Rtuť v mořských rybách může podle vědců z Princentonské university pocházet spíše z přírodních zdrojů než z průmyslových emisí škodlivin. Vědci totiž zjistili, že obsah rtuti v těle havajských tuňáků zůstává v posledních 26 letech prakticky konstantní, přestože očekávali jeho zvýšení v souladu s...
Rtuť v mořských rybách může podle vědců z Princentonské university pocházet spíše z přírodních zdrojů než z průmyslových emisí škodlivin. Vědci totiž zjistili, že obsah rtuti v těle havajských tuňáků zůstává v posledních 26 letech prakticky konstantní, přestože očekávali jeho zvýšení v souladu s rostoucí úrovní v atmosféře. Ryby absorbují rtuť ve formě methylrtuti, jejíž obsah v havajském tuňáku byl v období 1971-1998 relativně stálý.
Počítačové modely předpovídaly pro toto období vzestup obsahu methylrtuti u tuňáků (a tudíž i v povrchových vodách) v rozmezí 9-26 %. Pokud by ryby absorbovaly methylrtuť, která se do vody dostává vzdušnou cestou, pak by tuňák chycený v poslední době obsahoval více methylrtuti než tuňák chycený před mnoha lety.
Vědci se domnívají, že methyl rtuť může v moři vznikat redukční činností bakterií ve hloubi oceánu. Snížení obsahu rtuti v atmosféře by nesnížilo obsah rtuti v mořských rybách (resp. u tuňáků), avšak mohlo by dojít ke snížení rtuti v jezerech a pobřežních vodách a v organizmech v nich žijících.
Zdroj: Chemistry World, January (2004)
