Podle statistik se v Evropě ročně nevyužije nebo vyhodí kolem 90 milionů tun potravin, což představuje asi 170 kg na osobu ročně. U nás jsme na tom o něco lépe, přesto je to zhruba 50 až 80 kg na osobu za rok. Podle analýzy, kterou společně zpracovala Mendelova univerzita v Brně a Vysoká škola ekonomická, by průměrná česká domácnost mohla omezením plýtvání ušetřit přes 8 tisíc korun ročně.
Jelikož více než polovina z celkového množství potravinového odpadu vzniká v domácnostech, je logické snažit se ovlivnit jeho vznik přímo u zdroje. Znamená to ovlivnit chování lidí při nákupech a přípravě jídel, což je poměrně složité. Nakládání s potravinami v domácnostech zahrnuje fáze plánování, skladování, přípravy a konzumace jídel. Všechny jsou silně ovlivněny dlouhodobými návyky a rutinními postupy, které se mění jen obtížně. Je proto třeba hledat takové nástroje, které budou zároveň účinné i časově a provozně jednoduché. Zkušenosti říkají, že pokud není proces pohodlný a nenáročný, lidé mu v denním shonu nebudou věnovat pozornost.
Podle mezinárodního týmu vědců, kteří nedávno zveřejnili svou studii v časopise Journal of Cleaner Production, mohou při změně chování spotřebitelů hrát pozitivní roli pobídky, jež lidem ukazují, jak změnit své chování.
Tyto pobídky, v angličtině označované jako intervence, se zaměřují na základní způsoby chování při plánování, skladování, přípravě a konzumaci jídel. Cílem je dodat spotřebitelům dostatek informací a naučit je dovednostem, jež jim umožní méně plýtvat. Může jít o zdánlivě banální informace, jak správně skladovat potraviny, aby zůstaly déle čerstvé a nekazily se, nebo odměřování adekvátního množství potravin podle počtu porcí.
Zatím však bylo zpracováno velmi málo studií, které by různé pobídky porovnávaly a testovaly jejich účinnost, aby bylo možné najít ty, díky kterým se skutečně podaří snížit množství potravinového odpadu.
Nejlepší vliv na chování spotřebitelů mají podle vědců intervence s rozsáhlým školením a často individuálním koučováním. Takové programy jsou však nákladné a mohou zasáhnout pouze vysoce motivované spotřebitele. Na druhém pólu je distribuce letáku s obecnými informacemi o plýtvání potravinami.
Zmiňovaná studie zkoumala v Nizozesku, jak se změní chování spotřebitelů, když dostanou balíček nástrojů, který podporuje lepší využití potravin, to vše ještě doplněno různými motivačními dopisy.
Balíček nástrojů obsahoval například poznámkový blok pro vytváření nákupních seznamů, na němž si lidé mohli lépe naplánovat, co budou kupovat. Hodně pozornosti bylo věnováno skladování potravin. Jeden druh nálepky označoval, které ovoce a zelenina se má dát do lednice a které ne. V druhém případě nálepka informovala, jak dlouho lze uchovávat chléb, zbytky, maso a ryby, zeleninu a ovoce v mrazničce.
Podrobnější leták vysvětloval, v které oblasti lednice je vhodné uchovávat konkrétní potraviny tak, aby měly optimální trvanlivost. Spotřebitelé také dostali odměrku na různé druhy těstovin a rýže s uvedením porcí (množství pro průměrného člověka) a k dispozici byla mobilní aplikace, která poskytuje informace o trvanlivosti produktů nebo recepty na jídla připravená ze zbytků.
Autoři studie předpokládali, že díky těmto nástrojům/intervencím začnou spotřebitelé více vnímat, jak nakládají s potravinami a změní se jejich chování v této oblasti. Důsledkem bude nižší plýtvání potravinami v domácnostech.
Motorem změny chování je však hlavně motivace. Bez ní jsou všechny pobídkové balíčky lidem k ničemu. Podle dřívějších studií mají lidé v jádru averzi vůči plýtvání. Popisují, že se cítí provinile, když plýtvají jídlem, a vzdávají se nabídek dalšího jídla, pokud by se jím plýtvalo. Zároveň však často podceňují negativní vlivy plýtvání potravinami i množství potravin, které vyhazují. Posílení motivace lidí k omezení plýtvání by tak mohlo potenciálně zvýšit účinnost pobídek.
Slibným způsobem, jak zvýšit motivaci lidí, jsou sociální normy, tedy nepsaná pravidla, která regulují vztahy mezi lidmi v dané komunitě. Zejména je účinná ta forma, která dává najevo sociální nesouhlas s určitým chováním a kombinuje ho s pozitivními příklady z chování druhých. Je účinná, přestože nedává žádný návod, jak lépe nakládat s potravinami.
Lidé mají tendenci přizpůsobovat se chování ostatních, a stane-li se ne-plýtvání sociální normou, může to vést ke změně chování i u lidí, kteří by jinak tyto otázky neřešili. Tento jev se projevil například u třídění odpadů. Dá se říci, že po letech edukace veřejnosti se u nás stalo sociální normou, že „slušný člověk třídí“.
Nizozemských experimentů se zúčastnilo na tři sta respondentů, kteří se do něj sami přihlásili. Průměrný věk byl kolem 40 let a téměř polovina z nich měla vysokoškolské vzdělání. Obdrželi motivační balíček s různými nástroji, v druhém experimentu byla přidána ještě motivační sdělení o sociálních normách. Účastníci vyplňovali během testu i po dokončení experimentu dotazník, v němž hodnotili, co se naučili a zda méně plýtvají potravinami.
Při vyhodnocování například vybrali kategorie potravin, u kterých došlo k plýtvání potravinami za uplynulý týden. U každé vybrané kategorie uvedli množství potravin, které bylo vyhozeno, ve vhodných jednotkách, jako třeba servírovací lžíce, počet kusů či počet porcí.
Experiment ukázal, že spotřebitelé po obdržení balíčku nástrojů vnímají mírné zlepšení svých schopností a hlásí změnu v chování při hospodaření s potravinami v domácnosti. Nejčastěji používali odměrku na stanovení odpovídajících porcí a nákupní seznam. Podle hodnocení samotných respondentů se jejich plýtvání potravinami snížilo až o 39 %.
Při interpretaci výsledků tohoto experimentu existuje jedna důležitá námitka: účastníci možná mohli zveličovat změnu, ke které došlo, a přeceňovat změny ve svém chování. „Došli jsme k závěru, že být součástí experimentu a poskytovat základní měření plýtvání potravinami s největší pravděpodobností ovlivní chování při hospodaření s potravinami, ale ne skutečnou úroveň plýtvání potravinami,“ uvádějí autoři studie. I jiné studie naznačují, že měření plýtvání potravinami možná nejsou úplně přesná, zejména když je hodnotí ten, kdo odpad produkuje. Má totiž tendenci (výrazně) podhodnocovat skutečné množství potravinového odpadu, které v domácnostech vzniká. Autoři proto navrhují, aby se příště použilo objektivnějších metod, jako je analýza produkovaných odpadů.
Nepleťte si pojmy•Minimální trvanlivost: po skončení doby minimální trvanlivosti je zboží obvykle zcela v pořádku a nemusí se vyhazovat•Spotřebujte do: značí, že jídlo už může být po datu zdravotně závadné. Než ho ale vyhodíte, zkuste ho očichat a vizuálně zhodnotit |
Motivační sdělení o sociálních normách podle vědců zesilují účinky na chování omezující plýtvání, ačkoli to dále nesnižuje samotné plýtvání potravinami. Nejistotu do toho vnáší zjištění, že motivační dopis o sociálních normách četla podle dotazníku pouze polovina účastníků.
Ačkoli balíček nástrojů podle vědců ovlivnil jak chování, tak množství potravinového odpadu, nelze výsledky chápat jednoznačně. Podle všeho nezáleží na četnosti určitého chování, ale na důkladnosti a způsobu, jak je prováděno. Sestavení nákupního seznamu může být méně důležité než jeho dodržování, plánování jídel předem může být méně důležité než dodržování plánu a kontrola zásob může být méně důležitá než úprava nákupních seznamů na základě zásob. Kromě toho může být důležitost některých chování vzájemně závislá. Plánování jídel předem je méně relevantní pro spotřebitele, kteří chodí často nakupovat a mohou jídla snadno upravovat. Příprava přesných porcí jídla je méně relevantní pro spotřebitele, kteří dokážou uvařit i ze zbytků. Vztah mezi chováním při nakládání s potravinami a plýtváním potravinami v domácnosti může být složitější, než se původně předpokládalo.*
Jarmila Šťastná
