Menu
e-shop
Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) připadalo na jednoho obyvatele 3697 kilogramů odpadu, meziročně o 208 kilogramů více. Komunálního odpadu vzniklo 5,9 milionu tun, o 8,9 % více než v roce 2023. Z tohoto množství pocházelo 4,9 milionu tun z domácností, respektive od občanů a dalších subjektů, jimž svoz zajišťují obce. Komunální odpad tvořil necelých 15 % celkové produkce. Zbývající část připadala na odpady pocházející z ekonomických činností a na sekundární odpady vznikající při zpracování jiných odpadů.
Největší skupinu představovaly minerální odpady s podílem 57,2 %. Patří mezi ně zejména stavební a demoliční odpady, zemina a odpady ze spalování. Kovové odpady tvořily 15,2 %, směsné odpady 11,6 % a nekovové odpady 7,9 %. Mezi nekovovými odpady převažovaly papír a lepenka, následovaly plasty, dřevo a sklo.
Nebezpečných odpadů vzniklo 1,5 milionu tun, tedy 3,8 % celkové produkce. Jejich množství zůstalo přibližně na úrovni předchozího roku.
Materiálová recyklace se na celkovém nakládání s odpady podílela 53,1 %. Následovalo zasypávání, tedy využití odpadu při terénních úpravách, s podílem 24,4 %. Na skládkách skončilo 14,7 % odpadů, energeticky využito bylo 4,4 % a kompostováno 3,1 %. Spalování bez energetického využití a ostatní způsoby odstranění měly zanedbatelný podíl.
Údaje o nakládání je však třeba interpretovat odděleně od údajů o produkci. Podíly způsobů nakládání se vztahují ke všem zpracovaným odpadům, nikoli výhradně k odpadům vzniklým ve stavebnictví nebo průmyslu.
ČSÚ člení produkci také podle převažující ekonomické činnosti původce. Stavebnictví, tedy výstavba budov, inženýrské stavitelství a specializované stavební činnosti, vyprodukovalo přibližně 17,2 milionu tun odpadu. To odpovídá necelým 43 % celkové produkce.
Vysoké množství souvisí především s hmotností stavebních a demoličních materiálů. Výstavba, rekonstrukce, demolice a sanace území vytvářejí velké objemy betonu, cihel, zeminy, kameniva a dalších minerálních materiálů. Samotná hmotnost odpadu proto nevypovídá o jeho nebezpečnosti ani o náročnosti zpracování.
Do celkové statistiky vstupují rovněž sekundární odpady, které vznikají při úpravě již převzatého odpadu. Celková produkce tedy nezahrnuje pouze prvotní odpady z výroby, staveb nebo domácností, ale také zbytky z třídicích a recyklačních zařízení.
Zpracovatelský průmysl produkuje menší množství odpadu než stavebnictví, jeho odpadové toky jsou však velmi různorodé. Chemický průmysl, hutnictví, strojírenství, potravinářství nebo papírenství vytvářejí odpady s rozdílným složením a požadavky na další zpracování.
Ekonomická analýza Plánu odpadového hospodářství ČR na období 2025–2035 upozorňuje, že průmysl je dominantním původcem nebezpečných odpadů. Nebezpečné odpady představují přibližně pětinu produkce průmyslových odpadů. U ostatních průmyslových odpadů převažuje materiálové využití a jen malá část se skládkuje. Konkrétní způsob nakládání však závisí na druhu a vlastnostech odpadu.
Energetika vytváří například popel, strusku, škváru nebo energosádrovec. Část těchto materiálů může po splnění příslušných požadavků najít využití ve stavebnictví. Odpady vznikají také při těžbě a úpravě nerostných surovin, jejich množství však může mezi jednotlivými roky výrazně kolísat.
Stavební a demoliční odpady představují nejvýznamnější odpadový tok z hlediska hmotnosti. Po odděleném soustřeďování, odstranění nebezpečných složek, drcení a třídění lze z betonu, cihel a dalších minerálních materiálů vyrábět recyklované kamenivo. To se používá například do podkladních vrstev, násypů nebo těles komunikací.
Možnosti dalšího využití ovlivňují čistota a stejnorodost vstupního materiálu, případná kontaminace, technické požadavky a vzdálenost mezi místem vzniku, recyklačním zařízením a místem použití. U těžkých materiálů může doprava výrazně ovlivnit ekonomickou i environmentální bilanci.
Z agregovaných údajů ČSÚ však nelze určit přesnou míru recyklace samotných stavebních a demoličních odpadů. Hodnota 53,1 % vyjadřuje podíl materiálové recyklace na celkovém nakládání se všemi odpady.
V roce 2024 se v Česku vyprodukovalo 21,2 milionu tun druhotných surovin, meziročně o 15,9 %, respektive 2,9 milionu tun více. ČSÚ toto množství přirovnává k více než 300 tisícům naložených nákladních vagonů. Druhotné suroviny jsou materiály získané z odpadů nebo vedlejších produktů a připravené k dalšímu průmyslovému využití.
Největší skupinu tvořily druhotné suroviny z energetických procesů, například energosádrovec, struska a škvára. Jejich produkce dosáhla 7,6 milionu tun, meziročně však klesla o 10,8 %. Výrazně naopak vzrostlo množství druhotných surovin ze stavebních hmot, zejména recyklovaného betonového kameniva. Zvýšilo se z 2,1 na šest milionů tun a stalo se hlavní příčinou celkového růstu produkce druhotných surovin.
Dalšími významnými skupinami byly druhotné suroviny ze dřeva s objemem 1,7 milionu tun a ze železných kovů s objemem 1,4 milionu tun. Jejich využívání snižuje spotřebu primárních přírodních zdrojů, nelze je však jednoduše přičítat k množství recyklovaných odpadů. Statistika druhotných surovin má vlastní metodiku a zahrnuje také materiály pocházející z vedlejších produktů.
Nejvíce odpadu vzniklo v roce 2024 v Jihomoravském kraji, a to 5,7 milionu tun. Nejméně ho vykázal Karlovarský kraj, přibližně 0,8 milionu tun. Jihomoravský kraj zaznamenal také nejvyšší produkci na obyvatele – 4678 kilogramů.
Regionální výsledky ovlivňuje skladba ekonomických činností i místo, kde je odpad statisticky vykázán. Samotná výše produkce proto nemusí přímo odpovídat počtu obyvatel ani obecně chápané průmyslové intenzitě kraje.
Plzeňský kraj vyprodukoval přes dva miliony tun odpadu. Množstvím nebezpečného odpadu na obyvatele, 89 kilogramů, vykázal mezi kraji nejnižší hodnotu, přestože meziročně vzrostla. Nejvyšší produkci nebezpečných odpadů na obyvatele měl Moravskoslezský kraj.
Data potvrzují, že celkovou hmotnostní bilanci odpadů v Česku zásadně ovlivňují stavebnictví a minerální odpady. Materiálová recyklace je nejčastějším způsobem nakládání, významný podíl však stále připadá na zasypávání a skládkování.
-red-
