odpadu a zajistily rovné zacházení s výrobci bez ohledu na jejich původ nebo velikost, aniž by to neúměrně zatěžovalo výrobce, včetně malých a středních podniků, malých množství textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvi uvedených v příloze IVc. Návrh zmocňuje komisi přijmout prováděcí akty, kterými stanoví kritéria pro modulaci poplatků, aby se zohlednily požadavky na ekodesign.
Členské státy budou muset zajistit, aby provozovatelé EPR systémů zavedli systém odděleného sběru pro použité textilní výrobky, obuv a textilní odpady z výrobků definovaných v příloze IVc bez ohledu na jejich povahu, materiálové složení, stav, název, značku, ochrannou známku nebo původ, na území členského státu, kde tyto výrobky dodávají na trh poprvé. V rámci tohoto systému odděleného sběru bude muset být zajištěn bezplatný sběr použitých textilních výrobků, obuv a textilních odpadů sebraných na určených sběrných místech s frekvencí, která je úměrná oblasti, na kterou se vztahuje, a bude pokrývat celé území státu. Návrh směrnice stanovuje i povinnost, aby systém odděleného sběru zahrnoval bezplatný svoz odpadu produkovaného sociálními podniky a jinými provozovateli z textilních výrobků a obuvi sebraných prostřednictvím napojených sběrných míst.
Členské státy budou dále povinny zajistit, aby systém sběru sestával ze sběrných míst zřízených provozovateli systémů EPR a provozovateli zařízení pro nakládání s odpady ve spolupráci s jedním nebo více z těchto subjektů: sociálními podniky a subjekty sociální ekonomiky, distributory, orgány veřejné moci nebo třetími stranami provádějícími sběr použitého textilu a textilních odpadů z výrobků uvedených v příloze IVc a dalších dobrovolných sběrných míst. Rovněž bude muset být zajištěno trvalé zvyšování míry odděleného sběru s cílem dosáhnout technicky proveditelné úrovně s přihlédnutím k osvědčeným postupům.
V návrhu změny směrnice jsou zohledněny rovněž sociální podniky, které se budou moci zapojit do EPR systémů nebo budou moci udržovat a provozovat svá vlastní místa odděleného sběru použitého textilu. Členské státy budou mít povinnost zajistit, aby se jim dostalo rovného nebo přednostního zacházení v místě odděleného sběru textilu.
Návrh dále v článku 22c navrhuje povinnost pro provozovatele systémů EPR poskytnout konečným uživatelům, zejména spotřebitelům, informace týkající se udržitelné spotřeby, opětovného použití a konce životního cyklu textilu, obuvi a textilních odpadů uvedených v příloze IVc, které výrobci zpřístupní na území členského státu.
Článek 22d stanoví požadavky pro členské státy v oblasti nakládání s textilním odpadem. V oblasti nakládání s textilním odpadem by členské státy do 1. ledna 2025 měly zavést oddělený sběr textilu pro opětovné použití, přípravu k opětovnému použití a recyklaci. Členské státy budou povinny zajistit, aby infrastruktura a provoz sběru, nakládky a vykládky, přepravy a skladování a další manipulace s textilním odpadem, včetně následného třídění a zpracování, byly chráněny před povětrnostními podmínkami a jinými zdroji kontaminace, aby se zabránilo poškození a kontaminaci sebraného textilu. Použitý textil a textilní odpad z textilních výrobků a obuvi odděleně sbírané v souladu s čl. 22c odst. 5, budou při sběru považovány za odpad.
Pokud jde o jiný textil než výrobky uvedené v příloze IVc a neprodané textilní výrobky a výrobky související s textilem a obuv uvedené v příloze IVc, členské státy budou muset zajistit, aby různé frakce textilních materiálů a textilní položky byly v místě vzniku soustřeďovány odděleně, pokud toto třídění usnadní následné opětovné použití, přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci, včetně recyklace vlákna na vlákno, pokud to technologický pokrok umožní.
Návrh směrnice požaduje, aby členské státy do 31. prosince 2025 a poté každých pět let provedly rozbor složení sebraného směsného komunálního odpadu s cílem určit podíl textilního odpadu v něm. Na základě získaných informací budou moci příslušné orgány požadovat po provozovatelích EPR, aby přijali nápravná opatření k rozšíření jejich sítě sběrných míst a vedli informační kampaně.
Návrh dále předkládá požadavky na přepravu použitého textilu, obuvi a provádění kontrol přepravců za účelem rozlišení přepravy použitého textilu, obuvi a textilních odpadů. V případě, že členské státy zjistí, že zamýšlená přeprava použitého textilu a obuvi se týká odpadu, mohou být výrobci textilu a obuvi účtovány náklady na příslušné analýzy, kontroly a skladování použitých textilií, textilních výrobků a obuvi, u nichž existuje podezření, že jsou odpadem výrobků uvedených v příloze IVc, třetím stranám jednajícím jejich jménem nebo jiným osobám zařizujícím přepravu.
Příloha IVc stanovuje výrobky, které spadají do oblasti působnosti EPR pro vybrané textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuv. K definování výrobků, které budou zahrnuty do systému EPR, byly použity kódy zboží dle kombinované nomenklatury ze společného celního sazebníku EU.
Pokud jde o lhůtu provedení revize směrnice 2008/98/ES o odpadech, v čl. 2 se navrhuje transpoziční lhůta 18 měsíců od vstupu revize směrnice v platnost.*
Ing. Bc. Jan Maršák, Ph.D.,
Ministerstvo životního prostředí
