Menu
e-shop
Nařízení EU o přepravě odpadů, které plně vstoupí v platnost letos v květnu, už vyžaduje notifikaci a souhlas pro textilní expedice mimo EU, pokud nejsou z 85% nositelných. Tedy minimálně 85 % kusů musí být v dobrém stavu pro opětovné použití podle vizuální kontroly a jakostních kritérií. V praxi to znamená, že před exportem provádí certifikovaní inspektoři fyzickou kontrolu vzorku z expedice, namátkově asi 5 až 10 % kontejnerů z celkové zásilky. Hlídají hlavně trhliny, skvrny, nefunkční zipy, chybějící knoflíky, a podobně. Pokud tedy zásilka obsahuje více než 15 % takto vadných textilií, zařadí se do kategorie textilního odpadu, což znamená přísnější podmínky, jako třeba nutný souhlas země, která tento odpad bude přijímat. Basilejská úmluva však chce jít ještě dál a navrhuje přísnější podmínky přepravy rovnou i pro kategorii ještě nositelného oblečení.
Export textilního odpadu do zemí mimo OECD často vede podle úmluvy k nelegálnímu spalování, což zhoršuje už tak vysoké znečištění místních vod a půdy chemikáliemi z textilií. Hlavně Francie, Dánsko a Švédsko argumentují, že klasifikace vysloužilého oblečení jako nebezpečný odpad by omezila tyto praktiky a chránila zdraví v chudších regionech.
„Je nezbytné rozlišovat mezi nelegálními praktikami a legitimním obchodem v odvětví opětovného použití a recyklace. Když jsou textilie přepravovány k opětovnému použití a recyklaci správnými kanály, nepředstavují environmentální riziko. Škoda vzniká nelegálním vykládáním nebo nekontrolovaným spalováním,” uvádí BIR ve své zprávě s tím, že toto je nejlepší řešit rozšířením kapacit pro nakládání s odpady a nikoliv omezováním vývozu. Podle BIR je navíc posuzování velmi nepřesné, protože co se kontrolorům může zdát nenositelné, najde v rozvojových zemích široké uplatnění.
Jedna z nejspornějších otázek v této debatě je podle BIR kolik z toho, co se přepravuje do zahraničí, je vlastně odpad. Ukazuje proto na data například z Guatemaly, kde se podle údajů asociace znovu využilo 87,8 % netříděných textilií, které by byly jinak považovány za odpad.
Největší síť řetězců second-hand obchodů v zemi, Megapaca, ve své zprávě uvedl, že 91,6 % jeho dovozu bylo znovu použito, přičemž pouze 3,27 % z toho byl nerecyklovatelný odpad.
V Ghaně, která je jedním z největších příjemců vysloužilých textilií ze všech afrických zemí, vykazuje podle BIR většina obchodníků maximálně 4 % textilních odpadů z celkového objemu zásilek. Přičemž víc než polovina všech zásilek obsahuje méně než 1 % odpadu. Asociace cituje také studii z roku 2024, která zkoumala nakládání s textiliemi v Kantamantu, což je největší second-hand trh v západní Africe, který se nachází přímo v centru Accry v Ghaně.
Každý týden tam přijíždí přibližně 15 milionů kusů použitého oblečení většinou z Evropy, USA a Asie, které se třídí, prodává nebo recyklují. Zaměstnává přes 30 000 obchodníků a řemeslníků. Studie ukázala, že 47 % textilního odpadu tvořily hlavně hadry nebo krejčovské odstřižky a nikoliv vyhozené oděvy. Studie se podle BIR věnovala také textilním odpadům na plážích, kde jich však bylo minimum – namísto toho tvořily většinu pohozeného odpadu podle všech očekávání plasty.
Dále například v Ugandě a Tanzanii se množství dováženého textilního odpadu bez ekonomické hodnoty pohybuje podle asociace mezi 1,1 % a 1,3 %.
Dále třeba Keňská asociace Mitumba (Mitumba Association of Kenya nebo Mitumba Consortium Association of Kenya) uvádí, že pouze asi 2 % dováženého použitého oblečení končí jako odpad. Někteří experti, jako například globální síť výzkumných center EfD Initiative, však toto číslo zpochybňují a odhadují vyšší podíl odpadu kvůli špatné kvalitě dovozů.
BIR poukazuje dále na Pákistán, kde uvádí studii z roku 2025, která charakterizuje zemi jako významné třídicí a recyklační centrum. V exportní zpracovatelské zóně v Karáčí pracuje 10 000 zaměstnanců, kteří zpracovávají dovážené textilní materiály pro regionální i světové trhy. „V některých případech je i odpad vzniklý během recyklačního procesu dále zpracováván a přepracováván k výrobě různých produktů. Vysokou hodnotou těchto materiálů je určitě jejich rozmanitá škála aplikací, jako je použití jako výplňové materiály, vysoce kvalitní oděvy, izolace nebo netkané látky,” uvádí studie Národní textilní univerzity ve Faisalabadu, kterou cituje BIR.
Podle BIR je klíčové, že různé regiony se specializují na různé části hodnotového řetězce textilu. Některé se zaměřují na třídění, jiné na recyklaci a další představují důležité trhy pro použité oděvy.
BIR dále zdůrazňuje, že obchod s použitým oblečením poskytuje klíčové ekonomické příležitosti v rozvojových zemích. Organizace uvádí data, která ukazují, že v Tanzanii uvedlo 98 % respondentů v jedné studii, že obchod finančně prospívá jejich rodinám. V Guatemale, kde je míra chudoby vysoká, poskytuje tento dostupné a stabilní živobytí.
BIR zdůrazňuje také genderovou dimenzi jako obzvlášť výraznou. Podle organizace třeba v Guatemale bylo 60,7 % dotázaných obchodníků žen a ženy tvořily také 57,4 % mezi podnikateli v oblasti vysloužilého textilu. To je více než dvojnásobek celostátního průměru, který tvoří 27 % žen v podnikatelském sektoru. Také nerovnost platů mezi muži a ženami je v oblasti second-handového zboží podle BIR 17 %, což je nižší než celostátní průměr (26 %).
„Tyto socioekonomické rozměry je třeba pečlivě zvážit, protože omezení obchodu by mohlo nechtěně poškodit zranitelné skupiny, které jsou na tomto obchodu závislé pro živobytí i dostupné oblečení,” varuje BIR.
Anna Walterová
