
Největší absolutní škrty nastaly ve výrobě elektřiny a tepla, výrobě a stavebnictví, vytápění domácností a výrobě železa a oceli. Emise silniční dopravy vzrostly jak u osobních, tak nákladních vozů navzdory efektivnějším a elektrickým vozidlům. Mohl za to především růst poptávky po dopravě, který snižování emisí převýšil.
Emise hydrofluorouhlovodíků (HFC) z chlazení a klimatizace prudce vzrostly v letech 1990 až 2014, ale v důsledku postupného snižování emisí F-plynů v EU a nedávných opatření k postupnému vyřazení těchto plynů klesaly již deset po sobě jdoucích let.
Emise z výroby elektřiny a tepla klesly od roku 1990 o 58 %, což odráží zlepšení efektivity a přechod na paliva s nižšími emisemi uhlíku. Mezi lety 1990 a 2024 klesla spotřeba pevných a kapalných paliv v tepelných elektrárnách o 68 % a 86 %, zatímco spotřeba zemního plynu vzrostla o 44 % (i když emise plynu klesly téměř o 18 % od roku 2022). Spotřeba uhlí v roce 1990 byla podle EEA více než třikrát vyšší než v roce 2024.
Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny a tepla výrazně vzrostl a CO2 na jednotku vyrobené fosilní energie klesla. Výrazné snížení emisí ve stavebnictví bylo způsobeno lepší izolací budov, zlepšenou efektivitou a teplejšími zimami, které snížily poptávku po vytápění.
Tato čísla však nezahrnují emise z mezinárodního letectví nebo plavby. Nejsou proto bezprostředně srovnatelné s rozsahem evropského cíle snižování emisí v rámci klimatického práva pro rok 2030 (čistých 55 %).*
-red-