Recyklace je business jako každý jiný a musí se proto řídit hlavně ekonomickými aspekty. Odpadářské společnosti hlavně v USA doufají ve snížení nákladů díky technologii single-stream.
Ačkoliv domácí tříděný sběr nabírá obrátky a stoupá poptávka po recyklovaných produktech, ceny recyklovaných komodit fluktuují od kladných k záporným hodnotám a zase zpět. Separovaný sběr do barevných kontejnerů se v Evropě těší oblibě a úspěšně se rozvíjí, má však poměrně vysoké provozní náklady a vyžaduje velkou podporu veřejnosti. To v jiných částech světa naráží na obtíže a důsledkem nezájmu veřejnosti je nízká produkce komodit a nekvalitní surovina. Zejména v USA to řeší zavedením tzv. single-stream separace (v angličtině také označované jako "fully commingled " nebo "single-sort").
Označuje postup, kdy účastníci systému (občané) netřídí do několika barevných kontejnerů jednotlivé recyklovatelné složky, ale rozdělují svůj odpad pouze do dvou. V jednom se shromažďují využitelné složky/recyklovatelné (papíry, plasty, kovy, sklo), druhém pak zbytek, který zahrnuje zejména zbytky z kuchyně, tedy biologicky rozložitelné materiály. Využitelné složky míří do regionálního zařízení, označovaného jako MRF (Material Recovery Facility). Zde se celý tok odpadů separuje na více méně automatizovaném základě a jednotlivé složky pak směřují k dalšímu využití.
KLADY A ZÁPORY
Zastánci single-stream separace vypočítávají četné klady tohoto přístupu. Především po občanech požaduje mnohem méně aktivit spojených s tříděním, což znamená, že se do kontejnerů fakticky dostane více recyklovatelných odpadů a do recyklace se zapojí více lidí. Snižují se náklady na sběr, protože svozové vozy s jednoduchou nástavbou jsou levnější, sběr může být automatizován (vozidla se sběrným ramenem), kontejnery mohou mít větší objemy a lze zefektivnit sběrné trasy. Také není opatřovat specializované vozy pro sběr jednotlivých komodit. Města a obce ušetří, protože tříděný sběr je velmi nákladný. Do seznamu využitelných složek lze celkem bez problémů přidat další, což u běžného systému s "barevnými kontejnery" vyžaduje značné náklady (další kontejner).
ODPŮRCI NAMÍTAJÍ
Nevýhody vidí provozovatelé v značných nákladech na zavedení systému (nové kontejnery, sběrné vozy, změna zpracovatelského zařízení), také provozní náklady údajně mohou být vyšší. V důsledku automatizovaného třídění se mohou se snížit ceny komodit (zejména u papíru), vzhledem k jeho znečištění během sběru a separace. Zvyšuje se tak tzv. downcycling papíru. U skla hrozí jeho větší roztříštění během procesu, a tedy špatné vytřídění.
Razantní odpůrci technologie namítají, že tato technologie není tak výhodná, jak se tvrdí. Sdružení Lewis Clark Recyclers Inc. ze St. Lewistonu (LCRI, USA) uvádí, že single-stream byl původně vymyšlen, aby se ulehčilo občanům líným třídit. Technologie však významně snižuje kvalitu vytříděných komodit, což omezuje jejich dalších využití až ke konci na skládce. Jednoduše řečeno: špatné zpracování znehodnocuje využitelné složky.
NEZÁJEM O KVALITU
Podle průzkumu, které sdružení zveřejnilo, směřovalo v roce 2009 průměrně 40 % skla ze singlestream na skládku, 20 % skla roztříštěného na malé kousky šlo na méně kvalitní (low-end) výrobky, a pouze 40 % bylo recyklováno zpět na obaly nebo skleněné vlákno. Míra kontaminace, která byla původně kolem 4 %, dosáhla po zavedení single-stream separace celých 25 % , z čehož LCRI vyvozují, že tato technologie není přínosná pro životní prostředí.
Původně byla metoda vymyšlena odpadářským průmyslem pro snížení vysokých nákladů na recyklaci. Oslabení zájmu provozovatelů o kvalitu vytříděných komodit však paradoxně vyústilo ve snížení cen. "Bereme-li v úvahu statistiku, musíme se ptát: je proces zamýšlený ke zvyšování efektivity skutečně účinným nástrojem, když jsou místo recyklace jeho produkty skládkovány?", uzavírá na svých stránkách sdružení LCRI.
