Zkušenosti se zaváděním místního poplatku

Zavedení místního poplatku znamenal pro město celou řadu problémů. Především bylo nutno vytvořit na městském úřadu úsek pro vybírání místního poplatku. Do roku 2002 byl správou poplatku podle zákona č. 37/2000 Sb, o odpadech, pověřen odbor životního prostředí. Technicko-administrativní část spojenou s vybíráním poplatku zajišťovala pro správce poplatku oprávněná osoba (BEC odpady, s. r. o.).

Všechny činnosti spojené se správou místního poplatku byla převedeny na odbor finanční. Značným problémem se ukázalo programové vybavení, kde do dnešní doby probíhá stále jeho dolaďování. Odbor finanční začal spravovat tento místní poplatek pouze s jedním novým pracovníkem, ukazuje se však, že pro město Mělník s přibližně 20 000 poplatníky je zapotřebí minimálně dvou pracovníků.

Správné nastavení poplatku

Určitým matematickým a právním oříškem bylo správné nastavení výše místního poplatku v souladu s § 10b) odst. 3) písm b) zákona č. 565/1990 Sb., o místním poplatku. Zákon totiž stanoví, že jedna složka poplatku je stanovená na základě skutečných nákladů obce podle předchozího roku do částky 250 Kč pro fyzickou osobu. Tyto náklady byly již v roce 2001 o 149 Kč vyšší, než stanoví zákon.

Protože v roce 2001 byly náklady na zajištění nakládání s komunálním odpadem hrazeny oprávněné osobě paušální platbou, bylo možné vycházet z výsledků hospodaření roku 2001. Do celé konstrukce poplatku byly dále zahrnuty nejen skutečné náklady roku 2001, ale vzhledem k zásadním změnám ve výši poplatků za ukládání komunálního odpadu na skládkách i předpokládané náklady.

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, mění v příloze č. 6 sazbu základního poplatku za ukládání odpadů na skládce z 50 Kč na 200 Kč za každou uloženou tunu. Dále je podle ust. § 51 odst. 4 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., fixně stanovena finanční rezerva pro rekultivaci a asanaci skládky v částce 35 Kč za každou uloženou tunu komunálního odpadu. Jedná se tedy o celkové navýšení o 150 Kč, resp. 185 Kč. Rozdíl mezi předpokládanými náklady za nakládání se zbytkovým komunálním odpadem a maximální částkou byl převeden do položky uvedené v písm a) tohoto ustanovení.

V kalkulacích bylo též zohledněno zhruba 1500 poplatníků, kteří jsou v obci trvale hlášeni, ale nebydlí zde, a dále kolem 350 fyzických osob v obci bydlících, ale bez trvalého pobytu. Jedná se celkem o 8 % v obci bydlících osob. Pro město Mělník to znamenalo navýšení výdajů o více jak 800 tis. Kč, tedy o 10 %.

Z tohoto důvodu došlo ke zvýšení poplatku u fyzických osob, které si od města nepronajímají sběrové nádoby, z 436 Kč na 467 Kč, a u fyzických osob, které mají pronajaté sběrové nádoby, z 489 Kč na 498 Kč.

Otázky kolem trvalého pobytu

Město Mělník si bylo vědomo, že celá řada osob je ve městě hlášena, ale v místě trvalého pobytu se prokazatelně dlouhodobě nezdržují. Jedná se o 1300-1500 občanů ročně, tedy o 7-8 % hlášených obyvatel města. Proto ve vyhlášce města Mělníka č. 64/2001 o místních poplatcích, je v čl. 47 odst. 1 uvedeno: "...poplatek neplatí fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt, ale v obci se prokazatelně a dlouhodobě nezdržuje".

Z definice daňové subjektu (poplatníka místního poplatku) však plyne, že poplatníkem není každá fyzická osoba při jejíž činnosti vzniká komunální odpad. Tedy místní poplatek nelze vybírat od osoby, která ve městě bydlí, ale nemá zde trvalý pobyt. Zákon o odpadech takto přímo zakládá právní nerovnost mezi dvěma fyzickými osobami, kde osoba s trvalým pobytem je daňovým subjektem a osoba, jež vytváří taktéž komunální odpad, tímto subjektem není. Zákon o odpadech nemá právní nástroj, jak tuto nerovnost řešit. Z tohoto důvodu městské zastupitelstvo zavedlo dobrovolný příspěvek za nakládání s komunálním odpadem jako legální výběr nákladů obce přepočítaný na všechny fyzické osoby, při jejichž bydlení ve městě vzniká komunální odpad.

Jediný transparentní příjem

Ze zkušeností města vyplývá, že místní poplatek za provozování systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využití a odstraňování komunálního odpadu, je jediným transparentním a právně vymahatelným příjmem obce za zajišťování služeb spojených s nakládání s komunálním odpadem. Jiná řešení, která zavádí 17 a) a dále odst. 5 § 17 novely zákona o odpadech, jsou právně problematická. Některá ustanovení si jednoznačně protiřečí, např. v odst. 5 § 17 může obec vybírat úhradu za nakládání s jeho komunálním odpadem od fyzických osob na základě smlouvy, přičemž však v odst. 4 tohoto paragrafu je fyzická osoba povinna odkládat komunální odpad na místech k tomu určených a podle § 4 pís, p) zákona č. 185/2001 Sb. se tento odpad stává vlastnictvím obce.

Tedy fyzická osoba v tomto okamžiku již není vlastníkem odpadu a je osobou, která splnila svou právní povinnost danou obligatorně podle § 17 odst 3 obecně závaznou vyhláškou. Z této úvahy není zřejmé, co by mělo být podle občanského zákoníku předmětem smluvního vztahu, když fyzická osoba není vlastníkem odpadu. Na právní rozpolcenost naráží též i zavedený poplatek za komunální odpad (§ 17 a), protože na stanovení finančního předpisu na plátce nelze uplatnit zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ale správní řád (zákon č. 71/1967 Sb.).

Podle tohoto předpisu by mělo být na výši poplatku vydáno správní rozhodnutí, neuvažuji-li, že takto stanovený poplatek se bude velmi obtížně vymáhat podle zákona č. 337/1992 Sb.

Jediným možným řešením, jak odstranit výše uvedené problémy s definicí poplatníka, je určit za daňový subjekt, podobně jako v zákoně č. 37/2000 Sb., každou fyzickou osobu, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad.

Ctirad Mikeš,

vedoucí odboru životního prostředí,

MÚ Mělník