Menu
e-shop
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU patří k základním předpisům evropské odpadové politiky. Jejím cílem je předcházet vzniku elektroodpadu, zvýšit jeho oddělený sběr a zajistit odpovídající zpracování, využití a recyklaci. Výrobcům ukládá povinnosti spojené s financováním sběru a zpracování elektroodpadu.
Evropská komise v červenci 2025 zveřejnila hodnocení směrnice. Směrnice (EU) 2024/884 zároveň ukládá Komisi, aby nejpozději do 31. prosince 2026 posoudila potřebu revize a případně předložila legislativní návrh doplněný posouzením sociálních, ekonomických a environmentálních dopadů.
Společné stanovisko organizací Euro-pean Environmental Bureau, RREUSE, Right to Repair Europe, ECOS, Zero Waste Europe, Deutsche Umwelthilfe, NABU, Ecoteca, ZERO a Fair Resource Foundation požaduje zásadní změnu přístupu. Signatáři navrhují nahradit současnou směrnici novým nařízením WEEE, které by pravidla v celé EU více sjednotilo.
Organizace navrhují zavést samostatné a závazné cíle pro prevenci vzniku elektroodpadu. Při jejich stanovení je podle nich nutné zohlednit rozdílnou životnost jednotlivých výrobkových kategorií. Jinak se totiž posuzuje budoucí odpadový potenciál mobilního telefonu a jinak například pračky nebo průmyslového zařízení. Mezi navrhované nástroje patří zákaz ničení neprodaných elektrozařízení, dostupnější opravy, lepší kontrola vývozu použitých zařízení a přednostní přístup akreditovaných provozovatelů přípravy k opětovnému použití k výrobkům vhodným k dalšímu využití.
Odpadová hierarchie upřednostňuje prevenci a opětovné použití před recyklací. Současné spojení cílů pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci však podle signatářů oslabuje motivaci zachovat výrobek v původní funkci, protože recyklace bývá levnější.
Evropská pravidla by proto měla stanovit samostatné závazné cíle pro prevenci, sběr, opětovné použití, přípravu k opětovnému použití a recyklaci. Důležitý je také způsob sběru. Pokud se zařízení při přepravě nebo skladování poškodí, může se možnost jeho dalšího využití ztratit. Výrobky vhodné k opětovnému použití by proto měly být oddělovány co nejdříve a přednostní přístup k nim by měli získat akreditovaní provozovatelé přípravy k opětovnému použití, zejména subjekty sociální ekonomiky. Současně je nutné zabránit tomu, aby se nefunkční elektroodpad při vývozu vydával za použitá zařízení.
Výrobce zásadně ovlivňuje, jak dlouho zařízení vydrží, zda je možné je opravit a zda z něj lze na konci životnosti účinně získat cenné materiály. Konstrukce výrobku, dostupnost náhradních dílů, vyměnitelnost součástí i softwarová podpora proto patří mezi hlavní nástroje prevence elektroodpadu.
Signatáři požadují, aby nejpozději do šesti let od vstupu nové úpravy v platnost podléhala všechna relevantní elektrozařízení širokému souboru horizontálních ekodesignových požadavků. Ty mají podporovat dlouhou životnost, opravitelnost, modernizovatelnost, snadnou výměnu opotřebovaných součástí, dlouhodobou softwarovou podporu a bezpečnou demontáž.
Organizace upozorňují, že míry recyklace založené především na hmotnosti nemusejí zachycovat ztráty vznikající při zpracování ani takzvaný downcycling, při němž získaný materiál končí v méně hodnotném využití. Současně mohou přehlížet materiály, které jsou v elektrozařízeních zastoupeny jen v malém množství, ale mají vysoký význam.
Nová pravidla by proto měla zavést materiálově specifické cíle pro obsah recyklovaných materiálů v nových elektrozařízeních, přičemž recyklát by měl pocházet z elektroodpadu po skončení jeho užívání. Zvažují se zejména plasty, kritické a drahé kovy, případně také ocel, měď nebo hliník.
Významným nástrojem má být digitální produktový pas. U zařízení, pro která nejsou potřebné informace dostupné prostřednictvím evropské databáze EPREL, požadují signatáři jeho povinné zavedení nejpozději do šesti let od vstupu nové úpravy v platnost. U spotřební elektroniky evidované v EPREL navrhují přechod na digitální produktové pasy ve střednědobém horizontu. Pas má obsahovat informace důležité pro opravy, demontáž a recyklaci, například údaje o materiálovém složení, náhradních dílech nebo kritických surovinách.
Směrnice stanoví od roku 2019 minimální míru sběru ve výši 65 % průměrné hmotnosti elektrických a elektronických zařízení uvedených na trh během předchozích tří let, případně 85 % množství elektroodpadu vzniklého na území daného členského státu. Většina zemí však tyto cíle neplní. Metodika založená na množství zařízení uvedených na trh navíc obtížně zachycuje rozdíly mezi výrobky s krátkou a dlouhou životností. Organizace proto doporučují metodiku zpřesnit, aniž by se snížila úroveň ambicí. Prodejci včetně internetových obchodů by měli poskytovat snadno dostupné možnosti zpětného odběru. U některých výrobků, například s vysokým obsahem kritických surovin nebo lithium-iontových baterií, může být vhodný zálohový systém.
Zvýšenou kontrolu vyžaduje přeshraniční přeprava. Nefunkční zařízení mohou opouštět EU pod označením použitých výrobků a končit v zemích bez odpovídající infrastruktury. Pravidla by proto měla zavést jednotné požadavky na funkční zkoušky, dokumentaci a dohled.
Důležitým finančním nástrojem zůstává rozšířená odpovědnost výrobce. Současné systémy podle organizací financují především sběr a zpracování elektroodpadu, zatímco prevence, opravy a opětovné použití získávají podstatně méně prostředků. Budoucí systém by proto měl podporovat i tyto činnosti.
Ekologická modulace příspěvků má zvýhodnit trvanlivé, opravitelné a opakovaně použitelné výrobky. Rozdíly mezi příspěvky však musejí být dostatečně výrazné, aby výrobce skutečně motivovaly ke změně konstrukce výrobků.
Revize pravidel WEEE tak nemá být pouze úpravou cílů sběru a recyklace. Má propojit prevenci vzniku odpadu, konstrukci výrobků, opravy, opětovné použití, recyklaci kritických surovin a rozšířenou odpovědnost výrobce.*
-kce-
