Menu
e-shop
Výzkum Association of European Coeliac Societies, nezávislé organizace, která sdružuje spolky celiaků napříč Evropou, testoval jednorázové nádobí a obaly z pšenice a kukuřice na kontaminaci bezlepkových jídel. Vědci umístili bezlepkové jídlo do těchto obalů a simulovali běžné podmínky, jako je kontakt s vodou, olejem nebo teplotou do 40 °C. Lepek se uvolnil rychle, často překročil 20 mg//kg, což je evropský limit pro bezlepkové produkty podle nařízení EU 828/2014.
Obaly z obilnin absorbují vlhkost z potravin během prvních 30 minut, což rozpouští gliadin a glutenin – proteiny tvořící lepek. Při testech s vodou dosáhla koncentrace 25 až48 mg/kg, u oleje méně (15 mg/kg), ale stále nad bezpečnou hranicí pro celiaky (50 mg denně vyvolává reakci). Tento jev nastává i v recyklovaných materiálech, kde obilninové zbytky z předchozích cyklů zvyšují riziko.
Překročení 20 mg/kg znemožňuje legální deklaraci „bez lepku“, protože EU vyžaduje testy na hotovém produktu včetně obalu. Výrobci bezlepkových jídel tak riskují stažení z trhu, pokud nepoužijí certifikované panenské obaly. AOECS vyzývá také k samostatné regulaci alergenů v obalech, aby ochránila lidi s celiakií.
Španělská studie z října 2025 analyzovala, jak recyklované papírové obaly kontaminují potraviny lepkem z obilninových zbytků. Vědci testovali recyklovaný papír, který sice nepřenáší lepek přímo, ale zachovává zbytky obilninových vláken z předchozích cyklů recyklace. Při teplotách nad 40 °C (např. v mikrovlnce nebo teplém skladování) se vlhkost v potravinách aktivuje, rozpouští proteiny a zvyšuje uvolňování lepku 3 až 5krát více než za studena. Kontakty delší než dvě hodiny zesilují efekt o dalších 20 %.
Emulzní potraviny jako majonéza, jogurt nebo omáčky obsahují vodu i tuky, což urychluje absorpci lepku z obalů s obilninovými vlákny – dosáhly 48 mg/kg, což překračuje bezpečnostní hranici 20 mg/kg pro celiaky. Tato jídla pronikají hlouběji do papíru a extrahují gliadin rychleji než suché potraviny. Recyklace neseparuje alergeny, takže původní zbytky třeba z krabic cereálií přežijí i další zpracování.
Také český DTest testoval běžné potravinové obaly, jako krabice od cereálií nebo balení pečiva, vyrobené z recyklovaného papíru. Zjistil, že se v nich zachovávají alergeny (např. lepek, mléčné proteiny nebo ořechy) z původních produktů. Tyto látky se uvolňují do nového jídla při kontaktu s vlhkostí nebo teplem – například při skladování cereálií se koncentrace lepku zvýšila z nuly na 15 až 25 mg/kg během jediného týdne.
Projekt Hrabovjanka.cz také upozorňuje na svém webu, že recyklované obaly podporují růst bakterií a plísní kvůli organickým zbytkům z předchozích materiálů. Při skladování při 20 až 30 °C překračují alergeny i mikrobiální limity EU (např. E. coli nad 10 KBE/g) po 48 hodinách, zejména v teplém a vlhkém prostředí. Alergeny se kombinují s toxiny, jako aflatoxiny z plísní, což zvyšuje riziko anafylaxe u citlivých osob.
Mezinárodní informační portál Bakery & Snacks odhaduje, že 15 % kompostovatelných obalů na trhu obsahuje obilninové zbytky z recyklace.
Výzkum upozorňuje, že Evropská unie zatím postrádá specifickou legislativu pro alergeny v biodegradabilních obalech, což nechává mezeru v označování lepku pro celiaky. AOECS proto vyzývá k povinnému testování migrace alergenů v obalech z obilnin, podobně jako u plastů pod nařízením 10/2011. Výrobci totiž riskují pokuty za nedeklarovanou kontaminaci nad 20 mg//kg, která ohrožuje 1 % populace s celiakií. Celiaci čelí akutním reakcím při konzumaci 50 mg lepku, což obaly snadno překročí při dvouhodinovém kontaktu s těkavými potravinami.
Průmyslové podniky tak sice umí separovat a ničit alergeny v pilotních programech, ale problém spočívá v nedostatečné aplikaci těchto technologií v běžné masové recyklaci. Současný systém kontaminuje obaly kvůli nízké separaci, vysokým nákladům a regulačním mezerám, což vede k migraci lepku a dalších alergenů do potravin. Optické třídění a AI detekují plasty nebo barvy s 80% úspěšností, ale nerozlišují alergeny jako lepek v papíru. Separace by tak vyžadovala manuální nebo chemickou kontrolu, což celý proces zdražuje.
Lepek v laboratořích se zničí při teplotách nad 120 °C, ale v průmyslových podmínkách poškozuje vlákna papíru při 110 °C, snižuje kvalitu o 20 % a zvyšuje emise.
Pilotní závody po celém světě, které i v průmyslových podmínkách dokážou eliminovat alergeny v recyklátech, zpracovávají podle výzkumu jen 1000 tun/rok s 99% čistotou. Masový průmysl ale zpracovává 10 milionů tun papíru ročně bez separace alergenů. Řešení tak sice existuje, ale vyžaduje podle AOECS investice 500 milionů eur a nové zákony.*
-red-
