Proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) i systém povolování provozů, jako je spalovna v Rybitví, vykazuje řadu nedostatků. Na veřejném slyšení v Senátu se na tom shodli experti, zástupci obcí i Ministerstva životního prostředí. Záměr opětovného zprovoznění spalovny na Pardubicku dlouhodobě vyvolává silný odpor obyvatel, zejména z obce Srnojedy, která je spalovně nejblíže. Cílem debaty nebylo pouze hodnotit minulá porušení zákonů, ale zejména poukázat na systémové nedostatky a připravit případná doporučení na změnu legislativy v podobných případech.
Dlouhodobý spor o spalovnu
Spalovna v Rybitví u Pardubic vzbuzuje dlouhodobě kontroverze především kvůli obavám místních obyvatel z negativních dopadů na životní prostředí a zdraví. Současný vlastník, společnost AVE CZ, usiluje o její modernizaci a opětovné zprovoznění. Proti tomu se staví okolní obce i řada občanských iniciativ. Petici proti spalovně podepsalo v minulosti až 50 000 lidí, v posledních letech se do protestní akce zapojilo přes 10 000 obyvatel regionu. Město Pardubice dokonce zvažovalo odkup spalovny, aby zabránilo jejímu zprovoznění, ale zastupitelé transakci nakonec neschválili kvůli vysoké ceně.
Primátor Pardubic Jan Nadrchal (ANO) připomněl, že provoz spalovny byl zastaven před 20 lety kvůli nesplnění emisních limitů. „Od té doby se situace opakuje – nové žádosti, petice, odpor veřejnosti. Přesto se projekt stále posouvá,“ uvedl. Zkritizoval i to, že s takto rizikovou infrastrukturou je možné běžně obchodovat. Spalovnu v roce 2006 odkoupila společnost AVE CZ.
Nedostatky EIA a legislativní výzvy
Zástupce firmy AVE CZ Vladimír Lolek odmítl, že by šlo o čistě obchodní záměr, a zdůraznil, že Česko trpí nedostatkem kapacit pro likvidaci průmyslových odpadů. Spalovna podle něj může přinést systémové řešení. Ministerstvo životního prostředí vydalo v roce 2023 souhlasné stanovisko EIA pro modernizaci spalovny, ale podmínilo ho splněním 45 konkrétních opatření – například omezením hluku, povinností zveřejňovat data o emisích a snížením emisí podle nejlepších dostupných technik (BAT). Tato opatření mají minimalizovat dopady na veřejné zdraví a životní prostředí.
Eduard Levý z Ministerstva životního prostředí upozornil, že kritici často očekávají, že jejich nesouhlas v procesu EIA záměr automaticky zastaví, což ale není možné. „Veřejnost často očekává, že její nesouhlas se záměrem bude v procesu EIA zohledněn natolik, že může vést k jeho zamítnutí. Systém EIA však takto nefunguje,“ řekl. Dodal, že připomínky veřejnosti musí být formulovány v odborné rovině, a proto je prakticky nemožné, aby se s výsledkem procesu ztotožnil každý účastník nebo každý, kdo může být záměrem dotčen.
Pedagožka a právnička z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Karolína Žákovská tvrdí, že systém EIA je nastaven nevhodně. Ze statistik podle ní vyplývá, že převážná většina záměrů získá kladné stanovisko. „Neznamená to ale, že všechny záměry jsou tak bezproblémové. Proces posuzování vlivů na životní prostředí není dobře nastaven,“ dodala.
Desítky spolků a odborníků v roce 2025 vyzvaly ministra životního prostředí k reformě procesu EIA. Upozorňují například na nedostatečné odborné posudky, střety zájmů, krátké lhůty pro připomínky, slabou veřejnou participaci nebo chybějící soudní přezkum. Požadují větší transparentnost, odbornou úroveň a účinnost EIA, včetně pravidelného přezkušování posuzovatelů a lepšího zapojení veřejnosti. Kritizují také zastaralý informační systém EIA a extrémně nízký počet nesouhlasných stanovisek, což podle nich vyvolává otázky, zda je proces skutečně účinný, nebo pouze formální.
„Jakmile se všechny podklady a připomínky sepíšou, rádi bychom je znovu projednali v příslušných senátních orgánech,“ uvedla senátorka Miluše Horská (za KDU-ČSL). Doplnila, že následně plánují členové horní komory uspořádat tiskovou konferenci s konkrétními doporučeními. „Naším cílem je sjednotit legislativu tak, aby skutečně sloužila ve prospěch obyvatel. Pokud chceme mít možnost něco ovlivnit, je nezbytné zaměřit se na úpravu legislativního procesu,“ dodala Horská.*
-sol-