Menu
e-shop
Pravidla zpřesnila novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, účinná od 1. března 2025. Nešlo však o zavedení zcela nového zákazu. Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, již dříve stanovoval, že s odpady lze nakládat pouze na místech a v zařízeních k tomu určených. Do března 2025 však mezi oběma zákony existoval rozpor. Zákon o ochraně ovzduší umožňoval obcím pálení suchých rostlinných materiálů regulovat nebo zakázat vlastní vyhláškou, což mohlo vyvolávat dojem, že tam, kde obecní vyhláška pálení nezakazovala, je spalování rostlinného odpadu dovoleno. Novela tento rozpor odstranila a jednoznačně stanovila, že odstraňování bioodpadu se řídí zákonem o odpadech.
Podstatné není jen to, zda jsou větve nebo jiné rostlinné materiály suché. Rozhodující je také účel, ke kterému je člověk používá. Pokud se rostlinného materiálu zbavuje spálením, jedná se o odpad a jeho likvidace na zahradním ohništi není dovolena.
Jiná situace nastává, pokud člověk suché, neznečištěné a chemicky neošetřené dřevo skutečně používá jako palivo. Suché větve ze zahrady lze například v přiměřeném množství využít při táboráku nebo k přípravě jídla. Množství dřeva ale musí odpovídat deklarovanému účelu. Rozsáhlou hromadu větví proto nelze legálně spálit jen s odůvodněním, že se nad ohněm současně opékají buřty.
Tráva, listí, plevel a další obdobné rostlinné materiály nejsou podle výkladu Ministerstva životního prostředí pro účelné spalování vhodné. Jejich spálením se jich člověk fakticky zbavuje, a proto se s nimi musí nakládat jako s biologickým odpadem. Stejně tak nelze spalovat čerstvé nebo vlhké dřevo ani dřevo napuštěné, lakované, mořené či jinak chemicky ošetřené.
Obce mohou obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchých rostlinných materiálů v otevřeném ohništi, avšak pouze tehdy, pokud nejde o nakládání s odpadem. Mohou přihlížet například k aktuálním klimatickým podmínkám, kvalitě ovzduší, vegetačnímu období nebo hustotě zástavby.
Jedním z důvodů sjednocení pravidel byl soulad s evropskou odpadovou legislativou. Členské státy Evropské unie mají zajistit, aby byl biologický odpad recyklován přímo u zdroje, například domácím kompostováním, nebo odděleně sbírán. Evropská pravidla současně podporují kompostování, anaerobní digesci a využívání materiálů získaných ze zpracovaného bioodpadu. Pálení vlhké trávy, listí nebo čerstvých větví navíc bývá spojeno s nedokonalým hořením, hustým kouřem a vznikem znečišťujících látek. Nedokonalé spalování organických materiálů může produkovat jemné prachové částice a polycyklické aromatické uhlovodíky, z nichž některé mají závažné zdravotní účinky.
Spalování materiálu shromážděného na ohništi není totéž jako vypalování porostu. Vypalováním se rozumí zapálení stojící nebo rostoucí vegetace přímo na ploše, například suché trávy na louce, mezi, zahradě nebo jiném pozemku.
Vypalování porostů je dlouhodobě zakázáno zákonem o požární ochraně. Fyzické osobě za něj může být uložena pokuta až 25 000 Kč. Právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám může hrozit sankce až 500 000 Kč. Tento zákaz nebyl zaveden novelou zákona o ochraně ovzduší z roku 2025, ale platil již dříve.
Zvláštní výjimky mohou vyplývat z jiných právních předpisů. Jde například o některé zásahy v lesích, opatření orgánů ochrany přírody nebo spálení napadeného rostlinného materiálu nařízené jako mimořádné rostlinolékařské opatření. Běžný zahrádkář však nemůže nemocné či napadené rostliny spálit jen na základě vlastního rozhodnutí. Pokud nebylo příslušným orgánem vydáno mimořádné opatření, musí je předat na místo určené obcí nebo do oprávněného zařízení.
Za spálení jiných materiálů než suchých a nekontaminovaných rostlinných materiálů může fyzické osobě podle zákona o ochraně ovzduší hrozit pokuta až 50 000 Kč. Přestupek projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností.
-red-
