Představme si situaci, kdy se na sběrném dvoře shromažďují výrobky na konci životnosti (např. staré televize). Obec má smlouvu s kolektivním systémem, ten jednou za čas odveze shromážděné výrobky ke zpracovateli (např. chráněná dílna). Kdo je tedy případě původcem odpadu? Je to kolektivní systém, jemuž se výrobky změnily v odpad v okamžiku naložení na auto? Nebo je to dále obec, přestože nedefinovala tyto výrobky jako odpad?
Podle § 38 odst. 3 zákona o odpadech má povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke zpětnému odběru právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která výrobky uvedené v odstavci 1 vyrábí nebo uvádí na trh v České republice výrobky zahraničního výrobce (dále jen "povinná osoba"), a to bez ohledu na výrobní značku a do výše, které za vykazované období stanovené podle odstavce 10 vyrobí nebo doveze. Zpětný odběr elektrozařízení pocházejícího z domácností je přednostně řešen ustanoveními § 37n a § 37k zákona o odpadech (povinná osoba zpětně odebírá elektrozařízení pocházející z domácností, je-li jejich výrobcem podle § 37g písm. e) zákona o odpadech).
Podle § 38 odst. 8 zákona o odpadech se zpětně odebraný výrobek stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění.
Podle § 3 odst. 1 je odpad každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Podle § 4 písm. p) je původcem odpadu právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Z uvedeného vyplývá, že:
Na místech zpětného odběru se od spotřebitelů odebírají použité výrobky, nikoliv odpady, a tato místa tedy nejsou zařízeními ke sběru odpadů podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.
Použité výrobky se stávají odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění. Místo, kde se tak stane, záleží tedy na tom, kde oprávněná osoba použité výrobky přebírá. Pokud si zajišťuje dopravu vlastními dopravními prostředky nebo ji má smluvně zajištěnu dopravcem s tím, že je do svého vlastnictví přejímá naložením na vozidlo dopravce - stává se výrobek odpadem již v místě zpětného odběru. Pokud povinná osoba nebo osoba zajišťující ze smlouvy s povinnou osobou zpětný odběr sama odváží nebo má smluvně zajištěnu dopravu použitých výrobků z místa jejich zpětného odběru do zařízení osoby oprávněné, potom se z výrobku stává odpad až v zařízení provozovaném oprávněnou osobou.
DVĚ MOŽNOSTI
Část pátá zákona o odpadech upravuje nakládání nikoliv s odpady, ale s výrobky, z nichž se odpady stanou v okamžiku jejich předání z místa určeného ke zpětnému odběru některých výrobků povinnou osobou osobě oprávněné. Ustanovením § 38 odst. 8 zákona o odpadech byl stanoven vznik odpadu jinak, než jak obecně vyplývá z definice pojmu "odpad" (§ 3 odst. 1 zákona) a z definice pojmu "původce odpadu" (§ 4 písm. p zákona). Podle těchto ustanovení by byla původcem odpadu osoba, která se jej zbavuje - tedy poslední vlastník výrobku před jeho předáním do místa zpětného odběru.
Ve snaze zjednodušit a usnadnit zpětný odběr vybraných výrobků byl okamžik, kdy se tyto výrobky stanou odpadem, zákonem posunut do okamžiku jejich předání oprávněné osobě. Jedná se o zvláštní právní úpravu.
Budeme-li se zabývat otázkou, kdo je původcem odpadu, máme dvě možnosti. Za prvé - původcem je povinná osoba jako vlastník zbavující se výrobku jako odpadu (povinná osoba však má ze zákona povinnost zajistit zpětný odběr výrobků, povinnosti k odpadu z něho vzniklého jí zákon neukládá. Nemělo by to ani smysl, protože povinná osoba vůbec s odpadem vzniklým ze zpětně odebraného výrobku nenakládá).
Druhou možností je, že původcem je oprávněná osoba. V tom případě ovšem není naplněna definice pojmu odpad (nevzniká při její činnosti a ona se jej nezbavuje, naopak přejímá ho do svého vlastnictví).
Nejde však jen o teoretickou otázku, kdo je původcem odpadu, jde především o povinnosti, které původce odpadů ze zákona má (§ 16). Vezmeme-li na příklad povinnost vypracovat POH a vést evidenci a ohlašovat odpady, potom v prvním případě povinná osoba zpracovává roční zprávu. Pak je evidence podle § 39 zákona nadbytečná a jde o zbytečné zatěžování. Z hlediska POH je původcem pouze z hlediska vlastnictví výrobků, které jsou mu zpětně odevzdávány, nemůže ovlivnit jejich množství. Navíc je původcem, který s odpadem nenakládá, protože výrobky se odpadem stanou až v okamžiku předání oprávněné osobě.
V druhém případě oprávněná osoba může vést evidenci jenom tím způsobem, že do ní tento odpad zavede jako převzatý (jí nevzniká), potom sebe jako původce ani uvést nemůže. Nemá smysl, aby oprávněná osoba vypracovávala POH, neboť nemůže ovlivnit ani množství vznikajícího odpadu (jí nevzniká - ona ho přejímá do zařízení), ani způsob nakládání s ním (ten je dán provozním řádem zařízení, které provozuje).
Jestliže byl tedy z důvodu zajištění maximální funkčnosti systému zpětného odběru posunut okamžik, kdy se z výrobku stává odpad, není možné trvat na tom, že původcem bude ten, kdo by jím byl podle definice pojmu původce v "oblasti odpadové".
SUBJEKTY A VÝROBKY
Cílem páté části zákona o odpadech (Zpětný odběr) je především stanovení povinností osob, které vyrábějí výrobky, a uvádějí je na trh, případně dále do oběhu. Jde o maximální efektivnost odebírání použitých výrobků od jejich uživatelů (spotřebitelů) - co nejmenší množství těchto výrobků by se mělo stát odpadem, a už vůbec ne odpadem komunálním.
Jak už bylo řečeno, pátá část zákona upravuje povinnosti především výrobců a osob uvádějících výrobky na trh, nikoliv povinnosti původců odpadů z výrobků vzniklých. Jelikož je vznik odpadu z těchto výrobků zákonem posunut z doby skutečného zbavování se výrobku jako odpadu jeho uživatelem (spotřebitelem) až na dobu jeho předání oprávněné osobě (resp. jeho převzetí oprávněnou osobou), není možné vyžadovat plnění povinností původce odpadů ani po osobách povinných, ani po osobách oprávněných.
Původce odpadu, i kdyby byl určen, ani v jednom z možných případů s odpadem vůbec jako původce nenakládá. Povinná osoba má zákonem stanoveny povinnosti vztažené na výrobky, oprávněná osoba plní povinnosti stanovené zákonem pro využívání nebo odstraňování odpadů. Odpady, které vzniknou ve chvíli předání výrobku oprávněné osobě, poprvé evidenčně zaznamená tato oprávněná osoba jako odpady převzaté k jejich využití nebo odstranění v souladu se zákonem o odpadech.
Mgr. Věra Dubanská
Ministerstvo životního prostředí
