Menu
e-shop
Vedete EKO-KOM v období, kdy se český systém nakládání s obalovými odpady ocitá na legislativním, technologickém i ekonomickém rozcestí. Co je teď vaším hlavním úkolem ve firmě?
Zjednodušeně řečeno, mým úkolem je evoluce společnosti EKO-KOM. To znamená neměnit její fungování vůči našim partnerům navenek. Tam jednoznačně chceme zachovat dosavadní principy fungování a spolupráce. Změnou anebo tou zmíněnou evolucí je technologické posunutí EKO-KOM na vyšší úroveň. Zahájili jsme a probíhají interní inovace směřující k modernímu nastavení společnosti, našich interních procesů a digitalizace tak, abychom zvládli nové požadavky a byli v souladu se současnými trendy.
Český systém třídění je evropským příkladem. Do jaké míry je jeho úspěch založen na skutečné recyklaci a do jaké na vysoké míře vytřídění, která sama o sobě nezaručuje kvalitní výstup?
Český systém se řadí mezi evropskou špičku. Je to dáno jednak vysokou účastí obyvatel na třídění odpadů, dlouhodobě kolem 75 %, jednak vysokou mírou využití odpadů z obalů, která loni dosáhla celkem 89 %. Samotná míra recyklace se rok od roku zvyšuje, což je dáno modernizací dotřiďovacích linek a jejich účinností i novými zpracovatelskými technologiemi, jež umožňují recyklovat materiály, u kterých to dříve nebylo možné.
Rozšířená odpovědnost producenta bývá chápána jako finanční mechanismus. Jaký je ale její skutečný smysl?
Rozšířená odpovědnost výrobce rozhodně není jen o poplatcích. Výrobce by se měl také aktivně zajímat o dopad svých obalů na životní prostředí, o to, zda uvádí na trh obal, který je dobře identifikovatelný pro spotřebitele, je na daném trhu tříditelný, je dobře recyklovatelný. A množství obalového materiálu by mělo odpovídat velikosti baleného výrobku. EKO-KOM proto klienty, kteří vyvíjejí nějaký inovativní obal pro svůj výrobek, často propojuje přímo s úpravci a zpracovateli, aby si ověřili, jak je obalový odpad tříditelný a recyklovatelný na tuzemském trhu.
Motivuje současný systém poplatků producenty dostatečně k ekodesignu? Jak by měla vypadat účinná modulace poplatků?
Systém poplatků je od počátku nastaven tak, aby výrobce motivoval používat co nejmenší množství obalových materiálů a působil prevenčně. Některým výrobcům se přesto třeba vyplatí zaplatit více na poplatcích a mít unikátní obal, který spotřebitelé ihned v regálech obchodů poznají a náročnější zákazníci dají takovému obalu přednost. Ale obecně lze říct, že většinu našich klientů poplatky motivují k tomu, aby jejich obaly byly tříditelné a dobře recyklovatelné. Ale ještě větší motivací než poplatky jsou požadavky vyplývající z nařízení o obalech a obalových odpadech.
Ano, toto nařízení zásadně mění evropskou regulaci obalů. Které jeho požadavky nejvíce dopadnou na české producenty a systém?
Potenciálně největší dopad bude mít regulace fyzických vlastností obalů, zejména požadavky na jejich recyklovatelnost, minimální obsah recyklátu, minimalizaci obalů a omezení některých specifických formátů. PPWR totiž poprvé stanovuje podmínky, jejichž nesplnění může vést k faktickému vyloučení určitého typu obalu z trhu. Řada firem proto řeší nejen otázku legislativního souladu, ale také dostupnost technicky a ekonomicky proveditelných alternativ. Významným tématem budou i omezení některých jednorázových obalů v sektoru HORECA, požadavky na minimalizaci prázdného prostoru ve skupinových, přepravních a e-commerce obalech nebo povinné cíle pro opakované použití obalů. Právě oblast opětovného použití bude představovat zásadní změnu, protože se netýká pouze výrobců obalů, ale celých logistických řetězců napříč Evropskou unií.
Které nejasnosti dnes nejvíce komplikují rozhodování firem a provozovatelů a kde hrozí nové národní bariéry?
PPWR usiluje o vysokou míru harmonizace, nicméně je složité říct, jak bude implementováno, respektive jak k němu budou přistupovat jednotlivé členské státy. I tady platí, že bez prováděcích předpisů může docházet k různým regionálním přístupům. Právě proto bude kvalita a přesnost prováděcích předpisů zásadní pro zachování skutečně jednotného trhu. PPWR bohužel nebere v potaz lokání rozdíly a zvyklosti, které jsou napříč Evropou a jsou naprosto přirozené. Toto je jeden z důvodů, proč by prováděcí předpisy měly být pokud možno co nejvíc přesné, aby se předešlo právě těmto bariérám.
Největší nejistotu dnes tedy představuje absence prováděcích předpisů, které mají stanovit konkrétní metodiky a pravidla pro plnění řady klíčových povinností PPWR. Firmy proto často nevědí, jak budou v budoucnu posuzovány jejich obaly. Významné nejasnosti přetrvávají například v oblasti určování výrobce nebo producenta u některých obchodních modelů, nebo praktické aplikace nových pravidel u e-commerce a online platforem.
Jak má EKO-KOM firmám pomáhat rozlišit, co řeší systém a co zůstává jejich vlastní povinností, například u dokumentace, shody, ekodesignu či značení?
PPWR zásadně rozšiřuje okruh povinností, které musí jednotlivé hospodářské subjekty plnit samostatně a které nelze přenést na autorizovanou obalovou společnost.
Drtivou většinu povinností vyplývajících z PPWR není možné delegovat na EKO-KOM. Jde zejména o zpracování technické dokumentace, vyhodnocení souladu obalu s požadavky nařízení, vedení dokumentace o použitých materiálech, vypracování prohlášení o shodě, plnění požadavků na označování obalů. Tyto povinnosti zůstávají přímo na výrobcích, dovozcích, distributorech a dalších hospodářských subjektech. Typickým příkladem je právě prohlášení o shodě, které vzniká na základě informací získaných od více článků obalového řetězce. EKO-KOM se snaží maximálně informovat firmy a pomáhá jim se orientovat v nových povinnostech. Poskytujeme metodické materiály, odborná školení a semináře. I proto jsme ve spolupráci s Hospodářskou a Potravinářskou komorou a Svazem obchodu a cestovního ruchu spustili online stránku s informacemi o tomto nařízení, aby měli výrobci všechny podklady na jednom místě a v aktuální podobě.
Budoucnost systému bude záviset na kvalitě dat. Jak přesná jsou dnes data o množství, složení a skutečném osudu obalů a jak lze ověřovat údaje u dovozu, e-commerce a přeshraničních platforem?
EKO-KOM coby EPR systém patří dlouhodobě mezi systémy s nejlepšími kontrolními mechanismy v Evropě. Máme víceúrovňový systém kontrol a auditů, který ověřuje jak data poskytovaná povinnými osobami (obaly uvedené na trh), tak údaje o nakládání s obalovými odpady. Auditovány jsou společnosti uvádějící obaly na trh nebo do oběhu v České republice, stejně jako subjekty zapojené do sběru, třídění a recyklace obalových odpadů. Legislativa navíc stanoví povinnost každoročně ověřovat nejméně 20 % obalů a obalových odpadů, za které systém přebírá odpovědnost. Díky tomu lze považovat výsledné údaje za statisticky velmi spolehlivé.
U online tržišť může být ověřování údajů složitější, a to z důvodu vzdálenosti jednotlivých subjektů. PPWR sice zavádí nové mechanismy odpovědnosti online platforem, praktické prosazování a kontrola těchto povinností však může být komplikovanější.
Přesto se EKO-KOM v poslední době setkává s kritikou kvůli údajně nízké transparentnosti. Jak to hodnotíte ve světle zkušeností z předchozích firem vy?
Fungování systému EKO-KOM je natolik unikátní a propracované, že se to navenek zdá být obtížně pochopitelné a pro někoho ve svém důsledku se tedy může zdát netransparentní. Ale opak je pravdou. EKO-KOM funguje jako datový a informační zdroj pro odbornou veřejnost i státní správu. Myslím, že transparentnost nejlépe posoudí nějaká autorita, někdo nezatížený, někdo zvenčí. Proto také EKO-KOM prochází každoročně systémovým a finančním auditem, prováděným dvěma renomovanými světovými auditorskými společnostmi. Pozitivní výsledky těchto auditů potvrzuje, na našich webových stránkách veřejně dostupný, atestační protokol a výrok finančního auditora. Jinak jsme povinni dbát o data a chránit je, takže nemůžeme samozřejmě zveřejňovat všechny informace. To nám zákon pod vysokými pokutami a hrozbou odebrání autorizace striktně zakazuje.
Významnou část odpovědnosti za dostupnost třídění nesou také obce. Je současný systém jejich financování udržitelný a spravedlivý?
EKO-KOM nastavuje podmínky tak, aby byly pro obce maximálně spravedlivé. Odměny obcím jsou nastaveny podle velikostních skupin, tak aby reflektovaly reálnou nákladovost nakládání s tříděnými obalovými odpady. Některé faktory ale nejsme schopni ovlivnit. Problémem je například počet trvale hlášených obyvatel, jenž v řadě případů neodpovídá skutečnému počtu obyvatel, kteří v obci žijí, a tedy produkují odpady. V turistických oblastech mohou počty návštěvníků v sezóně mnohonásobně převýšit hlášený počet obyvatel a odpadový systém na to musí být nastaven.
Kde vidíte největší kapacitní a technologické mezery českého systému? Jaké investice jsou nejdůležitější?
U dotřiďování se již ty mezery daří díky modernizaci zařízení u úpravců významně zmenšovat. Stejně tak recyklátoři investují do modernizace a nových technologií. Slabším článkem bývá odbyt druhotných surovin, ceny recyklátu z nich vyrobeného jsou často vyšší než cena primárního materiálu, to snižuje poptávku po recyklátu a tím i po samotných druhotných surovinách. Vyšší cena limituje také poptávku po nových výrobcích s obsahem recyklátu. Pro spotřebitele je totiž zvlášť v dnešní době cena výrobku významným rozhodujícím faktorem. Pokud mají možnost koupit zboží z primární suroviny za nižší cenu, než je výrobek s obsahem recyklátu, je téměř jasné, čemu dají přednost.
Dokáže český systém zajistit nejen vytřídění, ale i dlouhodobý odbyt materiálů? Jak má stát a EPR reagovat, pokud množství vytříděných odpadů poroste rychleji než kapacity či poptávka po recyklátu?
EKO-KOM vytvořil pro obtížně recyklovatelné plasty síť zpracovatelů, kteří s naší finanční podporou odebírají tento odpad z českého trhu. Tím také podporujeme jejich rozvoj a modernizaci.
Je důležité, aby vznikala další recyklační zařízení. Investoři pro to ale musí mít stabilnější podmínky. Je třeba, aby pokračoval růst recyklačních kapacit a rozvoj technologií, aby byla Česká republika připravena i na blížící se konec skládkování v roce 2030. Pomohlo by jistě i zohlednění výrobků s obsahem recyklátu ve veřejných zakázkách.
Jak bude podle vás vypadat ideální český systém obalového hospodářství v roce 2030? Co se musí změnit, aby Česko nejen formálně splnilo cíle EU, ale skutečně přešlo k oběhovému hospodářství?
Cíle recyklace a využití jsou nastaveny celkem jasně a směřují ke stále vyšší míře. Jsou dostatečně ambiciózní, aby všichni stakeholdeři odpadového řetězce byli motivováni ke zvyšování recyklovatelnosti a recyklace. Od výrobců obalů přes sběr v obcích až po odpadové a recyklační firmy. Podstatná je vysoká míra ochoty obyvatel své odpady třídit, zároveň je potřeba je motivovat ke snižování produkce odpadů. Na tom všem je nutné neustále pracovat. A zde se zase ukazuje i naše role. V naší DNA je i informování a vzdělávání veřejnosti od školáků až po dospělé. Snažíme se působit na ně ve školách, pomocí reklam, ale i participací na různých veřejných akcích, kde vysvětlujeme výhody třídění a „cirkulárního života“. Povinnost edukovat veřejnost nám ostatně ukládají i autorizační podmínky. Působíme i na odpadový sektor, nejen že poskytujeme informace a doporučení na nejrůznějších odborných konferencích, ale především struktura našich plateb motivuje k vyšší účinnosti dotřídění a recyklace. Stejně tak naše cenová politika směrem k výrobcům baleného zboží motivuje k používání snáze recyklovatelných obalů.
Kdybyste měl jednou větou formulovat podmínku, bez níž se české obalové hospodářství neposune od třídění ke skutečně funkčnímu oběhovému systému, jak by zněla?
Zásadní podmínkou je odstranit nejistotu podnikatelského prostředí a dynamicky se měnících legislativních požadavků jak v obalovém, tak odpadovém sektoru. Pokud zde nebude stabilní výhled, tak do navyšování kapacit nebo nových recyklačních technologií bude v Evropě investovat asi jen málokdo.*
Anna Walterová
