K udržitelnosti máme nakročeno, ale ne dost, říká zpráva OECD

V roce 2015 přijali členové Organizace spojených národů dokument, nazvaný Agenda pro udržitelný rozvoj 2030. Nedávno zveřejněná studie OECD se blíže podívala na to, jak daleko se v plnění jednotlivých cílů Agendy dostaly členské země. A není to žádná sláva.

Agenda pro udržitelný rozvoj je dokument, který nastiňuje cesty, jak dosáhnout udržitelného rozvoje v globálním měřítku. Nastavené cíle udržitelného rozvoje jsou výsledkem tříletého procesu vyjednávání, který začal na Konferenci OSN o udržitelném rozvoji v roce 2012 v Riu de Janeiro. Podílely se na nich všechny členské státy OSN, zástupci občanské společnosti, podnikatelské sféry, akademické obce i občané.

Přijatá Agenda je mimořádně ambiciózní. Zahrnuje celkem sedmnáct hlavních cílů, týkajících se širších témat (lidé, planeta, prosperita). Každý z těchto základních cílů je upřesněn několika dalšími „podcíli“. Například pro cíl 1: Konec chudoby je to extrémní chudoba nebo odolnost společnosti vůči katastrofám. Cíl 2: Konec hladu zahrnuje mimo jiné udržitelnou produkci potravin a diverzitu rostlin a zvířat. Cíl 7: Čisté a dostupné energie se soustřeďuje na výrobu energie a její efektivní využívání. Udržitelnost a vliv na životní prostředí jsou zpracovávány v cíli 9: Průmysl, inovace a infrastruktura. Cíl 11: Udržitelná města a obce se blíže zabývá urbanizací nebo vlivem měst na životní prostředí. Cíl 12: Odpovědná výroba a spotřeba je zaměřen na efektivní užití zdrojů, chemické a nebezpečné odpady, produkci odpadů, otázky veřejných zakázek nebo udržitelné turistiky. Naproti tomu cíl 13: Klimatická opatření má jen dva body: emise skleníkových plynů a výchovu pro udržitelnost. Celkem Agenda zahrnuje 169 úkolů, které se všechny signatářské země zavázaly splnit do roku 2030, což klade na signatáře velké úkoly.

Na pomoc členským zemím nyní zveřejnila OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Česko je členem od roku 1995) svou studii, nazvanou The Short and Winding Road to 2030: Measuring Distance to the SDG Targets (Krátká a klikatá cesta k roku 2030: měření vzdálenosti k cílům udržitelného rozvoje). Blíže se v ní podívala, jak daleko se dostaly v plnění jednotlivých cílů země OECD. Nehodnotí však dosažené úspěchy. Cílem je spíše ukázat silné a slabé stránky jednotlivých zemí a dlouhodobé trendy, a tím pomoci při stanovování priorit činností, uvádí studie.

Velikým problémem při zpracování studie byl podle autorů nedostatek dat. Ta jsou dostupná pro 136 ze 169 cílů, některá z nich však řádně nehodnotí současné výsledky ani výkonnost v čase. To ztěžuje posouzení nejnovějších trendů a jak upozorňují autoři, může vést ke zkresleným závěrům.

Čtvrtina globálních cílů
Zpráva konstatuje, že země OECD průměrně dosáhly nebo mají blízko k dosažení alespoň čtvrtiny z hodnocených podcílů u 12 hlavních cílů udržitelného rozvoje. U jednadvaceti podcílů, týkajících se především rovnosti mužů a žen (SDG 5), ochrany klimatu (SDG 13) a nerovností (SDG 10), se dosavadní pokrok ukazuje jako zcela nedostatečný k dosažení cílů do roku 2030, v některých případech je vývoj dokonce opačný. Ostatně, ani v globálním měřítku to není jiné: nejvyspělejší státy světa prozatím splnily nebo se blíží splnění pouze u čtvrtiny z daných cílů.

Mezi slabé stránky členských zemí v rámci plnění Agendy 2030 patří nerovnost, ztráta důvěry v instituce a vysoký tlak na životní prostředí. Nedaří se efektivně řešit problémy v oblasti změny klimatu a ztráty biologické rozmanitosti. Ve vyspělých zemích dlouhodobě klesá důvěra lidí v instituce, na čemž se podepsala i nedávná pandemie. Důvěra a transparentnost však mají zásadní význam pro schopnost společnosti absorbovat otřesy a odrazit se od nich.

Roste také tlak na životní prostředí. Přesun výroby náročné na zdroje nebo znečištění do zahraničí umožnil v několika oblastech v zemích OECD dosáhnout určitého pokroku. Přesto zůstává spotřeba materiálních zdrojů vysoká a mnoho cenných materiálů se nadále likviduje jako odpad. Pokud jde o oblast klimatu, emise v některých zemích rostou a velké ekonomiky stále podporují výrobu a spotřebu fosilních paliv (budoucnost ukáže, jak se tento bod změní pod vlivem ukrajinské krize).

Co se týče biologické rozmanitosti, nastal „určitý povzbudivý vývoj v oblasti ochrany ekosystémů“. Nicméně země OECD nesplnily žádný z cílů v oblasti biologické rozmanitosti, které byly nastaveny v dohodě z Aiči (dohody o partnerství mezi Evropskou unií a členy Organizace afrických, karibských a tichomořských států) a měly být splněny do roku 2020.

Česká republika
Podle studie na tom Česká republika není příliš dobře: dosáhla sedmnácti ze 128 hodnocených podcílů, v dalších devíti je na dobré cestě, aby je splnila do roku 2030. Mezi silné stránky ČR patří podle závěrů studie relativně nízká příjmová nerovnost v důsledku hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti. Výdělky v ČR přesto zůstávají pod průměrem OECD.

Silná průmyslová základna ČR a její závislost na uhlí ji řadí mezi energeticky a uhlíkově nejnáročnější ekonomiky v OECD. Přestože intenzita emisí skleníkových plynů na jednotku HDP klesá, zůstává nadále vysoká (cíle 13.2 a 9.4). Energeticky náročné průmyslové činnosti a rostoucí silniční doprava vystavují obyvatelstvo vysoké úrovni znečištění ovzduší (cíl 11.6), což představuje vážný zdravotní problém.

Materiálová náročnost české ekonomiky je rovněž vysoká (ale blíží se průměru OECD) v důsledku velkého množství uhlí a stavebních materiálů používaných ve výrobě. Od roku 2000 se však domácí spotřeba materiálů snížila, zatímco HDP vzrostl, což naznačuje zlepšení materiálové produktivity.

Pokud jde o životní prostředí, Česká republika dosahuje dobrých výsledků v oblasti vody (cíl 6) a biologické rozmanitosti (cíl 15). Značného pokroku bylo dosaženo v rozšiřování chráněných území, která pokrývají 22 % území (nad cílovou hodnotou 17 % stanovenou v Aiči), přičemž téměř všechny oblasti, které jsou považovány za klíčové, jsou již chráněny (cíle 15.1 a 15.4). Stav ochrany hlavních druhů v České republice je lepší než ve většině zemí OECD (cíl 15.5). Prostředky EU pomohly zvýšit podíl obyvatel napojených na veřejné čistírny odpadních vod na 83 % v roce 2019, což odpovídá průměru OECD. Lepší přístup k čištění odpadních vod zase pomohl zlepšit kvalitu vody, i když stav podzemních vod zůstává neuspokojivý (cíl 6.3).

Problémy v oblasti životního prostředí zhoršuje intenzivní zemědělská činnost. Spotřeba dusíkatých hnojiv na hektar zemědělské půdy rostla a nyní přesahuje průměr OECD o 60 % (cíl 2.4).

V oblastech „lidských“ by měla podle zprávy Česká republika více usilovat o řešení nerovných příležitostí pro menšiny a problematiky rovnosti žen a mužů. V oblasti zdraví je velkým problémem nevhodná strava, kouření a konzumace alkoholu. Spotřeba alkoholu patří k nejvyšším v OECD (cíl 3.5). Míra obezity se v posledních patnácti letech neustále zvyšuje a v současné době dosahuje u dospělých přibližně 20 % (cíl 2.2), což přispívá k vysokému výskytu cukrovky a dalších nemocí souvisejících se stravou.

Stejně jako v mnoha jiných zemích OECD je i v ČR problematická dostupnost údajů, používaných při vyhodnocení vzdálenosti od cíle. Podle zprávy jsou na úrovni jednotlivých ukazatelů dostupná data pro 128 ze 169 podcílů, jsou však rozložena velmi nerovnoměrně. Týká se to zejména cíle 5 (rovnost žen a mužů) a cíle 14, který řeší život pod vodou. Zde však zpráva konstatuje, že se tyto cíle nemusí na ČR jako na suchozemskou zemi vůbec vztahovat.

Oddíl zprávy, pojednávající o České republice, končí poněkud enigmatickou větou: „Ukazuje, že vzdálenosti k cílům a trendy v čase se výrazně liší i při posuzování konkrétního cíle“. (It shows that distances to Targets and trends over time differ significantly even when considering a specific goal). Lze to chápat jako jemné vyjádření, že nás při dosažení udržitelnosti čeká ještě hodně práce.

-jst-

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down