Výzkumníci z univerzity v indickém Puducherry nedávno uzavřeli sérii testů, při kterých prokázali možnost praktického využití tří druhů žížal k extrakci těžkých kovů z tuhého komunálního odpadu. Počet obyvatelů měst v Indii roste téměř geometrickou řadou, a s každým dalším obyvatelem se zvyšuje i...
Výzkumníci z univerzity v indickém Puducherry nedávno uzavřeli sérii testů, při kterých prokázali možnost praktického využití tří druhů žížal k extrakci těžkých kovů z tuhého komunálního odpadu.
Počet obyvatelů měst v Indii roste téměř geometrickou řadou, a s každým dalším obyvatelem se zvyšuje i množství organického odpadu na skládkách. Badatelé Swati Pattnaik a Vikram M. Reddy z Fakulty ekologie a environmentálních věd z univerzity v Puducherry si uvědomovali, že při setrvalém trendu nárůstu populace nebudou mít města brzy dostatek ploch, na kterých by se mohl zemědělský odpad efektivně zpracovávat. Hnijící zelenina z velkých tržnic často končí na černých skládkách při okrajích měst, což představuje nemalé hygienické riziko. Velké městské kompostárny sice mohou snížit množství odpadu, ale další využití organické hmoty v zahradnictví naráželo na zdravotní limity. Z tržnic i květinářství vychází plodiny kontaminované velkým množstvím těžkých kovů.
Vermikompostování, tedy urychlení rozkladu biomasy s využitím kroužkovců není nic objevného. Novinkou je informace, že některé druhy žížal dokážou "odfiltrovat" z rozkládané hmoty až 75 % všech těžkých kovů. Zejména tři druhy nenápadných žížal Eudrilus eugeniae, Eisenia fetida a Perionyx excavates dokážou pravé divy. Kromě urychlení rozkladu biomasy v kompostu dokážou absorbovat kadmium, měď, olovo, mangan a zinek, předtím než je kompostovaná hmota dále zpracovávána.
Těžké kovy tedy neputují s kompostem dál, ale zůstávají v tělech žížal. V průmyslovém měřítku je pak mnohem snazší dostat nakrmené žížaly z kompostu, než sanovat celou várku bioodpadu.
Zdroj: ScienceDaily.com
