Menu
e-shop
Stavebnictví přitom patří k odvětvím s největším vlivem na spotřebu zdrojů i produkci emisí. Podle Programu OSN pro životní prostředí se sektor budov a stavebnictví podílí přibližně 37 % na globálních emisích oxidu uhličitého a téměř polovinou na celosvětové těžbě materiálů. Stavební a demoliční odpady zároveň představují více než třetinu veškerého odpadu vznikajícího v Evropské unii.
Transformace stavebnictví proto nemůže být založena jen na snižování energetické spotřeby hotových budov. Musí zahrnovat celý jejich životní cyklus – od návrhu a volby materiálů přes výstavbu a provoz až po rekonstrukci, demontáž nebo odstranění stavby. Pro firmy z oblasti odpadového hospodářství to znamená významnou příležitost. Vedle zpracování odpadu mohou nabídnout poradenství, předrealizační audity, třídění materiálů přímo na stavbě, dodávky recyklovaných surovin nebo řešení umožňující opětovné využití stavebních prvků.
Zatímco v celosvětové debatě zůstává uhlíková stopa jedním z hlavních témat, v českém prostředí její význam částečně ustupuje otázkám energií a nákladů. Udržitelná výstavba je v České republice nejčastěji spojována s energetickou účinností budov, využíváním obnovitelných nebo bezuhlíkových zdrojů a se snižováním provozních výdajů.
Využití nízkoemisních energií označilo za prioritu 74 % českých respondentů z odborných a institucionálních skupin. Energetickou účinnost budov, recyklaci materiálů a snižování uhlíkové stopy shodně uvedlo 73 % dotázaných. Výsledky potvrzují, že český trh nevnímá udržitelnost primárně jako soubor deklarací, ale jako nástroj, který má přinášet měřitelné úspory, technickou spolehlivost a dlouhodobý provozní přínos.
„Český trh je v oblasti udržitelné výstavby velmi pragmatický. Rozhoduje funkčnost, dostupnost řešení a jejich dlouhodobý provozní přínos. Nejde o deklarace, ale o to, zda navržená řešení dávají smysl technicky i ekonomicky,“ uvedl Tomáš Rosák, CEO skupiny Saint-Gobain pro východní Evropu.
Udržitelné řešení, které nedokáže doložit návratnost, životnost nebo nižší náklady během provozu, se prosazuje obtížně. Pro výrobce materiálů a dodavatele technologií proto nestačí zdůrazňovat pouze environmentální přínos. Důležité je doložit také technické parametry, náklady na údržbu, možnosti oprav a životnost výrobku.
Silně rezonují také témata spojená s nakládáním s odpady, efektivním využíváním zdrojů a jejich dlouhodobou dostupností. Recyklaci a opětovné využívání materiálů považuje v České republice za prioritu přibližně 67 % respondentů, což je výrazně více než v evropském nebo globálním srovnání. Právě důraz na realizovatelnost, každodenní provoz a omezení materiálových ztrát patří k nejvýraznějším specifikům českého trhu.
Vysoká deklarovaná podpora recyklace však sama o sobě nezaručuje uzavírání materiálových toků. Výslednou využitelnost stavebního odpadu ovlivňuje již projekt, způsob spojování konstrukcí, obsah nebezpečných látek i organizace demoličních prací. Pokud se materiály při odstraňování stavby smísí nebo znečistí, mohou ztratit značnou část své hodnoty. Evropská komise proto zdůrazňuje selektivní demolice, bezpečné oddělení nebezpečných složek a třídění jednotlivých materiálových proudů.
Cirkulární přístup začíná ještě před zahájením stavby. Projektant může volit materiály s obsahem druhotných surovin, navrhovat konstrukce umožňující opravu a výměnu dílů nebo vytvářet spoje, které bude možné v budoucnu rozebrat. Investor pak může požadovat informace o původu materiálů, jejich uhlíkové stopě, životnosti a možnostech dalšího využití. Úloha odpadových firem se tím rozšiřuje od koncového zpracování odpadu k aktivní spolupráci na plánování materiálových toků.
Barometr potvrzuje také rostoucí význam profesí, které stojí na začátku přípravy stavby. Největší potenciál posunout udržitelnou výstavbu kupředu přisuzuje 59 % českých respondentů architektům a inženýrským kancelářím. Soukromé stavební firmy označilo 37 % dotázaných a místní volené zástupce nebo zástupce veřejné správy 31 %.
„Architekti mají v českém kontextu klíčovou roli, protože stojí na začátku celého procesu a jejich rozhodnutí zásadně ovlivňují energetickou náročnost budov, volbu materiálů i dlouhodobé provozní náklady. Data Barometru potvrzují, že udržitelnost se v Česku prosazuje především skrze konkrétní návrhová a technická řešení,“ doplnil Michal Široký, Sustainability Manager skupiny Saint-Gobain.
Právě v projektové fázi lze nejúčinněji ovlivnit budoucí spotřebu energie, množství použitých surovin, opravitelnost konstrukcí i jejich chování při změně účelu budovy. Pozdější změny bývají technicky složitější a výrazně dražší. Komunikace o recyklovaných materiálech, demontovatelných konstrukcích nebo předcházení vzniku odpadu by proto neměla směřovat pouze ke stavebním firmám. Stejně důležité je oslovovat architekty, projektanty, investory a zadavatele veřejných zakázek.
Pro odborníky z odpadového hospodářství to znamená potřebu poskytovat kvalitní a srozumitelná data. Projektant musí znát technické vlastnosti druhotné suroviny, její dostupnost, stálost kvality i podmínky použití. Bez takových informací zůstávají recyklované materiály mimo standardní specifikace, i když by v konkrétní konstrukci mohly bez problémů nahradit primární zdroje.
Do popředí se stále více dostávají ekonomické aspekty udržitelné výstavby – zejména cena materiálů, konkurenceschopnost řešení a transparentnost založená na datech. Za klíčový předpoklad dalšího rozvoje označilo 42 % českých respondentů zlepšení konkurenceschopnosti udržitelných materiálů a výrobků. Oproti předchozímu ročníku jde přibližně o dvacetiprocentní nárůst, který se projevil u odborníků i široké veřejnosti.
Udržitelný materiál proto musí vedle menšího zatížení životního prostředí nabídnout také odpovídající cenu, ověřené technické vlastnosti a jistotu dlouhodobé dostupnosti. Investoři potřebují porovnávat nejen pořizovací náklady, ale také spotřebu energie, údržbu, opravy, životnost a náklady na budoucí odstranění nebo další využití. Nízká počáteční cena nemusí znamenat nejhospodárnější řešení, pokud výrobek vyžaduje častou výměnu nebo jej nelze na konci životnosti recyklovat.
Významnou roli může sehrát transparentnost. Environmentální prohlášení o produktu, analýzy životního cyklu a jednotné metodiky umožňují porovnat materiály na základě stejných ukazatelů. Samotné množství dat ale nestačí. Informace musejí být srozumitelné, ověřitelné a použitelné při skutečném rozhodování, jinak mohou menší investory nebo obce spíše odrazovat.
Jedním z hlavních pilířů udržitelné výstavby zůstávají renovace stávajících budov. Prodloužení životnosti stavby zpravidla omezuje potřebu nových surovin i množství demoličního odpadu. Současně může zlepšit energetickou náročnost, kvalitu vnitřního prostředí a odolnost budovy vůči budoucím podmínkám. Renovace však není automaticky udržitelná. Záleží na rozsahu zásahu, volbě materiálů i na tom, zda se podaří zachovat hodnotné konstrukce a bezpečně oddělit části určené k odstranění.
Před rekonstrukcí nebo demolicí může pomoci audit materiálů a odpadů. Ten určí, co lze zachovat na místě, které prvky je možné znovu použít a které materiály budou vhodné pro recyklaci. Včasná znalost množství a kvality materiálů usnadňuje také hledání odběratelů. Bez přípravy často končí využitelné prvky ve směsném odpadu jen proto, že pro ně nebyl předem zajištěn další způsob použití.
Roste rovněž zájem o inovativní materiály a biomateriály. Jejich širší uplatnění však bude záviset na dostupnosti, ceně, požárních a hygienických vlastnostech, standardizaci i možnosti dodávek ve větším objemu. Také zde platí, že samotný původ materiálu ještě neurčuje jeho celkovou udržitelnost. Rozhodující je hodnocení v rámci celého životního cyklu a konkrétního použití.
Český pragmatismus má také slabší místa. Adaptaci budov na klimatická rizika zmínilo pouze 43 % českých respondentů a zdraví a pohodu uživatelů 34 %. Obě témata tak zaostávají za energetikou, uhlíkovou stopou a recyklací. Přitom právě schopnost budov zvládat vlny horka, přívalové srážky, sucho nebo výpadky energií bude stále důležitější.
Odolná budova nemá pouze přečkat mimořádnou událost. Měla by si zachovat základní funkce, omezit škody a umožnit rychlý návrat k běžnému provozu. V praxi to může znamenat ochranu před přehříváním, vhodné stínění, hospodaření se srážkovou vodou, odolnost materiálů vůči vlhkosti nebo možnost přirozeného větrání. U významných veřejných staveb může jít také o záložní zdroje a flexibilní uspořádání prostor.
Podobně nelze přehlížet zdraví uživatelů. Kvalita vzduchu, denní osvětlení, akustika, tepelný komfort nebo výskyt škodlivých látek mají přímý vliv na každodenní používání budovy. Udržitelnost proto není pouze otázkou emisí a odpadu. Komplexní přístup musí spojovat environmentální výkonnost, ekonomickou hodnotu, odolnost a sociální přínos v celém životním cyklu stavby.
Celosvětové výsledky Barometru ukazují, že mezi deklarovanou podporou udržitelné výstavby a skutečnou praxí přetrvává rozdíl. Potřebu dalšího urychlení rozvoje uznává 87 % zástupců odborných a institucionálních skupin. Pouze 32 % profesionálů však pravidelně vyhodnocuje uhlíkovou stopu a 30 % uvádí, že již uskutečňuje udržitelné projekty. Dalších 55 % zatím deklaruje záměr se jim v budoucnu věnovat.
Překážkou nemusí být jen nezájem. Zavádění nových postupů komplikuje nedostatek kapacit, nejasné požadavky, omezená dostupnost dat i obava z vyšších nákladů. Menší firmy a obce často nemají specialisty, kteří by dokázali posoudit celý životní cyklus stavby nebo připravit zadání s měřitelnými kritérii. Pomoci mohou jednotné metodiky, vzorové zakázky, vzdělávání a sdílení zkušeností z realizovaných projektů.
Pro dodavatele je důležité nepřehánět environmentální tvrzení a dokládat je ověřitelnými údaji. Důvěru trhu oslabují obecné deklarace bez jasně stanoveného základu nebo srovnání. Naopak konkrétní výsledky – například množství nahrazených primárních surovin, prodloužení životnosti, snížení spotřeby energie nebo podíl materiálu připraveného k dalšímu využití – mohou investorům pomoci při rozhodování.
Udržitelná výstavba není úkolem jediné profese. Vyžaduje spolupráci investorů, architektů, projektantů, stavebních firem, výrobců materiálů, správců budov, veřejné správy i společností z oblasti odpadového hospodářství. Každý z těchto aktérů rozhoduje o jiné části životního cyklu a žádný z nich nedokáže změnu uskutečnit samostatně.
Firmy zaměřené na recyklaci a zpracování druhotných surovin mají příležitost posunout se od role koncového příjemce odpadu ke skutečnému partnerovi stavebního sektoru. Mohou poskytovat údaje pro projektování, připravovat materiálové audity, organizovat zpětný odběr nebo hledat nové využití demontovaných prvků. Podmínkou je stabilní kvalita výstupů, spolehlivá logistika a schopnost doložit technické vlastnosti materiálů.
Český trh podle výsledků průzkumu očekává především řešení, která jsou funkční, dostupná a ekonomicky obhajitelná. Právě spojení provozních úspor, kvalitního návrhu a efektivního využití materiálů může pomoci, aby se udržitelnost nestala jen doplňkovým požadavkem, ale běžnou součástí investičního rozhodování.
Čtvrtý ročník Barometru udržitelné výstavby zahrnoval 30 zemí včetně České republiky. Výzkum realizovala agentura Occurrence–IFOP. Kvantitativní část oslovila 4800 respondentů z odborných a institucionálních skupin, mezi nimi odborníky, studenty, členy asociací a zástupce místních samospráv. Druhou část tvořil reprezentativní vzorek 30 000 občanů starších 18 let, tedy 1000 respondentů v každé sledované zemi. Sběr dat probíhal od 16. října do 14. listopadu 2025.
Anna Walterová
