Menu
e-shop
V lednu 2026 dosáhla globální produkce sekundární mědi z odpadu 445 000 metrických tun, což představuje nárůst o 11,5 % oproti 399 000 tunám z ledna předchozího roku a o 10 % ve srovnání s 424 000 tunami z prosince 2025. Tento růst byl však výrazně tažen expanzí v Číně. Trh s rafinovanou mědí vykázal mírný přebytek 17 000 tun, což je výrazné zlepšení oproti 60 000 tunám přebytku v lednu 2025. Menší přebytek totiž nevznikl poklesem výroby, ale růstem výroby vůči růstu spotřeby. Nabídka rostla rychleji než poptávka, což podle ICSG signalizuje, že trh je vyváženější.
Průměrná cena mědi na Londýnské burze kovů (LME) v únoru 2026 dosáhla 12 968 USD za tunu, přičemž v lednu se pohybovala na vyšší úrovni kolem 13 844 USD za tunu a v březnu klesla na 11 826 USD za tunu, což odráží výrazné výkyvy ovlivněné dynamikou nabídky a poptávky na globálním trhu. Tyto cenové pohyby lze spojit s růstem skladů mědi na burzách LME, COMEX a Shanghai Futures Exchange, které na konci února vystoupaly na 1 195 072 tun – nejvyšší úroveň od března 2003 a nárůst o 61 % oproti prosinci 2025 – stejně jako s menším přebytkem trhu ve výši 17 000 tun v lednu oproti 60 000 tunám v lednu 2025, kdy růst sekundární produkce o 11,5 % překonal růst spotřeby a přispěl k větší vyváženosti. Globální spotřeba rafinované mědi vzrostla v lednu 2026 o 2,5 % oproti loňsku, přičemž v Číně došlo k mírnému nárůstu o 1 %, zatímco mimo Čínu byl růst výraznější, dosahující 4 %, s kompenzací slabší evropské poptávky dynamikou v Asii a na Blízkém východě, což podle dat ICSG podtrhuje rostoucí tlak na recyklační kapacity v kontextu energetické transformace.
Tento silný růst sekundární výroby dokázal více než kompenzovat pokles primární produkce z těžby, která klesla o 1,4 %, a celkově tak udržel pozitivní bilanci na globálním trhu s rafinovanou mědí. Zatímco klíčové země jako Čína a Demokratická republika Kongo, jež společně tvoří zhruba 59 % celosvětové rafinované produkce, zvýšily svůj kombinovaný výkon o 5 %, produkce v ostatních regionech mimo tyto dvě země naopak zažila pokles o 4,5 %, což podtrhuje rostoucí závislost trhu na těchto hlavních producentech.
Pro Evropu to podle ICSG znamená obzvláště vážné dopady, neboť kontinent trpí nižšími recyklačními kapacitami ve srovnání s globálním průměrem. Například zatímco Evropa recykluje 42 % mědi, celková produkce mimo klíčové hráče klesá, což zhoršuje závislost na dovozu a ohrožuje dodávky pro klíčové sektory jako elektromobily, obnovitelné zdroje a elektroniku. Tento trend podtrhuje naléhavou potřebu diverzifikace, kdy EU i další regiony musí investovat do rozšíření vlastních recyklačních závodů, nových dolů ve stabilních zemích (např. Jižní Americe nebo Austrálii) a partnerství mimo Čínu, aby zmírnily rizika podobná těm u vzácných zemin, kde Evropa závisí téměř zcela na asijských dodavatelích.
Slabší evropská poptávka odráží pomalejší ekonomický růst a nižší zakázkový objem v tradičních sektorech, avšak globální trend je silně poháněn energetickou transformací, kde měď hraje nezastupitelnou roli v elektromobilech (vyžadujících až čtyřikrát více mědi než konvenční vozy), obnovitelných zdrojích energie jako větrné turbíny a solární panely, stejně jako v rozšiřování přenosových sítí a datových center pro umělou inteligenci. V tomto kontextu recyklace sekundární mědi nabývá klíčovou úlohu při vyvažování rostoucí poptávky, neboť dokáže rychle reagovat na potřeby trhu oproti pomalé expanzi nových dolů, přičemž její růst o 11,5 % v lednu přispěl k menšímu přebytku a větší stabilitě dodávek, jak zdůrazňuje ICSG.
Analýza obchodní společnosti S&P Global varuje, že do roku 2040 by mohl deficit mědi dosáhnout 10 milionů tun ročně, což odpovídá přibližně třetině současné globální produkce. Recyklace tak zůstává nejen rychlejší alternativou k výstavbě nových dolů, ale i nezbytností pro EU, kde Evropský akt o kritických surovinách stanovuje povinnost pokrýt do roku 2030 nejméně 25 % roční spotřeby recyklovanými materiály, čímž chce snížit závislost na dovozu a posílit udržitelnost. Recyklace by teoreticky mohla uspokojit 35 % světové poptávky do roku 2050.
ICSG očekává roční růst kapacity měděných dolů o 3,6 %, hutí o 2,6 % a rafinerií o 2,2 % v období mezi roky 2026 a 2030, což by mělo postupně vyvážit rostoucí globální poptávku a zmírnit současné tlaky na trh. Tento trend je doprovázen výrazným zájmem o expanzi recyklačních kapacit jako strategického doplňku k primární těžbě, přičemž nové závody plánují nebo rozvíjejí klíčové regiony včetně Evropské unie, Indie, Jižní Koreje, USA a Číny, aby rychleji reagovaly na potřeby udržitelné výroby a snížily rizika spojená s geopolitickou koncentrací produkce. Tyto investice do sekundární výroby zkracují dodací lhůty oproti výstavbě dolů, přičemž ICSG zdůrazňuje, že kombinace těchto kapacit bude klíčová pro udržení stability cen a dostupnosti mědi v době akcelerující energetické transformace.
Anna Walterová
