Menu
e-shop
K explozi došlo krátce po poledni, kdy se náplň reaktoru přehřála vysoko nad 200 °C, tlak stoupl a nádoba praskla. Továrna tehdy vyráběla 2,4,5‑trichlorfenol, a při přehřátí vzniklo velké množství vysoce toxického 2,3,7,8‑tetrachlordibenzodioxinu (TCDD), který se dostal do vzduchu. Mírný vítr zanesl dioxinový oblak dlouhý zhruba šest a široký jeden kilometr na hustě obydlenou oblast po větru od chemičky. Ptáci, které zasáhl v letu, padali mrtví k zemi, a na zemi rychle uhynuly další drobné zvířata a drůbež. Únik zamořil přibližně 1 800 hektarů půdy; podle odhadů uniklo asi dva až několik kilogramů dioxinu.
Úřady nejdříve neoznámily závažnost úniku a evakuaci nejvíce zasaženého pásma (zóna A) provedly až po několika týdnech. Z nejpostiženější oblasti o rozloze 15 hektarů evakuovali 735 osob z 211 rodin. Celkem experti počítali, že kontaminaci dioxinem vystavili asi 6 000 lidí v okolí.
Dioxin zamořil Seveso nejen bezprostředně, ale také na dlouhá léta. Pole a pastviny v bezprostředním okolí závodu vyřadili ze zemědělského využití; některé pozemky se ani dnes nehodí k zemědělství ani k trvalému osídlení. Preventivně usmrtili desítky tisíc hospodářských zvířat, aby se dioxin nedostal do potravinového řetězce. U lidí se jako nejčastější projev otravy objevilo chlorakné, těžké kožní onemocnění; zaznamenali 240 případů a u některých postižených přetrvalo několik let. Lékaři mezi nejvíce exponovanými obyvateli v prvních letech neobjevili jiné zřetelné zdravotní účinky než chlorakné, ačkoliv měření prokázala velmi vysoké hladiny dioxinu v krvi a tkáních.
Havárie u Sevesa patří mezi nejhorší průmyslové katastrofy 20. století a často ji označují jako „italský Černobyl“. Reakce evropské veřejnosti a politiků vedla k novým pravidlům pro rizikové chemické provozy; evropská legislativa pro prevenci závažných havárií se proto dodnes nazývá směrnice „Seveso“.*
-red-
