Plastové obaly, zejména nápojové, tvoří v současnosti značnou část komunálního odpadu a jejich podíl neustále vzrůstá. Většina nápojů je v jednorázových obalech, což má za následek nárůst jejich produkce.
Reálné složení komunálního odpadu je ovlivněno lokalitou, osídlením, ročním obdobím, společenskými či sportovními aktivitami apod., průměrné složení však zůstává v zásadě stejné. Obecně závisí struktura, kvalita a složení odpadu na technické a ekonomické úrovni společnosti a její vyspělosti. Na celkové složení odpadu se vysokým procentem podílejí plasty. Na Slovensku je jejich podíl v komunálním odpadu okolo 100 tisíc tun za rok a stále narůstá.
Různorodý materiál
Plasty tvoří širokou skupinu různorodých, vzájemně rozdílných materiálů, často i vzájemně nezpracovatelných (obr. 1). Před 10-12 roky bylo v odpadu mnohem více PVC než PET, v současnosti však podíl PVC stále klesá. Tento stav je výsledkem používání jednorázových nápojových obalů. Podíl ostatních plastů se v podstatě nemění.
Pokud pod pojmem recyklace plastů chápeme skutečné materiálové využití, je nezbytné rozlišovat recyklaci jednodruhového a recyklaci směsného plastového odpadu. Širší využití má recyklace jednodruhového odpadu. Při recyklaci směsného odpadu se však mohou zhodnotit i ty složky, které se jako jednodruhové dají jen těžko vyseparovat a recyklovat.
Navzdory tomu, že již dávno existují zařízení na automatické třídění, třídí se doposud spíše mechanicky, manuálně. Často je i toto třídění neefektivní nebo nerealizovatelné, jelikož na podobné výrobky se používají různé polymery. Tento problém se zdá být řešitelný označováním výrobků recyklačním znakem a označením plastu, prakticky je to však nemožné. Značky bývají často poškozené a při množství výrobků na třídicím páse je přesné dotřídění podle materiálů jen velmi těžko realizovatelné. Poměrně jednoduše je možné vytřídit jen nápojové PET lahve a PE fólie např. z HDPE (mikroten) a LDPE.
Projekty končí u granulátu
Recyklace PET lahví na Slovensku teprve začíná. Jsou rozpracované projekty, které však končí granulátem, přičemž jeho zhodnocení je stále otevřené - uvažuje se o využití v zahraničí. Mnohé subjekty mají zájem jen o sběr tohoto lukrativního, poměrně jednoznačně identifikovatelného odpadu, a ostatní plastový odpad doslova ignorují z důvodu jeho bezcennosti.
Vzrůst podílu plastových obalů v komunálním odpadu je také důsledkem intenzivního tlaku některých obchodných řetězců, které vytlačují vratné nápojové obaly. Většina nápojů je balena do jednorázových obalů. Zdá se, že jediným způsobem, jak zabránit zvyšování jejich množství, je zavedení zálohových systémů. Díky záloze se většinou volně nevyhazují, případně je sbírají sociálně slabší občané. Praxe ukázala, že pro obchodníky je výhodnější preferovat jednorázové nevratné obaly pro nápoje. Dalším příkladem postupu obchodníků při likvidaci vratných obalů je zvyšování zálohy a znevýhodňování nákupu nápojů ve vratných obalech komplikováním jejich výkupu apod. Obchod, výroba i spotřebitelé se však pochopitelně chovají podle ekonomické výhodnosti a praktických podmínek. Zkušenosti ze zemí EU ukazují, že pro vyřešení tohoto problému nestačí zájem veřejnosti. Rozhodující jsou systémová opatření v legislativě, hlavně náprava ekonomických podmínek (odstranění ekonomické diskriminace vratných obalů, zreálnění cen - zohlednění dopadu obalů na životní prostředí v cenách).
Vidina legislativní podpory v podobě zálohového systému PET lahví by mohla tuto situaci zlepšit. Nejšetrnějším řešením problému by mohlo být zavedení povinného zálohován jednorázových nápojových obalů a používání vratných obalů.
SjF TU v Košicích, katedra environmentalistiky a řízení procesů
