Zatopené potraviny a utonulá zvířata

Orgány státního veterinárního dozoru se podílejí na organizaci asanace životního prostředí, což v právě uplynulých vypjatých chvílích osvědčili inspektoři městských a okresních veterinárních správ v praxi. Asanací se ale nerozumí pouze odstraňování uhynulých, v případě povodní zejména utonulých zvířat, ale i likvidace potravin živočišného původu, které byly zasaženy zátopovou vodou.

V souvislosti s nedávnými povodněmi v Čechách se okresní a městské veterinární správy potýkaly především s evakuací hospodářských zvířat a zajištěním krmení a až posléze s organizací asanace prostředí. Na území celé republiky byla totiž zaplavena celá řada velkých skladů potravin, mrazíren, obchodů, řeznictví, restaurací, zpracovatelských závodů a provozů, kde bylo nutné neprodleně zahájit asanaci.

Orgány státního veterinárního dozoru, jmenovitě místně příslušné veterinární správy, prováděly v těchto zařízeních kontroly a spolu s krizovými štáby koordinovaly svoz živočišného odpadu do asanačních podniků, popřípadě na schválená zahraboviště nebo řízené skládky, aby byl odpad neškodně odstraněn, jak stanoví veterinární zákon.

Je třeba si také uvědomit, že potraviny byly znehodnoceny nejen kontaminací záplavovými vodami, ale mnohdy, pokud byly zmrazené, i dlouhodobým výpadkem elektrického proudu.

V nejbližších dnech po bezprostřední asanaci práce v žádném případě nepolevily, neboť je nutné například v asanovaných potravinářských provozech provést kontrolní stěry, a to ze všech prostorů, například i ze sociálních zařízení. Tyto stěry odebírají inspektoři příslušných veterinárních správ a jejich výsledky jsou pak podkladem pro žádost o povolení činnosti, o kterém rozhoduje místně příslušná veterinární správa. Je nutné samozřejmě také vyšetřit zdroje pitné vody, to nyní provádí též státní veterinární ústavy.

Asanovat životní prostředí po povodních určitě nebude úkol krátkodobý a dost možná, že bude trvat v celém rozsahu i několik let.

Riziko nákaz

Přes všechna rizika lze říci, že přímé ohrožení nějakými nemocemi nebo nákazami spojenými s povodní nehrozí. Hlavní potíž tkví v tom, že vlhko, bahno a horko jsou ideální podmínky pro pomnožení různých mikroorganismů, plísní, ale i vyšších organismů, například obtížného hmyzu, jako jsou komáři, mouchy a ovádi. V případě postřiků insekticidními prostředky proti komárům je třeba dbát na to, aby nebyly zasaženy včely, to znamená uvědomit včas včelaře, vzít v potaz směr větru a také stříkat navečer, kdy jsou už včely v úlech.

Samozřejmě existuje nebezpečí z kontaminované vody, právě ze splachů z různých nečistých provozů, žump a kalových jímek. Šlo by především o původce alimentárních průjmových onemocnění, o infekce zárodky rodu Salmonella, Shigella, o infekce leptospirami (Weilova žloutenka a další), popřípadě původcem tularemie a dalšími patogenními zárodky. Proto nelze pít vodu neprověřenou a při likvidaci povodňových škod je nutné velmi úzkostlivě dodržovat zásady osobní hygieny a při manipulaci se zkaženými potravinami a kadávery zvířat používat gumové rukavice.

Kdybychom si položili otázku, co je po povodních potřeba učinit nejdříve, tak asi opravdu úplně nejdřív je nutné si určit, co je nejdůležitější. První věcí je zabránit dalším škodám, to znamená nezachraňovat z potravin a krmiv to, co je možná na první pohled v pořádku, ale bylo záplavovou vodou zasaženo. Pak je třeba si uvědomit, že v žádném případě se nesmí odpad živočišného původu dostat do komunálního odpadu, popřípadě na takové skládky, ze kterých by mohl kontaminovat prostředí. Odpad živočišného původu nemusí být při dobré nákazové situaci v chovech zdrojem velmi nebezpečných nákaz, ale může být živnou půdou pro pomnožení hnilobných bakterií, plísní apod.

Nejen povodní zasažené domácnosti, ale i provozy, sklady a zemědělská zařízení se musejí ošetřit dezinfekčními prostředky, nově vybílit, provést deratizaci. Nezapomenout na zatopenou vzduchotechniku - právě ze zatopených filtrů se mohou šířit pomnožené nežádoucí mikroorganismy.

Veterinární dozor tedy zajišťuje nejen likvidaci narušených potravin živočišného původu, ale dohlíží i na to, aby mohly být postižené provozovny opětně uvedeny do provozu. Inspektoři veterinárních správ odebírají stěry pro kontrolu účinnosti provedené dezinfekce. Pro představu, v Praze bylo po čtrnácti dnech po povodni již více než 50 % z kontrolovaných 106 provozoven uvolněno k původní činnosti. Nicméně asi 20 % bude dlouhodobě uzavřeno nebo výhledově zrušeno. V milionové Praze provedlo celkem 16 inspektorů na 120 kontrol. Zejména je třeba zmínit i několikahodinové kontroly v tak problematických místech, jako je Pražská tržnice v Praze 7, velkotržnice v Praze 5 - Lipence, v Holešovickém přístavu, Karlíně apod.

Do asanačních podniků bylo z území Prahy vyvezeno asi 400 tun potravin živočišného původu (maso, masné výrobky, mléčné výrobky, ryby, vejce). Obdobná situace byla v celých Čechách, ve více než pěti zatopených supermarketech, přístavech na Labi apod. Celkem bylo ze všech zatopených oblastí zatím zlikvidováno necelých 800 tun potravin živočišného původu.

Rozšíření monitoringu

Samozřejmým stálým úkolem, zejména pro odbor hygieny Státní veterinární správy ČR, je být i nadále v kontaktu s asanačními podniky a svědomitě dozorovat, aby se zaplavené potraviny nedostaly do tržní sítě.

Důležitým krokem, který učinili veterináři, pak bylo opatření Josefa Holejšovského, ústředního ředitele Státní veterinární správy, rozšířit monitoring cizorodých látek na zaplavené oblasti, zejména v okolí chemických továren, zda nedošlo ke kontaminaci živočišných produktů.

Vždy, když se hovoří o likvidaci následků nějaké pohromy, nakonec dojde na úvahu - je možné problémy předvídat? A je možné krizovým situacím předcházet? Do jisté míry ano. Proto je také dnes možné říci, že po katastrofálních povodních v roce 1997 na Moravě byla přijata opatření, na jejichž základě se podařilo v Čechách zabránit škodám ještě větším. Začal efektivněji fungovat Integrovaný záchranný systém, byla přijata jistá legislativní opatření a začalo se s protipovodňovými opatřeními, i když se nakonec ukázalo, že to mohlo být přece jen lepší, kdyby to bylo o něco rychlejší.

Co se týká ztrát na životech hospodářských zvířat, lze konstatovat, že byly zcela minimální. Velkochovy, tedy zemědělská hospodářství, se podařilo evakuovat, někdy na poslední chvíli, a v součinnosti s inspektory místně příslušných veterinárních správ se podařilo zajistit krmení a napájení. Ztráty utrpěli především ti, kdo chovají hospodářská zvířata pro svou osobní potřebu, například jednu krávu, či prase, pár ovcí či hejnko slepic. Bohužel tito lidé měli hlavní práci se záchranou vlastního života. Možná by bylo dobré i v tomto případě uvažovat o nějaké lepší prevenci, a zejména v blízkosti vodních toků více počítat s možností evakuace.

Josef Duben,

Státní veterinární správa