Textil se původně mohl v roce 2019 zařadit na seznam politiky druhotných surovin vedle deseti stávajících komodit jako třeba kovy, papír, baterie nebo pneumatiky. Nakonec ale bude muset počkat. A to nejméně do další aktualizace dokumentu v roce 2022. Tak dlouho chce ministerstvo průmyslu a obchodu textil sledovat a sbírat potřebná data. Unijní cíle pro recyklaci textilních odpadů se přitom vztahují už k roku 2025.
„Ročně vyprodukuje každý občan ČR průměrně 10 kg textilního odpadu, z toho však více než 90 % není dále využíváno,“ uvádí ministerstvo průmyslu a obchodu v dokumentu Politika druhotných surovin České republiky pro období 2019–2022. I přesto však ještě potrvá, než budou obce povinné lidem zajistit kontejnery na vysloužilé oblečení či obuv. V Česku totiž chybí subjekt, který by sběr a další nakládání s textilem zastřešil a monitoroval.
MPO pro tento účel začalo jednat s Asociací textilního-oděvního-kožedělného průmyslu. „Jde o jediný subjekt, v němž se soustředí podnikatelské subjekty z dané oblasti v České republice. Jedná se o důležitý segment oběhového hospodářství, bez kterého lze velmi obtížně plánovat opatření ke snižování produkce textilního odpadu a zajišťovat jejich realizaci. MPO plánuje jednání se subjekty, které v této oblasti podnikají,“ vysvětlila ministerská mluvčí Štěpánka Filipová s tím, že cílem je zjistit zájem o vznik sdružující organizace a případné podmínky založení. Aby textil rozšířil seznam politiky druhotných surovin, potřebuje ministerstvo o toku textilu získat stejná data, jako u ostatních sledovaných komodit. „Musí se vytvořit diagram s vyznačením jednotlivých toků zdrojů. Jedním zdrojem dat je ČSÚ, dalším zdrojem je Cenia,“ dodala Filipová.
Unijní cíle ohledně textilního odpadu se konkrétně týkají sběru, nikoli následné recyklace. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/851 říká, že „členské státy zavedou tříděný sběr přinejmenším pro papír, kov, plast a sklo a do 1. ledna 2025 pro textil.“
Pět minut po dvanácté
Někteří zpracovatelé ale upozorňují, že teprve začínat se sledováním textilu je už poměrně pozdní reakcí. „Sledování komodity (textilu – pozn.red.) mělo být zařazeno daleko dříve. Pokud chceme splnit vysokou míru třídění komunálního odpadu, měl by být textil zařazen a evidován jako sklo, papír, plasty a tak dále,“ myslí si Lukáš Killar, jednatel společnosti Dimatex CS, spol. s r. o., která z vytříděného textilu vyrábí čistící hadry. „Problém není textil sebrat z nádob, ale mít odběratele na zpracovaný a vytříděný obsah textilních kontejnerů. Jak se stane textil povinně tříděným v každé obci, vznikne poptávka po službách v malých obcích. Tím se sníží jeho průměrná kvalita,“ vysvětlil Killar s tím, že se obává nedostatečných kapacit na třídění i zpracovávání textilu v Česku: „v budoucnu může nastat situace zcela opačná oproti letům minulým, že za svoz kontejnerů na textil bude obec nucena zaplatit.“ Dimatex zpracuje každý rok 6500 tun textilu z celé republiky. Zhruba 40 % - 60 % se vrací zpátky na trh v jiné podobě, zbytek se rozdělí mezi charitu, zlikviduje nebo exportuje v rámci EU.
Na nedostatek času upozorňuje také například ekologicko-charitativní firma Potex s. r. o., která působí v Praze a několika částech Středočeského kraje. Její jednatelka Lenka Harcubová ale zároveň podotýká, že je lepší pozdě nežli později. „Je to tedy sice pět minut po dvanácté, ale pokud to přinese nějaké výsledky a hlavně strategii na období od roku 2025, bude to skvělé,“ tvrdí Harcubová a zdůrazňuje, že „třídění a zpracování je extrémně náročné na pracovní sílu a prostor, tedy velmi nákladné, téměř ekonomicky neudržitelné.“ Stejně jako Lukáš Killar se ani Lenka Harcubová neobává, že povinný sběr zásadně zvýší konkurenci na trhu se zpracováváním vysloužilého textilu. Shodují se také na nedostatečných kapacitách: „Případného startu velké konkurence po zavedení povinné separace textilu se nebojíme tolik, jako skutečnosti, že v České republice a v Evropě nejsou téměř žádné recyklační kapacity pro odpadní použitý textil. Ač je výtečným palivem pro ZEVO, nejeví o něj spalovny zájem z důvodu naplněných kapacit. V případě zájmu sbírající subjekty za odběr tohoto materiálu ještě platí nemalé částky místo toho, aby naopak za tento materiál inkasovaly. Zde jsme tedy znovu u ekonomické udržitelnosti,“ vysvětlila Harcubová.
Oběhové hospodářství na vzestupu
Ministerstvo průmyslu a obchodu se ale nedostatečného zájmu o zpracování textilu ze strany tuzemských firem neobává. Jak podotkla mluvčí Štěpánka Filipová, resort motivuje firmy k oběhovému hospodářství hlavně formou osvěty a vzdělávání. „Podpora se realizuje v rámci operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK). MPO předpokládá, že se i textil bude postupně úspěšně řešit jako jiné komodity, například papír, sklo, kovy či plasty. Řada podnikatelských subjektů už oběhové hospodářství uchopila jako příležitost a s produkty, které obsahují druhotné suroviny nebo recykláty, úspěšně podniká a obchoduje.“
Textilní příliv z východu
Pomyslné vidle však ještě můžou hodit do budoucnosti toku textilu v Evropě nová americká cla na čínské zboží, která vstoupila v platnost 1. září 2019. Dotknou se 87 % textilu a 52 % obuvi dovezené z Číny. Podle agentury AP se patnáctiprocentní cla vztahují na produkty v přepočtu za 2,6 bilionu korun a půjde o víc než dvě třetiny čínského dovozu. Prodejcům tak v řadě případů nezbyde, než vyšší výdaje promítnout do cen zboží, jelikož Washington žádné vládní kompenzace pro prodejce ani spotřebitele nechystá. Může tak hrozit menší zájem ze strany amerických odběratelů, a větší soustředění čínského textilního exportu, hojně dotovaného tamní vládou, právě na evropský trh.*
(sol)
článek z časopisu Odpady 10/2019
I can tell you have put a lot of work into it. Thank you for this great ideas and for sharing it to your readers.
Divorce Lawyers