Čištění odpadních vod z průmyslu je stále větší výzvou

Na dnešním roztříštěném trhu je hlavním receptem na úspěch každodenní práce a nabídka komplexních služeb bez prostředníků. To je už téměř tři dekády recept jedné z největších ryze českých odpadářských firem, ASTON – služby v ekologii, s. r. o. S jejím jednatelem a zakladatelem, Jiřím Smržem, jsme mluvili o odpadních vodách, o moderních technologiích i o tom, jak se tento obor za poslední desítky let proměnil.

 

Vaše vlajková loď je deemulgační stanice odpadních vod v Sezimově Ústí, která má za sebou velmi nákladnou rekonstrukci. Čím teď zařízení vyniká?

Na místě původní přes třicet let staré deemulgační stanice odpadních vod jsme vybudovali prakticky novou moderní a plně automatizovanou čistírnu. Zvětšili jsme její kapacitu na 16 000 kubických metrů odpadních vod ročně a také jsme automatizací zvýšili bezpečnost práce pro náš personál.

Součástí nové technologie je například dekantační odstředivka Flottweg Z4D-3 používaná pro odpadní vody s vysokým obsahem pevných částí. Toto zařízení nepřetržitě odděluje pevné částice ze suspenzí, třídí pevné látky a zároveň rozděluje tekuté fáze na lehké a těžké složky.

Modernizace nás stála 25 milionů korun a zvládli jsme to bez dotací, na což jsem moc pyšný. Zkušební provoz jsme spustili loni v říjnu, tedy jen osm měsíců od začátku rekonstrukce.

Na jaké složky v odpadních vodách se stanice specializuje?

Naše zařízení je schopné upravovat řezné a brusné kapaliny, alkalické odmašťovací kapaliny, zaolejované vody a odpadní vody z galvanoven včetně redukce šestimocného chrómu s ohledem na jejich koncentraci, složení a stabilitu. Koncepčně je zařízení přizpůsobené k aplikaci většiny chemických způsobů odstraňování kapalných odpadů, zneškodňování a odvodňování odloučených olejů, k zahušťování primárních kalů nebo k jejich chemické úpravě.

Jak se s léty mění složení odpadních vod a odpadů z průmyslu a jak to ovlivňuje čištění?

Například před třiceti lety se chladicí emulze odstraňovaly jednodušším způsobem a používaly se ke svému účelu kratší dobu. Emulze odvádí teplo, snižují tření a odplavují třísky při obrábění. Dnes na ně klade průmysl vysoké požadavky a musí vydržet i celý rok. Mají kvalitnější složení a tím pádem je i těžší je chemickou cestou odstranit. Také druhů odpadních vod a emulzí přibývá. Na likvidaci každé z těchto látek je třeba mít samostatnou recepturu.

Co se dál děje s průmyslovými kaly? Musí se všechny bezpodmínečně zlikvidovat?

My kaly odvodníme a slisujeme, a dále posíláme na biodegradaci. To znamená, že se úpravou rozloží některé nebezpečné látky a pak se podle stupně znečištění rozhodne, zda poputují kaly na skládku nebo se budou moci dále využít.

Kde vidíte ve vašem oboru za ty roky největší posun?

Obrovsky narostla konkurence domácích i zahraničních firem. Díky tomu jsou také dnes tyto služby levnější než před třiceti lety, i když jsou komplexnější a důkladnější. Nejvíc se ale změnilo to, že kdo se chce dlouhodobě udržet na trhu, musí mít své vlastní technologie na zpracování odpadů. Vlastní techniku, zařízení, personál a tak dále. Já jsem si dříve také najímal například auta, kontejnery, cisterny nebo lidi. Dnes je ale nezbytné nabízet zákazníkům co nejkomplexnější nabídku svých vlastních služeb a nespoléhat se na prostředníky. Na začátku jsem zakládal firmu úplně sám a dnes je nás padesát. Změnil se i způsob expanze. Když chcete růst, je nejlepším způsobem koupit fungující provozovnu s již existujícím kmenem zákazníků.

Vyplatilo by se rozšířit služby z čištění průmyslových vod i na domovní?

O tom neuvažujeme. Obce si tato zařízení provozují většinou samy a dnes už ani není moc míst, kde by se daly nové komunální čističky stavět. Možná tak v lokalitách, kde jsou malé obce do pěti set obyvatel. V Česku je ale systém čištění domovních vod velmi dobře rozvinutý.

Zasáhl obor čištění průmyslových odpadních vod nějak nový zákon o odpadech?

Ne nijak silně. Nejzásadnější změna je nejspíš v tom, že musíme do jednoho roku vypracovat pro všechny naše provozovny nová povolení. Nová legislativa spíše mění rozložení trhu, třeba změnou poplatků za skládkování. Také cítíme silný tlak na vytěsnění prostředníků, aby se zjednodušil proces zpracování odpadů.

Kam dál ještě sahá vaše práce s nebezpečnými a ostatními odpady?

Před pár měsíci jsme se například podíleli na demolici téměř čtyřicetiletého komínu bývalé teplárny ve Veselí nad Lužnicí, která se stala pro média i lidi z okolí zajímavou podívanou. Také jsme likvidovali nebezpečné odpady z historického lihovaru na pražském Smíchově. Vyráběl se tam líh a potaš, tedy uhličitan draselný. Ročně lihovar vyprodukoval přes osmadvacet tisíc litrů alkoholu. Podél dálnice D5 jsme čistili dešťové usazovací nádrže, kde naši lidé našli třeba i takové věci jako pneumatiky, vánoční stromky nebo dokonce televize. A z těch plánovaných akcí patří k nejzajímavějším asi demolice budovy, kde se natáčely scény z diskotéky ve filmu Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu. Je to budova stará asi pětačtyřicet let a je v ní nebezpečný azbest.

Anna Soldatova

Rozhovor z časopisu Odpady č.11/2021

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down