Norsko zakazuje rtuť a chce skladovat CO2

Norsko se rozhodlo zavést celou řadu opatření pro ochranu životního prostředí a zdraví lidí. Jedná se například o zákonné restrikce týkající se rtuti a brómovaných zpomalovačů hoření, o iniciativu pro snížení emisí oxidů dusíku nebo o ambiciózní projekt zachycování a skladování oxidu uhličitého (CCS).

Norský ministr životního prostředí Erik Solheim uvedl ve své tiskové zprávě, že „rtuť patří mezi nejnebezpečnější environmentální toxiny“. Norské úřady proto novelizovaly zákon o rizikových chemických látkách ve výrobcích a s platností od 1. ledna 2008 zakázaly vývoz, dovoz, prodej a používání rtuti. Novinkou je zákaz používání v sektoru měřicí a regulační techniky nebo zubních amalgámů ve stomatologii.

Rtuť a její sloučeniny jsou toxické pro člověka i ekosystémy. Chronické vystavení nízkým dávkám rtuti může způsobit vážné poškození zdraví. V přímořských oblastech je hlavní cestou expozice potrava obsahující methylrtuť, která se hromadí ve vodních ekosystémech. Významným zdrojem methylrtuti jsou zejména velké, dlouho žijící dravé ryby, a proto řada států světa vydala dietní doporučení omezující jejich konzumaci dětmi a těhotnými ženami. Většina obyvatel EU je methylrtuti vystavena v míře považované za přijatelnou, ale ve středomořských rybářských komunitách nebo u obyvatel Arktidy jsou bezpečností limity překračovány nezřídka i mnohonásobně.

Norsko kromě vlastní politiky systematické eliminace rtuti podporuje také zavedení efektivní právní regulace užívání rtuti v mezinárodním měřítku jak ze strany Evropské unie, tak Organizace OSN pro životní prostředí (UNEP).

ZÁKAZ DEKABROMOVANÉHO ZPOMALOVAČE HOŘENÍ

Na základě stejného zákona bude v Norsku nelegální používání další ze skupiny polybromovaných zpomalovačů hoření (BFRs), a to látky s deseti atomy bromu v molekule (dekabromovaný difenyléter – 10-BDE). Zákaz vstoupil v platnost 1. dubna 2008 a dotýká se zejména elektrických a elektronických zařízení. Výjimku ze zákazu mají automobily, lodě, letadla a vozidla městské hromadné dopravy, která byla schválena podle příslušné legislativy.

Bromované zpomalovače se kromě elektrických a elektronických zařízení a dopravních prostředků užívají také v podlahových krytinách a bytových textiliích, v balicích a izolačních materiálech atd. Kromě polybromovaných difenyléterů (PBDE) jsou užívány také bromované bisfenoly (zejména TBBP-A) a hexabromcyklododekan (HBCD)..

Množství zpomalovačů hoření (BFRs) použitých v EU se odhaduje na několik desítek tisíc tun ročně. Důvodem pro regulaci BRFs je jejich toxicita spolu se schopnostmi přetrvávat v prostředí (perzistence), uvolňovat se ze spotřebních výrobků při jejich běžném používání a akumulovat se v biologických systémech.

Kontaminace BFRs je intenzivně zkoumána od počátku 90. let minulého století, přičemž bromované zpomalovače (včetně deka-BDE) byly prokázány prakticky ve všech prostředích, včetně sedimentů, sladkovodních a mořských ryb a bohužel i v lidských tkáních. Strukturou i řadou vlastností se BFRs podobají nechvalně známým polychlorovaným bifenylům (PCB). Akutní toxicita BFRs je považována za nízkou, nebezpečná je chronická expozice.

OMEZENÍ EMISÍ OXIDŮ DUSÍKU

Norská vláda uzavřela se čtrnácti organizacemi zaměstnavatelů tříletou dobrovolnou dohodu o omezení emisí oxidů dusíku (NOx). Firmy sdružené v zaměstnavatelských svazech se zavázaly snížit exhalace oxidů dusíku o 30 tisíc tun ročně a vytvořit fond pro snižování emisí NOx, do kterého budou zúčastněné firmy přispívat 500 miliony norských korun ročně (zhruba 62 milionů euro).

Skladování oxidů uhlíku

Norsko před časem ohlásilo záměr do roku 2015 vybudovat podzemní zařízení pro zachycování a skladování emisí ze své plynové elektrárny. Zatím jsou metody CCS velice drahé a jejich uplatnění je nerentabilní.

V lednu 2008 bylo poblíž Bergenu otevřeno pilotní zařízení a do sedmi let by měl být vybudován paroplynový komplex vybavený unikátní technologií zachycování a skladování oxidů uhlíku – CCS (carbon capture and storage).

Zatímco ve stávajících pilotních projektech CCS je odchytávání zplodin prováděno až po skončení spalovacího procesu, má být norský projekt založen na separování CO2 už při samotném hoření. Nadšení norských politiků pro CCS však poněkud zchladil národní úřad pro bezpečnost ropného průmyslu (PSA), který publikoval zprávu upozorňující na možná rizika spojená s podzemním ukládáním uhlíkových emisí. Zpráva PSA doslova uvádí: „Studie proveditelnosti pro CCS se soustředily na hodnocení reálné technické proveditelnosti a na jejich ekonomiku, ale jen malá pozornost byla věnována bezpečnostním rizikům.“

PSA ve své zprávě uvádí, že dostupné studie nedostatečně zkoumaly korozivní a toxické vlastnosti ukládaných exhalací v plynné, kapalné a pevné formě. Odborníci také vyjadřují obavu, že zachycené plyny mohou s určitým časovým odstupem uniknout do ovzduší, a tím by zařízení ztratilo smysl.

Podle norského úřadu pro bezpečnost ropného průmyslu je tento nedostatek znalostí o bezpečnosti CCS způsoben nedostatečnou odbornou kapacitou a kompetencí v sektoru těžby ropy a plynu. Zpráva PSA dokonce uvádí, že tento stav by mohl ohrozit plány Norska stát se celosvětovým lídrem v aplikaci metod CCS.

MUDr. Miroslav Šuta
odborný konzultant pro ekologická a zdravotní rizika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *