První zprávu „o stavu cirkularity“ představila tato nadace v roce 2018 na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. V té době neexistovaly nástroje, které by umožňovaly vyhodnotit stav oběhového hospodářství ve světě, ačkoliv byly naléhavě potřeba: neznáte-li aktuální stav, nemůžete vyhodnotit změny, k nimž dochází. Na základě řady analýz došla tehdy zpráva k závěru, že náš svět je oběhový pouze z 9,1 %.
Podle šesté výroční zprávy Circularity Gap Report, zpracované na základě údajů ze 148 zemí světa, se v roce 2023 celosvětová cirkulární ekonomika snížila na 7,2 %, respektive snížil se podíl využívaných druhotných materiálů, což zpráva bere jako kritérium cirkularity.
Převážná většina materiálů celosvětově vstupujících do ekonomiky je panenská, tento podíl se zvyšuje a jejich spotřeba enormně roste. Jen za posledních šest let jsme podle zprávy CGR spotřebovali více než půl bilionu tun materiálů – téměř tolik jako za celé 20. století.
Na druhé straně se za posledních pět let téměř ztrojnásobil objem diskusí, debat a článků zabývajících se cirkulární ekonomikou. Tyto statistiky ukazují pravdu: přestože oběhové hospodářství dosáhlo statusu „megatrendu“, vznešené řeči a cíle se zatím nepromítají do praktických opatření a měřitelných dopadů.
Zpráva CGR naléhavě upozorňuje, že potřebujeme udělat rozhodné kroky k přechodu na oběhové hospodářství – od snížení emisí až po lepší využívání druhotných materiálů – jinak hrozí, že zájem o oběhové hospodářství vyvane bez nějakého efektu.
Devět planetárních hranicPlanetární meze, tedy hranice, popisují složky zemského systému,které jsou kriticky ovlivněny antropogenní činností, a mají význam pro celkový stav Země. Za těmito hranicemi již životní prostředí nemusí být schopno samoregulace. Podle vědců již bylo šest z devíti hranic překročeno.•1. Klimatické změnyHlavními faktory jsou roční průměry koncentrace CO2 v atmosféře a změna radiačního působení. •2. Nové entity Syntetické chemické látky a látky (mikroplasty, endokrinní disruptory a organické polutanty); antropogenně mobilizované radioaktivní materiály, včetně jaderného odpadu a jaderných zbraní; a lidské modifikace evoluce, geneticky modifikované organismy a další přímé lidské zásahy do evolučních procesů. •3. Úbytek stratosférického ozonu Antropogenní uvolňování halogenovaných sloučenin vede k dlouhodobému poškozování ozonové vrstvy Země. •4. Atmosférický aerosol Aerosoly se běžně vyskytují (pouštní prach, saze z lesních požárů), antropogenní zatížení aerosoly se zvýšilo od roku 1750 dvojnásobně. •5. Okyselování oceánů Kontrolní proměnnou je koncentrace uhličitanových iontů v povrchové mořské vodě •6. Biogeochemické toky Antropogenní narušení globálních cyklů prvků, zejména dusíku a fosforu v důsledku zemědělství a průmyslu.•7. Využívání sladké vody Antropogenní změny funkcí sladké vody v celém koloběhu vody na souši.•8. Krajinný systém Tři hlavní lesní biomy, které celosvětově hrají největší roli při řízení biogeofyzikálních procesů, tj. tropický, mírný a boreální v porovnání s potenciální rozlohou lesa v holocénu. •9. Integrita biosféry Fungování biosféry se opírá o její genetickou rozmanitost, zděděnou přírodním výběrem, ale také o její roli při regulaci stavu zemského systému. |
Podle autorů zprávy je v současné době překročeno šest z devíti klíčových „planetárních hranic“, které měří environmentální zdraví v oblasti půdy, vody a ovzduší. Vinu kladou zejména lineární ekonomice, založené na na principu vyrobit-spotřebovat-zahodit: „Zatímco spotřeba materiálů se v minulém století zásadně podílela na zvyšování životní úrovně, my jsme dosáhli jedinečného bodu v historii, kdy její další zrychlování – v zemích s vysokými příjmy – již nezaručuje zvyšování lidského blahobytu. Bohatší země světa již nemohou používat pokrok jako záminku pro neomezenou materiální spotřebu,“ uvádí se ve zprávě.
Zpráva Circularity Gap Report 2023 navrhuje možnosti řešení oběhového hospodářství, které by snížily globální potřebu těžby materiálů o jednu třetinu. Spotřeba materiálů se ukazuje jako spolehlivý ukazatel poškození životního prostředí. Manipulace s materiály a jejich používání produkuje až 70 % celosvětových emisí skleníkových plynů a podílí se rozhodnou měrou na úbytku biologické rozmanitosti znečištění vod. S růstem životní úrovně také roste ekologický dopad výroby a spotřeby. Nekonečný růst spotřeby materiálů však země prostě nemůže vydržet. Principem, jak situaci zvrátit, je delší používání menšího množství materiálů, používání regenerativních materiálů a cyklické využívání materiálů po skončení jejich životnosti. Zásadní jsou tři klíčové oblasti: výroba potravin, stavebnictví a výroba.
Zpráva nastavila tři různé kategorie států, jichž by se měly týkat oběhová opatření, a to v závislosti na tom, jak jsou rozvinuté a jak velké v nich má obyvatelstvo příjmy: „Abychom dosáhli celosvětového blahobytu v rámci planetárních hranic, musíme upřednostnit rozvoj založený na oběhovém hospodářství v zemích s nižšími příjmy, podporovat oběhové průmyslové procesy v zemích s rostoucími příjmy a změnit spotřební vzorce v zemích s vyššími příjmy,“ říkají autoři zprávy.
Země změny (Shift Countries)
Země s nejvyššími příjmy (například USA, Japonsko, Velká Británie, Kanada. Do této skupiny patří podle zprávy většina zemí OECD, tedy i Česká republika) mají v průměru bohatý a pohodlný životní styl a dosahují dobrých výsledků v sociálních ukazatelích.
Žije v nich přibližně 17 % světové populace, ale spotřebují čtvrtinu surovin, hlavně nekovových nerostů a fosilních paliv, a produkují 43 % celosvětových emisí.
Průměrná materiálová stopa zemí Shift je ve výši 22,6 tuny na obyvatele, přičemž odhadovaná udržitelná úroveň je pouze osm tun na osobu a rok. Je to důsledek nadměrné spotřeby spotřebního zboží dováženého ze zemí Grow. Shift země sice mají přísnější domácí předpisy o životním prostředí a vyspělé systémy nakládání s odpady, svou průmyslovou výrobu však přesunují do zemí se slabšími environmentálními a sociálními předpisy. Z hlediska cirkularity by měly radikálně snížit svou spotřebu materiálů.
Země růstu (Grow Countries)
Země se středními příjmy (například Čína, Indonésie, Brazílie, Mexiko, Vietnam, Myanmar a Egypt). V celosvětovém měřítku se podílejí 51 % na hmotné stopě, přičemž v nich žije přibližně 37 % světové populace. Na globálních emisích se podílejí ze 41 %. Průměrná materiálová stopa na obyvatele činí 17 tun ročně. Řada z těchto zemí je významnými výrobními centry a rychle se transformují na výrobu s vysokou přidanou hodnotou (internet věcí, umělá inteligence, robotika, 3D tisk a datová analytika). Staly se důležitými články globálních dodavatelských řetězců, zejména v odvětvích náročných na pracovní sílu, jako je textilní průmysl a elektronika nebo výroba automobilů.
Podle zprávy by měly stabilizovat svou spotřebu materiálu a pokračovat v růstu způsobem, který je citlivější k planetárním hranicím. Zatím je jejich ekonomická struktura poznamenána „rozvojovými problémy“: tlakem na konkurenceschopnost, neudržitelnou městskou zástavbou, rostoucí sociální nerovností nebo růstem počtu obyvatel.
Země „ve vývoji“ (Build Countries)
V zemích s nižšími příjmy (například Bangladéš, Etiopie, Nigérie, Pákistán, Filipíny a některé malé ostrovní státy) žije téměř polovina (46 %) obyvatel, ale připadá na ně 18,5 % celosvětové materiálové stopy. Jejich materiálová stopa na obyvatele činí pouhých pět tun ročně, tedy méně než odhadovaná udržitelná úroveň. Na globálních emisích se podílejí relativně malým podílem – pouhými 17 %. Tyto země obecně bojují s uspokojováním základních potřeb v oblasti zdravotní péče a vzdělávání, mají však značný potenciál: rychle se rozvíjející ekonomiky, obrovskou populaci a bohaté přírodní zdroje. Často jsou však odkázány na vývoz surovin nebo výrobků s nízkou přidanou hodnotou, což má hluboké negativní environmentální a sociální dopady. Budou muset investovat do nových technologií a postupů. To bude vyžadovat přístup k technologiím a know-how a značné finanční prostředky, často však mají dluhové břemeno, které dalece přesahuje jejich možnosti.
Změna podle zprávy vyžaduje „radikální spolupráci a společné úsilí“ a podílet na ní by se měla státní správa zainteresovaných zemí, představitelé průmyslové sféry, neziskové organizace, vzdělávací instituce i mezinárodní finanční instituce (např. MMF a rozvojové banky).
A jak tuto změnu provést? Zde se často zpráva uchyluje k obecným prohlášením: „Je třeba stanovit nové cíle, aby se cíl posunul od maximalizace hospodářského výkonu k maximalizaci blahobytu lidí v rámci planetárních hranic.“ Nicméně rozsáhlý materiál popisuje poměrně podrobně řadu opatření, které by mohly (a měly) realizovat země jednotlivých skupin (Shift, Grow a Build).
Oběcně řečeno to znamená reformovat finanční a obchodní modely tak, aby podporovaly oběhová řešení, podporovat technologický transfer. Odpustit nebo alespoň zmírnit dluhy rozvojových zemí, což jim umožní investovat do přechodu na oběhové hospodářství. Změnit systém daní tak, aby reflektovaly i náklady spojené s dopady na životní prostředí a zdraví (zejména zdanění uhlíkové stopy a nadměrné spotřeby materiálů).
Zpráva velmi zdůrazňuje, že při cirkulární transformaci se nesmí pustit ze zřetele sociální otázky: „Přechod na oběhové hospodářství vyžaduje státní plánování, silnou sociální politiku a zavedení specializovaných veřejných pracovních agentur, které řídí přechod pracovníků.“ V politických a rozhodovacích procesech musí být zakotvena sociální spravedlnost, aby se minimalizovaly tyto dopady na ty nejzranitelnější. „Cílem není přenést odpovědnost z podniků a vlád na každodenní spotřebitele, ale spíše zdůraznit důležitost sladění pobídek s potřebami lidí: vytváření oběhového hospodářství s lidmi a pro lidi.“
Pro všechny zainteresované země, bez ohledu na to, do které skupiny patří, pak zpráva navrhuje (zjednodušeně řečeno – pouze v bodech):
• Reforma mezinárodních finančních a obchodních vzorců tak, aby podporovaly oběhová řešení. Soukromý sektor i soukromé financování musí být součástí transformace. Zajistit přístup k cenově dostupným oběhovým a ekologickým technologickým inovacím.
• Odpuštění nebo snížení dluhů pro Grow země, neboť zadlužení jim ztěžuje upřednostňování udržitelných a nízkouhlíkových technologií. Umožní jim to investovat do přechodu na oběhové hospodářství.
• Přechod na oběhové hospodářství vyžaduje přístupy zaměřené na lidi, kteří tvoří jádro všech ekonomik.
• Spolupráce mezi vládami na celém světě. Pro řešení ekonomických problémů, nerovnosti, investic do infrastruktury, sociálního zabezpečení a udržitelnosti životního prostředí je čas na „New Deal“ (původně soubor reforem zavedených v průběhu let 1933–1937 během vlády prezidenta Franklina D. Roosevelta v USA s cílem podpořit a ozdravit státní ekonomiku USA během Velké hospodářské krize).
• Spolupráce partnerských zemí z jednotlivých skupiny– jako je například běží mezinárodní iniciativa Energy Transition Partnership mezi Jihoafrickou republikou, Francií, Německem, Spojeným královstvím a USA.
• Zajistit dostupné základní vzdělání, odborné i celoživotní vzdělávání. Investice do odborného vzdělávání by měly mít vysokou prioritu a být sladěny s průmyslovými a environmentálními strategiemi.
• Zajistit oběhové, ekologické zaměstnávání znamená lepší zaměstnanost. Sociální dialog, sociální ochrana a rozvoj dovedností jsou pro udržitelnou ekonomiku zásadní.
Jarmila Šťastná*
