Menu
e-shop
Studii Assessing the potential to enhance the circularity of bio-based waste vypracovaly společnosti Magellan Circle a 3drivers. Vznikla v souvislosti s aktualizací strategie bioekonomiky Evropské unie pro rok 2025 a sleduje, jak lze biologicky založené odpady posunout výše v odpadové hierarchii: od skládkování, spalování nebo nízkohodnotného využití směrem k recyklaci, výrobě materiálů, získávání živin a dalším způsobům s vyšší přidanou hodnotou.
Studie pracuje s širším pojmem bio-based waste, tedy biologicky založené odpadní toky. Kromě kuchyňského a zahradního bioodpadu zahrnuje také dřevní odpad, čistírenské kaly, zemědělské odpady, papír a lepenku, textil nebo bioplasty. Podrobněji se však zaměřuje hlavně na čtyři proudy s vysokým potenciálem: potravinový, zahradní a rostlinný odpad, dřevní odpad, čistírenské kaly a zemědělské zbytky.
Základní čísla ukazují rozsah problému. U potravinového, zahradního a rostlinného odpadu je možné podle studie dodatečně recyklovat 58 až 68 milionů tun ročně. U dřevního odpadu činí nevyužitý potenciál 26 až 28 milionů tun. U čistírenských kalů jde o 1,5 až 2,1 milionu tun sušiny. U zemědělských toků studie vyčísluje nevyužitý potenciál na 0,5 milionu tun statkových hnojiv a 74,7 milionu tun rostlinných zbytků v sušině.
Autoři zároveň upozorňují, že data nejsou ve všech členských státech jednotná. Liší se definice, metodiky i kvalita vykazování. Největší mezery se týkají především biologicky rozložitelné složky, která zůstává ve směsném odpadu. Právě tam se ztrácí část materiálu, který by při lepším třídění mohl projít kompostováním, anaerobní digescí nebo materiálovým využitím.
U potravinového, zahradního a rostlinného odpadu studie odhaduje, že 38 až 47 milionů tun bioodpadu zůstává ve směsném komunálním odpadu. Tím se ztrácí přibližně 134 tisíc tun dusíku a 44 tisíc tun fosforečnanů, které by mohly být vráceny do půdy nebo využity v dalších hodnotových řetězcích.
Celkově studie uvádí, že 58 až 68 milionů tun potravinového, zahradního a rostlinného odpadu není recyklováno. Z toho 17 až 20 milionů tun končí na skládkách, což představuje asi 15 až 16 % celkové produkce tohoto toku. Skládkování je přitom z hlediska dopadů jednou z nejproblematičtějších variant, zejména kvůli emisím metanu a ztrátě živin.
Podle Evropské kompostářské sítě bylo v EU-27 v roce 2019 odděleně sebráno a zpracováno 59 milionů tun bioodpadu. Z toho 38 milionů tun pocházelo z komunálních zdrojů a 21 milionů tun z komerčních a průmyslových zdrojů. Celkem bylo v roce 2019 biologicky zpracováno zhruba 60 milionů tun bioodpadu, z toho 36 milionů tun kompostováním a 24 milionů tun anaerobní digescí.
Výstupem bylo podle odhadu přibližně 19 milionů tun kompostu a asi 8 milionů tun digestátu. Studie však upozorňuje, že u kompostu ani digestátu nejsou napříč EU k dispozici dostatečně srovnatelná data o kvalitě, kontaminaci a konečném využití. To omezuje možnost přesně posoudit, kolik z těchto výstupů se skutečně vrací do půdy jako kvalitní hnojivý nebo půdozlepšující materiál.
Samostatnou část tvoří potravinový odpad. V roce 2022 vzniklo v EU podle Eurostatu přibližně 57,7 milionu tun potravinového odpadu v čerstvé hmotě. Největší podíl připadl na domácnosti, a to 30,6 milionu tun, tedy 53 %. Výroba potravin a nápojů vytvořila 10,5 milionu tun, restaurace a stravovací služby 6,5 milionu tun, prvovýroba 5,5 milionu tun a maloobchod a distribuce 4,6 milionu tun.
Autoři studie proto zdůrazňují, že u potravinového odpadu je nejdůležitější prevence. Předcházení vzniku odpadu, darování potravin, redistribuce přebytků, využití vhodných vedlejších produktů jako krmiva nebo průmyslové využití mají větší environmentální přínos než samotné zpracování již vzniklého odpadu. Podle studie mohou úspory emisí skleníkových plynů dosažené prevencí potravinového odpadu odpovídat 9 % celkových emisí z odpadového hospodářství.
Výrazný potenciál má také dřevní odpad. Studie uvádí, že v EU se odděleně sbírá asi 48 až 50 milionů tun dřevního odpadu, ale pouze 48 % je recyklováno. Přibližně 51 % zpracovaného dřevního odpadu míří na energetické využití. To je dáno vysokou výhřevností dřeva a poptávkou po biomase, ale zároveň to omezuje materiálové využití dřeva tam, kde by mohlo sloužit déle, například v deskách, stavebních materiálech nebo dalších výrobcích.
Samostatně studie zmiňuje dřevěné obaly. V roce 2022 jich v EU vzniklo přibližně 13,4 milionu tun. Recyklováno bylo asi 34 %, celkově využito kolem 64 % a přibližně 30 % prošlo energetickým využitím. Evropská pravidla stanovují pro dřevěné obaly recyklační cíle 25 % do roku 2025 a 30 % do roku 2030.
Problémem dřevního odpadu je kvalita. Čisté neošetřené dřevo lze recyklovat snáze, zatímco lepené, lakované, impregnované nebo chemicky ošetřené dřevo vyžaduje opatrnější nakládání. Kontaminace těžkými kovy, organickými látkami, konzervanty nebo starými nátěry může využití výrazně omezit.
Čistírenské kaly představují citlivý, ale významný proud. Eurostat nemá kvůli chybějícím datům ze všech zemí kompletní oficiální údaj za EU. Studie proto pracuje s dopočtem, podle něhož v roce 2022 vzniklo v unii asi 7,7 milionu tun čistírenských kalů v sušině. Dodatečný recyklační potenciál odhaduje na 1,5 až 2,1 milionu tun sušiny, tedy 24 až 27 % celkové produkce.
Potenciál kalů spočívá hlavně v získávání živin, zejména fosforu a dusíku. Studie uvádí, že nevyužitý potenciál obnovy živin z čistírenských kalů v EU činí ročně 6900 až 63 000 tun fosforu a 12 400 až 87 500 tun dusíku. Zmiňuje také energetický potenciál: anaerobní digesce kalů by mohla přinést 1800 až 3200 GWh čistého tepla a elektřiny a spalování dnes skládkovaných kalů dalších asi 250 GWh elektřiny.
Zároveň však nejde o materiál, který by bylo možné bez omezení vracet na pole. Rozhodující je kontaminace, hygienizace, obsah těžkých kovů, perzistentních organických látek a další bezpečnostní parametry. Studie proto doporučuje certifikační systémy, jasnější legislativu, limity pro kontaminanty, podporu obnovy fosforu a zákaz skládkování kalů tam, kde existují bezpečnější a hodnotnější způsoby využití.
U zemědělských toků studie upozorňuje na důležitý rozdíl: rostlinné zbytky se ve statistikách obvykle nevedou jako odpad, ale jako vedlejší produkty zemědělské výroby. Jejich objem se proto odhaduje pomocí modelů. Podle jednoho z použitých zdrojů vzniklo v EU-27 v roce 2020 asi 286,4 milionu tun zemědělských rostlinných zbytků v sušině. Největšími producenty byly Francie s 59,8 milionu tun, Německo s 39,1 milionu tun a Rumunsko s 30,9 milionu tun.
Ne všechno z pole lze ale odvézt. Studie uvádí, že přibližně 181,6 milionu tun rostlinných zbytků, tedy asi 63 % celkové produkce, by mělo zůstat v půdě kvůli zachování její kvality. Zbylá část může sloužit pro energetiku, výrobu bioplynu, materiálové využití, krmiva, podestýlku, pěstování hub nebo zahradnické substráty.
U statkových hnojiv studie pracuje s objemem 14,4 milionu tun živočišných výkalů, moči a hnoje. Přibližně 12,6 milionu tun, tedy 87 %, již směřuje do recyklačních procesů, například kompostování nebo anaerobní digesce. Pouze omezená část, zhruba 4 %, končí podle odhadu na skládce nebo ve spalování bez energetického využití.
První podmínkou je lepší oddělený sběr. Kvalitní vstup rozhoduje o kvalitě výstupu. Bioodpad znečištěný plasty, sklem, kovy nebo nebezpečnými látkami má výrazně menší šanci na využití v kompostu, digestátu, biohnojivech nebo materiálových aplikacích. Studie proto zdůrazňuje, že biologicky rozložitelný odpad, který skončí ve směsném odpadu, má jen velmi malou šanci na skutečnou recyklaci.
Druhou podmínkou jsou technologie. Kompostování a anaerobní digesce zůstávají základními cestami, ale studie ukazuje i širší možnosti: biorafinerie, extrakci živin, výrobu struvitu, materiálové využití dřeva, získávání biochemikálií nebo zpracování rostlinných zbytků na vláknité materiály. U části technologií však autoři upozorňují, že jsou zatím v pilotním měřítku nebo narážejí na ekonomickou návratnost.
Třetí podmínkou jsou jasná pravidla. Cirkulární bioekonomika potřebuje standardy kvality pro kompost, digestát, biohnojiva a recyklované materiály, stabilní pobídky pro investice, omezení skládkování využitelných biologických toků a důvěru veřejnosti. Bez jasných pravidel se z biologicky rozložitelného odpadu nestane spolehlivá surovina, ale zůstane rizikovým a často levně odstraněným materiálem.
Hlavní sdělení studie je, že Evropa už dnes produkuje obrovské množství biologicky založených odpadních toků, ale neumí je plně využít. Zároveň však připomíná, že nestačí postavit více zařízení. Rozhodující bude kvalita sběru, bezpečnost výstupů, ekonomická motivace a schopnost využít biologické materiály tam, kde přinesou vyšší hodnotu než pouhé energetické využití.
Anna Walterová
