Mnichovská firma Münchner Recycling v listopadu
požádala Ministerstvo životního prostředí o povolení pro dovoz zhruba 6000 tun odpadu pro
energetické využití v libereckém Termizu.
Jedná se o odpad katalogového čísla 191212 (podle vyhlášky č. 381/2001 Sb. v platném znění), tedy "jiných odpadů (včetně směsi materiálů) z mechanické úpravy odpadu neuvedené pod číslem 191211". Spalovna Termizo má roční kapacitu 96 000 tun komunálního odpadu a je vytížena na 95 %. Přes šedesát procent odpadů pochází z Libereckého kraje, zbytek se dováží ze vzdálenějších regionů.
Úvahy o výhodnosti dovozu odpadů se objevovaly takřka od počátku provozu Termiza. Je to dáno jeho polohou těsně u hranic s Německem - využívání odpadů z oblasti za hranicemi by bylo finančně i transportně výhodné jak pro českou, tak pro německou stranu.
Spory
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) však dovoz vytříděného odpadu z Mnichova nepovolilo. Argumentovalo přitom zákonem o odpadech, podle něhož je přeshraniční transfer odpadů za účelem jejich odstraňování zakázán. Samotné Termizo však rozhodnutí ministerstva zpochybňuje.
Ředitel společnosti Pavel Bernát v souvislosti s tím říká: "Naše zařízení bezezbytku splňuje podmínky zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. v platném znění, jehož § 23 odstavec 1 specifikuje, že za energetické využití odpadů se spalování odpadů považuje pouze tehdy, jestliže použitý odpad nepotřebuje po vlastním zapálení ke spalování podpůrné palivo a vznikající teplo se použije pro potřebu vlastní nebo dalších osob. V souladu s tímto zákonem nám bylo krajským úřadem vydáno povolení k provozu formou rozhodnutí na dobu neurčitou. Zde je výslovně uvedeno, že jsme zařízením na energetické využívání odpadu." Dovoz odpadů pro jejich další využití (tedy i energetické) je u nás povolen - Termizo vyprodukuje ročně 650 000 GJ tepla a 8000 MW elektřiny.
Pavel Bernát pro tisk ještě poznamenal: "V rámci starých států EU je běžné, že se tato komodita přes hranice dováží. Německo přebírá z Holandska 4 miliony tun odpadu ročně a nikomu to nepřipadá zvláštní. Je to prostě jednotný trh EU, a to je samotný základ vytváření společenství."
Jiné názory
Vedle ministerstva tomuto názoru silně oponují ekologické organizace. Obávají se, že dovoz odpadu k odstranění bude do budoucna velkým precedentem a dá podnět k další výstavbě spaloven. Jako cíl si nyní zelené organizace vytkly zvrátit rozhodnutí libereckého krajského úřadu o spalovně jako zařízení na energetické využití, a to i soudní cestou.
Obě strany argumentují rozhodnutím Evropského soudního dvora, zda spalovny jsou, nebo nejsou zařízením na využití odpadu. Jedním z hlavních kritérií přitom je, zda odpad sám hoří. V mnichovském případě jde o odpad s výhřevností kolem 11 MJ/ kilogram, spadající mezi odpady s vysokým energetickým obsahem, které jednoznačně hoří bez použití podpůrného paliva, a podle provozního řádu ho lze v zařízení společnosti Termizo využívat.
"MŽP nás nařklo z toho, že odpad v našem závodě nehoří sám, že musíme přidávat podpůrné palivo, a proto nesplňujeme podmínky zákona pro dovoz. To ale není pravda, což můžeme snadno dokázat. Komunální odpad prostě hoří sám, je to dáno jeho vlastnostmi i fyzikálními zákony. Nikdo z MŽP se ale u nás nebyl ani podívat a jen brutálně účelově zkreslili pravdu," řekl pro tisk ředitel spalovny Pavel Bernát. Mnichovská společnost se odvolala přímo k ministru Ambrozkovi a nyní má celou věc v jednání jeho rozkladová komise. Ta musí posoudit celý záměr a vydat k němu stanovisko.
Zelené organizace mají pravdu, když tvrdí, že půjde o rozhodnutí precedentní. Přestože POH ČR nepodporuje budování spaloven, v několika krajských plánech se o nich mluví. Pokud se Středočeskému kraji podaří dovést do konce záměr vybudování plazmové "spalovny", asi začnou být komunální odpady nedostatkovým zbožím. Možná potom příslušné orgány přehodnotí svůj poněkud hysterický postoj vůči spalovnám a začnou o energetickém využívání odpadů uvažovat realisticky.
