Menu
e-shop
Směrnice o jednorázových plastech požaduje, aby již letos dosáhl podíl recyklovaného plastu v nápojových PET lahvích dvaceti pěti procent, v roce 2030 pak musí podíl recyklátu dosáhnout u všech plastových lahví třiceti procent.
Většina PET recyklátu pochází nyní převážně z mechanické recyklace, která přepracovává odpadní plasty převážně „fyzikálně“ – materiál se myje a drtí a při nutném zahřívání během regranulace je snaha co nejméně měnit chemickou strukturu materiálu, aby neztratil své vlastnosti.
Nově nastupující technologie chemické recyklace (pyrolýza, solvolýza, zplyňování) rozkládá plastové polymery na jejich základní složky (monomery, případně až na základní molekuly), které posléze mohou sloužit jako plnohodnotný vstupní materiál chemické výroby. Nesouměřitelnost obou metod brzdila možnost započítávat produkty chemické recyklace do recyklovaného obsahu. Právě tento nedostatek by mělo nová nové prováděcí rozhodnutí odstranit.
Návrh považují odborníci na vstřícný krok vůči novým technologiím. Nicméně komise stále zdůrazňuje, že za primární postup, jak zpracovávat odpadní plast, bude i nadále považovat mechanickou recyklaci, neboť je považuje za vhodnější zejména z hlediska životního prostředí. „Materiál, který lze mechanicky recyklovat, by neměl být používán chemickými recyklačními zařízeními, pokud lze vyrobit recykláty s podobnou kvalitou nebo výkonnostními charakteristikami,“ uvádí v podkladech komise.
Základem výpočtu obsahu recyklátu bude hmotnostní bilance (mass balance), která vyhodnocuje, kolik materiálu vstoupilo do procesu recyklace a kolik bylo skutečně přeměněno zpět na plast. Za recyklovanou se budou považovat pouze ta část výstupů, z nichž budou vyrobeny nové plasty. Do recyklovaného obsahu se tedy nebudou započítávat materiály, dále využité jako palivo nebo energetický zdroj (fuel-use excluded).
Konkrétně se bude podíl recyklovaného plastu v nápojových lahvích vypočítávat podle relativně jednoduché vzorce: hmotnost recyklovaného plastu v nápojových lahvích uvedených na trh členského státu v daném roce se vydělí hmotností plastu v nápojových lahvích uvedených na trh tohoto členského státu v daném roce. Výsledný poměr se vyjádří v procentech. Tento výpočet platí jak pro PET lahve, tak obecně pro všechny plastové lahve (od roku 2030).
Za hmotnost recyklovaného plastu v nápojových lahvích se považuje součet hmotnosti recyklovaného plastu ve všech nápojových lahvích, jež byly uvedeny na trh členského státu. Při zjišťování hmotnosti se přitom berou v úvahu všechny součásti lahve, jako jsou víčka nebo etikety. Údaje o hmotnosti plastu a recyklovaného plastu obsaženého v těchto lahvích mají povinnost poskytovat hospodářské subjekty, které uvádějí nápojové lahve na trh.
Zdrojem recyklovaného plastu může být jednak mechanická recyklace, jednak „jakákoli jiná recyklační technologie, která je vhodnou recyklační technologií nebo novou technologií podle nařízení (EU) 2022/1616, u níž je znám podíl způsobilého materiálu ve výstupu,“ říká se v návrhu. (Uvedenou evropskou normou je nařízení o materiálech a předmětech z recyklovaných plastů, které mají být uvedeny do styku s potravinami ze dne 15. září 2022.) Budou-li použity recykláty z různých recyklačních technologií, musí pro výpočty použít metodika, uvedená v prováděcím předpisu.
Komise uvádí, že navrhovaná metodika výpočtu podílu recyklátu bude v budoucnosti sloužit pro výpočty recyklovaného obsahu v jiných oborech, například v obalovém a textilním průmyslu. Ačkoliv tedy norma na první pohled hovoří o PET lahvích, ve skutečnosti otevírá dveře pro využití výstupů chemické recyklace v řadě jiných výrobků. Komentář komise vidí v tomto nastavení nástroj pro dlouhodobou stabilitu tržního prostředí, od něhož se mohou odrazit úvahy o zavádění dalších nových technologií.
Komentáře v zahraničním odborném tisku zmiňují v těchto souvislostech například například využití pyrolýzního oleje z pyrolýzy plastů (rozklad plastů za vysokých teplot a bez přístupu kyslíku). Olej z pyrolýzy lze využít jako náhradu nafty v krakovacích zařízeních. Jeho nejasný „recyklační status“ však byl překážkou jeho širšího využití, zejména pokud se jedná o vysoké investice do nových zařízení. S novou legislativou se však otevírají nové možnosti, což může být pro investory velmi zajímavé – pyrolýza dokáže zpracovat jinak nevyužitelné výstupy mechanické recyklace a umožňuje fakticky jejich materiálovou recyklaci.
V návrhu normy zůstávají určité nejasnosti. Pode komise lze do recyklovaného obsahu v PET lahvích v současnosti započítávat pouze R-PET vyrobený z plastového odpadu v zemích Unie. V metodikách nové normy se však vyskytuje slovo „dovážený“, což by zřejmě umožňovalo započítat do cíle použití také R-PET dovezený z třetích zemí mimo EU. Tato věc by se měla vyjasnit při konečných legislativních úpravách.
Některé komentáře vyjadřují obavy, že norma povede k přesměrování mechanicky recyklovatelných materiálů do chemické recyklace. Komise však zdůrazňuje, že oba způsoby by se měly vhodně kombinovat. Rozhodování o tom, které materiály jsou vhodné pro který proces, však návrh vůbec neřeší – zaměřuje se více na zásady než na normativní opatření.
Během podzimu by měla být dokončena ještě jedna zásadní legislativní norma, ovlivňující využití chemické recyklace. Revize směrnice o odpadech (WFD) definuje přesně okamžik, kdy recyklovaný materiál přestává být považován za odpad (End-of-Waste). Doposud byl tento bod v členských zemích definován rozdílně, takže jsou rozdílně vykazovány i úrovně recyklace. Nyní by mělo dojít k harmonizaci napříč EU, kdy bude komise pomocí delegovaných aktů stanovovat EoW pro jednotlivé materiálové toky.
V kombinaci s prováděcím rozhodnutím k SUPD tak vzniká soubor pravidel, který chemické recyklaci v EU poskytuje pevný právní rámec.*
Jarmila Šťastná
