01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Primární otázkou je, jak naložit s produkty systému

Plán odpadového hospodářství ČR, který je jedním ze základních dokumentů oboru, požaduje vytvořit integrované systémy nakládání s odpady. Ty by měly vzniknout na regionální úrovni a být propojeny do celostátní sítě. Vznikají však u nás takové systémy?

Na počátku bychom se měli hlavně zeptat, co to vlastně je integrovaný systém nakládání s odpady. Zmiňovaný POH ho přímo nedefinuje, ale popisuje způsoby, jak systému dosáhnout. Na druhé straně Svaz měst a obcí přináší definici ve své strategii nakládání s komunálními odpady (viz box). O otázce, co je to vlastně integrovaný systém, jaké typy odpadů by měl zahrnout a kam až by měl sahat, diskutovalo v červnu na konferenci Odpady a obce v Hradci Králové několik odborníků. Přinášíme část jejich diskuse.

Diskuse se zúčastnili:

Ing. Pavel Bartoš, Hospodářská komora ČR

RNDr. Zdeňka Bubeníková, PhD, Ministerstvo životního prostředí

Ing. Radim Kovařík, FITE, a. s., Ostrava

RNDr. Martina Vrbová, PhD, AOS EKO-KOM, a. s.

 

Co je to integrovaný systém nakládání s odpady a jaké druhy odpadů by v něm měly být zahrnuty?

Bubeníková:

Z pohledu Ministerstva životního prostředí je to žhavá otázka. Evropská unie nemá normu, kde by integrovaný systém přesně definovala. Nechává to na státech, které mohou tuto otázku řešit podle vlastního uvážení.

Proto ani u nás není integrovaný systém nějak konkrétně definovaný a nechystáme takovou definici ani v navrhovaném novém zákoně o odpadech. Chceme se stejně jako dnes zaměřit spíše na Plán odpadového hospodářství, kde by měl být zejména pro kraje návod, jak si řešení integrovaných systémů představujeme. Co se týče druhů odpadů, které jsou v takových systémech zahrnuty, v ostatních zemích se většinou týkají jen komunálních odpadů.

Bartoš:

Definice, kterou tady prezentoval za Svaz měst a obcí Marek Sýkora, je dobrá, ale dá se do budoucna změnit. Integrovaný systém by se měl definovat co nejotevřeněji, protože místní podmínky jsou velice různé. V oblasti, jako je například Šumpersko, kde je poměrně řídké osídlení a hornatý povrch a velmi obtížné propojení jednotlivých oblastí, musí logicky vzniknout jiný integrovaný systém, než například v aglomeraci Ostravy a okolních měst s hustým osídlením, dopravní infrastrukturou a silným zastoupením průmyslu. Každá oblast vyžaduje něco jiného a pro budování integrovaných systémů lze stanovit jen obecné zásady, ale ne nějaká pevná pravidla. Pokaždé je ho nutné budovat nově v závislosti na místních podmínkách. Vždy však funguje řetězec surovina (energie) - výrobek - odpad - surovina. S trochou nadsázky by bylo ideální, kdyby si spotřebitel výrobek z tohoto řetězce vlastně jen půjčoval na dobu použití a pak ho kompletně zase odevzdal do systému, který by se o použitý výrobek dále postaral.

Integrované systémy by se však rozhodně neměly týkat jen komunálních odpadů. Přinejmenším by do něj měly být zahrnuty živnostenské odpady, které představují až 40 % tuhého komunálního odpadu. Živnostenské odpady nejsou jen svým složením "podobné komunálnímu", systému nakládání s komunálním odpadem se týkají i věcně. Pokud nemá živnostník uzavřenou smlouvu s obcí a nezapojí se do jejího systému, parazituje na obecním systému a zvyšuje obci náklady.

Vrbová:

Pojem integrovaného systému nakládání s komunálním odpadem vznikl při tvorbě prvního Plánu odpadového hospodářství. Tímto termínem je míněno nakládání v celém odpadovém bloku. Je to vlastně jakési hospodářství, kde má každý prvek své místo. Obrazně by se dal integrovaný systém přirovnat k hospodářství jako na farmě - výroba produktů, jejich spotřeba i využití odpadů jsou navzájem propojeny, odpad je zdrojem pro další produkty a vše je založeno na ekonomické únosnosti, či výhodnosti. Do integrovaného systému bych zahrnula všechny odpady, které vznikají na území obce činností obyvatel a dalších subjektů. Patří sem tedy podle katalogu odpadů hlavně odpady skupiny 20, dále skupiny 17 (stavební a demoliční odpad), ale také skupiny 19 (odpady ze zařízení na zpracování odpadu, z čistíren odpadních vod pro čištění těchto vod). Zda tam patří také výrobky podléhající zpětnému odběru, nebezpečné odpady nebo autovraky, to už není tak jisté.

Kovařík:

Do integrovaného systému patří podle mého názoru zejména skupina 20 Katalogu odpadů (komunální odpady - odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů, včetně složek z odděleného sběru). Ostatní druhy tvoří doplněk tohoto celku, jsou do něj integrovány. Dělení by však mohlo být i jiné. Když jsme připravovali plány odpadového hospodářství měst a obcí, vytvořili jsme si dva subsystémy. V jednom byly záležitosti, které jsou plně v kompetenci obcí. V druhém byly záležitosti v kompetenci krajů. To jsou zařízení regionálního významu, na které obec nestačí, a musí být proto řešeny integrovaně na vyšších úrovních.

 

Kam až by měl IS sahat? Měl by rozsah procesů, který zahrnuje, sahat až do koncové výroby nových výrobků ze suroviny?

Bartoš:

Nepřeceňujme hierarchii odpadů, zejména rozdělení na jejich materiálové a energetické využití. U ropy není stanoveno, že materiálové využití (například na výrobu plastů) by mělo být předřazeno energetickému využití, tedy výrobě energie. Cítíte, že takhle dělit zpracování a využití ropy je nesmysl? U odpadů to však takhle nastaveno máme a někdy až křečovitě hledáme materiálové využití jen proto, že má v hierarchii formální přednost před energetickým. Je nesmysl si nadefinovat růžový systém využívání odpadů, který je nereálný a nerealizovatelný. Jen se tím odsunuje skutečné řešení problémů odpadového hospodářství.

V integrovaném systému by měly být zahrnuty procesy, které pomůžou dosáhnout toho, co od systému potřebujeme. Primární otázkou je, co budeme dělat s výstupy ze systému, jak využijeme produkty ze systému, ať jsou to vytříděné složky, energie, zbytky z třídění a jakékoliv další komodity. Cíle se ovšem musí definovat reálně - ekonomicky, ekologicky i sociálně. Taky je třeba vyjít z toho, co už jsme vybudovali, protože současný systém funguje a není založen špatně.

Kontury integrovaného systému by neměly být stanoveny rigidně. Fungující systém se hodně dotýká podnikatelského prostředí. To už však nejsme v oblasti dopadů, ale ve zpracovatelském průmyslu. Pro jeho úspěšnost je nutné stabilní podnikatelské prostředí a fungující tržní vztahy, jen tak budou soukromníci ochotni investovat.

Bubeníková:

V integrovaném systému je stále problém definovat koncové výrobky. Základem je poznat a posoudit toky odpadů v rámci systému při jejich zpracování. U některých odpadů je to jasné: např. bioodpad, který se zpracovává a vyrábí se z něj kompost, je za určitých daných podmínek výrobkem k dalšímu použití. Pro integrovaný systém při nakládání se šrotem, který končí v hutích, je podobně třeba stanovit, kdy se z kovošrotu stane výrobek.

Vrbová:

Integrovaný systém musí reflektovat místní a regionální podmínky, zejména demografickou strukturu obyvatel a jejich ekonomickou sílu, vybudovaná funkční zařízení a také geografické podmínky regionu, které systémy hodně ovlivňují. Zdůraznila bych návaznost na existující zařízení. Je nesmysl říkat: "Máme dost sběrového papíru, postavíme si papírnu." To by byla v každém kraji nová papírna s nejistou budoucností. Pro každou komoditu zahrnutou do integrovaného systému musíme mít zajištěn sběr, ale hlavně odběr. Není-li s odběratelem dohodnuta spolupráce (nejlépe dlouhodobá), není možné komoditu sbírat, protože základní otázkou vždy je, co budeme dělat s produkty vycházejícími ze systému.

Bartoš:

Můžeme jít ještě dál - v rámci Evropské unie by neměly mít zvláštní význam ani hranice států. Jako příklad může sloužit Český Těšín a polský Těšín. Je to v podstatě dvojměstí, rozdělené hranicí. Kvůli ní vozí polský Těšín své odpady 60-70 km do vnitrozemí, místo aby využil systému na druhé straně hranice. Přeshraniční systémy už začínají fungovat v oblasti vodního hospodářství - dodávky vody i kanalizace. Proč by nemohly fungovat i v oblasti komunálních odpadů?

Vrbová:

Česká republika má 6000 samostatných municipalit. S každou z nich máme samostatnou smlouvu, zatímco podobné systémy v zahraničí mají na celý stát 300-400 smluv. Na jednu stranu je úžasné, že má každá obec samosprávu. Pro budování integrovaného systému, který vyžaduje stavbu regionálních nebo nadregionálních zařízení, je to ale katastrofa. Dojednání, vybudování a administrativa takového systému jsou velmi složité. Jako cestu vidím integraci samostatných obcí do větších celků, typu spolku obcí, které už mohou organizovat systémy a zařízení nadregionálního rozsahu.

Zpracovala - jhm -

 Plán odpadového hospodářství říká o integrovaném systému (část 4):

V zájmu dosažení cíle vytvořit integrované systémy nakládání s odpady na regionální úrovni a jejich propojení do celostátní sítě :

Dobudovat celostátní síť zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady

Nová zařízení podle nejlepších dostupných technik

Využít stávající zařízení, která jsou na odpovídající technické úrovni.

Budovat po dohodě s kraji zařízení na celostátní úrovni pokud to bude ekonomicky a technicky účelné.

Dávat přednost odvozovému systému sběru tříděného komunálního odpadu před ostatními.

Požadovat ekonomickou rentabilitu navrhovaného zařízení za daných podmínek provozu, financování a kapacity.

Zařízení zanášet do výstupů územního plánování.

Neohrožovat provozem zařízení a dopravou odpadů zdraví a životního prostředí.

Nepodporovat výstavbu nových spaloven komunálního odpadu a skládek odpadů ze státních prostředků.

Umožnit materiálové využívání odpadů v zařízeních, která nejsou zařízením na využívání odpadů ve smyslu zákona.

Zajistit dostatečnou síť pro tříděný sběr využitelných složek komunálního odpadu i vybraných výrobků.

Vhodné odpady zpracovat na palivo, není-li vhodnější jejich materiálové využití.

Zajistit vhodné technologie k využívání paliv z odpadů.

Podporovat pilotní projekty na ověření v ČR neprovozovaných technologií.

Zdroj: POH ČR, redakčně kráceno

Integrovaný systém nakládání s komunálními odpady (ISNKO)

Svaz měst a obcí ČR definuje integrovaný systém jako systém na sebe navazujících procesů nakládání s odpady, konkrétně sběru, přepravy, úpravy, využití a odstranění odpadů pokud možno soustředěném v daném území, ale především organizovaném a zřízeném v daném území umožňující dlouhodobě udržitelné hospodaření s odpady, které je environmentálně, ale rovněž tak ekonomicky a sociálně únosné ve zmiňovaném a vymezeném území.

ISNKO lze popsat z technického hlediska:

procesy nakládání s odpady (sběr, svoz, úprava, zpracování, využití, odstranění),

komoditami odpadů v režimu původce odpadů nebo v režimu zpětného odběru,

vhodnými technologiemi pro procesy a komodity s ohledem na environmentální a ekonomické dopady.

Do INSKO vstupují:

Obce jako původci odpadů, spolu s kraji jako hlavní organizátoři ISNKO

Občané - jako spotřebitelé

Průmysl jako původce odpadů, realizátor odpadových služeb a zajišťovatel zpětného odběru

Stát pro vymezení žádoucího rámce nakládání s odpady a pro kontrolu

Integrované systémy odpadového hospodářství musí vzniknout především na základě domluvy jejich hlavních aktérů, tedy samospráv měst a obcí a krajů v daném území. Vymezení daného území nemusí být vždy ohraničeno správními územími (např. krajů), ale důležitá je dohoda a konsensus hlavních aktérů, tedy samospráv obcí (především velkých měst) a krajů. Součástí integrovaných systémů musí být všechny odpady (včetně odpadů a výrobků v rámci systémů zpětných odběrů), které jsou produkovány obcemi (primárně jejich obyvateli). Popis integrovaného systému nakládání s odpady by měl být součástí aktualizace Strategie nakládání s odpady v obcích a městech České republiky. Chceme, aby právě samosprávy měst, obcí a krajů samy navrhly, co integrovaný systém nakládání s komunálními odpady je.

Marek Sýkora
Svaz měst a obcí ČR

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down