01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Motto dneška: "zelená ekonomika"

Velké společnosti i menší podnikatelské subjekty začínají z mnoha příčin přehodnocovat svou výrobní politiku - berou v úvahu dopady svého působení na okolní prostředí a že existují snahy o minimalizaci a/nebo nápravu negativních vlivů výroby i výrobků či služeb na životní prostředí.

Obecně se tyto společnosti označují jako "green companies" a jsou považovány za významného a neopominutelného spoluhybatele směřování k udržitelnému rozvoji.

Kromě firem přistupuje k udržitelnému rozvoji celá společnost. Výsledky implementace tohoto konceptu se však jeví prozatím jako sporné, lépe řečeno, oproti relativně úspěšným aktivitám národních vlád a firem je změna chování lidí méně zřetelná.


VZORCE SPOTŘEBY

Na vzorcích lidské spotřeby závisí vzorce výroby - spotřeba obyvatel je tedy parametr, který výrazně ovlivňuje chod národní, ale i globální ekonomiky. Vysoká spotřeba obyvatel sice pozitivně podporuje ekonomiku, nicméně dochází k nadměrnému poškozování prostředí. Příčin takového poškození je samozřejmě velká řada, na straně vstupů do ekonomiky je příčinou nadměrné čerpání přírodních zdrojů, na straně výstupů pak poškozování ekosystémů produkcí škodlivých látek (pocházejících např. z odpadů, agresivních detergentů, nadužívaných léčiv) nebo ničením přírodních stanovišť.

Konečnou snahou tedy je, aby ekonomika rostla, ale zátěž prostředí se snižovala (aby došlo k tzv. decouplingu). To však vyžaduje investice, které se dotknou firem i celé společnosti. Investice firem do moderních technologií i technologických postupů mohou zvýšit náklady na produkci výrobku nebo služby, která se promítne do konečné ceny pro spotřebitele. Eventuálně cena výrobku zůstane stejná, ale firma kompenzuje svou investici do ochrany životního prostředí jiným způsobem (např. neposkytne některé výhody zaměstnancům nebo výnosy investorů nedosáhnou maximálních možných hodnot). Jakákoli forma kompenzace v širším slova smyslu tedy ovlivňuje vnímání subjektivního pocitu kvality života jedinců ve společnosti. Nejedná se přirozeně pouze o firmy, ale také o různé typy kompenzací, které vůči společnosti uplatňuje stát, např. "zelené" daně.

Pro plnění cílů udržitelného rozvoje je zásadní změna vnímání společnosti. V nejrozvinutějších zemích, jako je Švýcarsko, Rakousko, Holandsko, skandinávské země, Kanada, Německo ad., je sice zájem obyvatel o životní prostředí vysoký a ochota investic do něj tomu odpovídá (např. ve Švýcarsku řada obyvatel volí možnost nákupu dražší elektřiny, která pochází z obnovitelných zdrojů), nicméně tyto státy stále výrazně překračují možnosti, které Země poskytuje. Kupříkladu v řadě z nich patří ekologická stopa - souhrnný ukazatel zátěže planety - ke světově nejvyšším (viz tabulka). Je zde ovšem patrný alespoň určitý posun ve vnímání životního prostředí lidmi deklarovaný "ochotou platit" za menší zátěž prostředí, ve kterém žijí. Tato ochota k placení ale stále ještě nejde za velmi vysoký životní standard. Investice do životního prostředí se tak na ekologické stopě takových zemí projevují jen málo.

NA ÚČET BUDOUCNOSTI

V České republice, jak ukazují průzkumy, se od počátku 90. let zájem obyvatel o životní prostředí neustále snižuje (viz graf. 1), jejich ochota investic do životního prostředí není velká a stále převažují různé formy represivních nástrojů zajišťujících ochranu prostředí nad nástroji dobrovolnými. Na rozdíl od nízkého zájmu o environmentální otázky je ekologická stopa České republiky vysoká. Přesahuje hodnoty okolních států i možnosti našeho území - občané ČR tedy žijí na úkor budoucích generací a také na úkor jiných zemí (které svoji kapacitu poskytovat obnovitelné zdroje a zneškodňovat emise plně nevyužívají). Na rozdíl od zemí, jakými jsou Německo, Spojené státy nebo Velká Británie, zde také existuje relativně málo iniciativ nazývaných "green communities", tedy společenství, která prosazují a v praxi realizují udržitelné způsoby svého rozvoje. (Těmito komunitami jsou často celá města nebo i regiony).

Summit Země 2012, s příznačným názvem Rio+20, který se v letošním roce bude konat opět v brazilském Rio de Janeiro, má jako hlavní téma "green economy", zelenou ekonomiku. V klíčovém dokumentu "The Future We Want", který je pro Summit v současnosti připravován, je zelená ekonomika považována za prostředek naplnění konceptu udržitelného rozvoje. Obecně se přijímá, že zelená ekonomika se přizpůsobuje environmentálním podmínkám země, bere v úvahu omezenou kapacitu přírodních zdrojů a je založena na inovativních ekonomických přístupech směřujících k růstu lidské kvality života při zachování harmonie takové ekonomiky s životním prostředím. Britský ekonom N. Stern charakterizoval zelenou ekonomiku jako cestu, která může lidstvo vyvést z ekonomické krize, přičemž tato cesta přinese nejen ochranu země před ekonomickými riziky, ale také nové investiční příležitosti, které umožní rozvoj bezpečnější, čistší a atraktivnější ekonomiky. Nadcházející Summit deklaruje mj. nutnost změny vzorců spotřeby a výroby.

Globální proměna lidských hodnot a přístupů napříč celou společností je dlouhodobým procesem. Lidé neochotně přijímají úsporná opatření a následné snížení svého osobního blahobytu. Snad právě v ekonomické krizi je možno spatřovat jakousi startovní čáru pro proměnu, která se s vysokou pravděpodobností bude muset odehrát.

Zavádění zelené ekonomiky, která by měla mj. podpořit výzkum v oblasti nových, úspornějších technologií i jejich zavádění v hospodářství, bude jednou z takových odpovědí. Potřebná proměna společnosti je již nastartována a tak nezbývá než věřit, že podnikatelská sféra bude nyní tuto proměnu akcelerovat a dlouhodobě ji realizovat.

RNDr. Svatava Janoušková, PhD
PaedDr. Tomáš Hák, PhD
Centrum pro otázky životního prostředí, UK

 

Pozn.: Ekologická stopa vyjadřuje míru souladu mezi dostupnou biologickou kapacitou prostředí a lidskými nároky na tuto biokapacitu. Pokud ekologická stopa převyšuje dostupnou biokapacitu, nalézá se země v ekologickém dluhu. V případě vyšší biokapacity ve srovnání se stopou má naopak stát ekologický přebytek. Průměrná globální biokapacita je okolo 1,8 gha). Z mezinárodního srovnání vyplývá, že ČR je zemí se 14. nejvyšší ekologickou stopou na světě.

Ekologická stopa ČR dlouhodobě roste, v roce 2007 to bylo 5,85 gha/obyvatele. Dostupná biokapacita je ale pouze 2,67 gha/obyvatele (a dlouhodobě se ještě mírně snižuje), "ekologický dluh" ČR tedy dosahuje -3,18 gha/obyvatele. Celkový ekologický deficit se tak za posledních 15 let téměř zdvojnásobil.

 

TERMÍN UDRŽITELNÝ ROZVOJ

byl široce definován na summitu OSN v brazilském Rio de Janeiro (1992).

Kroky ve směru k udržitelnosti zahrnují implementace různých strategií, mezinárodních úmluv a opatření: Agenda 21, Deklarace tisíciletí OSN, Deklaraci o udržitelném rozvoji (Johannesburg), Plán implementace světového summitu o udržitelném rozvoji a další. Pokrok v tomto smyslu je poměrně malý, úspěchem je naplnění Montrealského protokolu o vyloučení výroby a využívání látek poškozujících ozónovou vrstvu nebo snaha rozvinutých zemí o regulaci emisí skleníkových plynů a dalších látek zatěžujících prostředí.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down