„Primární výroba plastů, zahrnující těžbu fosilních paliv a tvorbu polymerů, je nejvíce emisně náročnou fází,“ uvádí zpráva. Emise z plastového sektoru by mohly do roku 2060 vzrůst až na 6,5 gigatun ročně, tedy na 15 % globálních emisí, pokud nedojde k zásadním změnám.
Holly Kaufman, spoluzakladatelka The Plastics & Climate Project, zdůraznila: „Naše zpráva ukazuje naléhavou pravdu: plastový odpad neohrožuje jen zdraví lidí a ekosystémů, ale také zvyšuje globální oteplování. I kdyby se dnes zastavila výroba plastů, většina klimatických dopadů „starých“ plastů by pokračovala. Máme dostatek dat k tomu, abychom to věděli, ale stále existují velké mezery, které je potřeba zaplnit. Nelze řídit to, co neměříme.“
John Doherty z Environmental Law Institute připomněl, že „vliv plastů na klima není jen otázkou emisí skleníkových plynů. Plastové materiály ovlivňují klíčové klimatické procesy, například koloběh uhlíku, což je stále nedostatečně zkoumané a mělo by to být předmětem dalšího výzkumu.“
Zpráva rovněž upozorňuje na tři hlavní cesty, jak plasty ovlivňují klima: emisemi skleníkových plynů během celého životního cyklu, narušením ekosystémových procesů důležitých pro ukládání uhlíku a změnami ve schopnosti Země odrážet a absorbovat sluneční energii. Autoři volají po rozšířeném výzkumu, který by zahrnoval i dopady bioplastů a vliv plastů na oceánské a pobřežní uhlíkové zásobníky.
Mezi doporučeními pro veřejný sektor zpráva vyzývá Mezinárodní panel pro změnu klimatu (IPCC), aby plně zahrnul klimatické dopady plastů do svých hodnocení, emisních scénářů a modelů, a navrhuje vydání speciální zprávy o plastech, petrochemikáliích a změně klimatu. Rovněž doporučuje, aby nadcházející jednání o globální úmluvě o plastech zahrnovala klimatické dopady do environmentálních posouzení a povinností hlášení.
Pro národní a regionální vlády zpráva doporučuje podporovat výzkum vztahu plastů a klimatu, integrovat tyto dopady do národních inventur emisí a klimatických strategií a zajistit transparentnost složení plastových materiálů, což pomůže přesněji kvantifikovat jejich emisní stopu. Soukromý sektor by měl monitorovat a zveřejňovat své emise skleníkových plynů a přispívat k lepší transparentnosti polymerů a přísad používaných v plastech.
Michael Torres, expert na udržitelnost v průmyslu plastů, shrnul: „Investice do inovací, recyklace a cirkulární ekonomiky jsou klíčové pro omezení klimatického dopadu plastů. Musíme přehodnotit celý systém výroby a spotřeby plastů.“*
-sol-
