V souvislosti s novými požadavky a trendy Evropské unie se v posledních letech stále více hovoří o zařízeních na mechanicko-biologickou úpravu odpadů. V současné době existuje mnoho zemí EU, které zvažují začlenění této metody do systému nakládání s odpady (zejména komunálními), či budují první zařízení.
Jedná se především o nové členy EU, ale i např. o Velkou Británii či Řecko. Některé země EU tuto technologii v rámci nakládání s KO uplatňují jen okrajově či vůbec (Dánsko, Nizozemí, Belgie), ale v mnohých je použití této metody stabilizované, a to především i právně (Německo, Rakousko, Itálie). Také Evropská komise vidí tuto technologii jako možný způsob nakládání se zbytkovým komunálním odpadem. V letošním roce dopracovaný BREF (referenční dokument pro nejlepší dostupné techniky) pro úpravu odpadů shrnuje mimo jiné i poznatky o zařízeních na mechanicko-biologickou úpravu.
V tomto roce se začal řešit projekt vědy a výzkumu s názvem "Ověření použitelnosti metody mechanicko-biologické úpravy komunálních odpadů a stanovení omezujících podmínek z hlediska dopadů na životní prostředí". Jak z názvu vyplývá, klade si tento tříletý projekt za cíl na základě zkušeností ze zahraničí a vlastních praktických ověření analyzovat a definovat podmínky pro aplikaci těchto metod do systému nakládání s komunálními odpady v České republice. Nositelem projektu je firma FITE a spoluřešiteli jsou ETC Consulting a SITA.
V prvních měsících řešení projektu byla provedena analýza současné situace ve vybraných státech EU. Tím však monitorování situace ve vybraných zemích určitě nekončí. V Evropě tato technologie v jiném, modernějším pojetí zaznamenává renesanci. Jedná se o mnohem komplexnější zařízení, kde vedle ekologických aspektů hraje důležitou roli i ekonomika. Proto se čím dál více prosazují technologie s anaerobní digescí a procesy, jejichž výstupem je alternativní palivo.
RŮZNÉ PROCESY, RŮZNÉ TOKY
Už jenom definování této technologie v jednotlivých zemích EU není jednotné. Lze ale říci, že se jedná o různé zpracovatelské procesy (mechanické, fyzikální, biologické) komunálních a některých živnostenských odpadů, ze kterých vystupují druhově různorodé odpadové toky. V německy psané literatuře se o těchto metodách hovoří jako o zařízeních na mechanicko-biologickou úpravu/stabilizaci nebo mechanicko-fyzikální úpravu, ve Španělsku tato zařízení nazývají "Ecoparc".
Naše dosavadní analýzy ukazují, že v rozhodovacím procesu při realizaci této technologie hrají významnou úlohu atributy legislativní, politické, ekonomické, regionální, technické a environmentální.
Bezpochyby bude důležité, jakou cestou se bude dlouhodobě ubírat politika Evropské unie, jestli se například prosadí ještě přísnější přístup k ukládání komunálních odpadů, jako v Německu či Rakousku, kde již platí zákaz ukládat neupravený komunální odpad na skládkách.
Politické rozhodnutí na národní úrovni bude rovněž důležité. Pokud se technologie mechanicko-biologické úpravy deklarují jako možná alternativa ke spalování, bude třeba tuto věc jasně upravit i v právních předpisech, jak z pohledu zařízení (emisní požadavky a podmínky, požadavky na vstup materiálů, ochranu zaměstnanců atd.), tak výstupů (podmínky ukládání na skládku, alternativní palivo). Velmi významným aspektem je regionální posouzení situace: analýza vstupů (svozová oblast, zpracovávaný odpad komunální/živnostenský, míra separace atd.), i analýza možností odbytu výstupů (průmyslové a energetické zdroje, moderní skládka komunálních odpadů s dostatečnou kapacitou atd.). S tím pak souvisí i aspekty ekonomické.
K analýze zkušeností s MBÚ byly vybrány čtyři země. Vzhledem k poloze České republiky a zkušenostem s touto technologií bylo zvoleno Německo a Rakousko. Na dokreslení situace pak Itálie a Španělsko, kde se tyto technologie stále více uplatňují. Cílem analýzy bylo posoudit zejména legislativní, technické a ekonomické podmínky využití metod MBÚ v rámci systému nakládání s komunálními odpady.
NĚMECKO
Den 1. červen 2005 byl pro německé odpadové hospodářství důležitým mezníkem. Od tohoto data je po 12 letech přechodného období zakázáno ukládat na skládky neupravený komunální odpad. Pro Německo bylo v souvislosti s tímto zákazem velmi důležité, že byly v předstihu stanoveny podmínky (v roce 2001) pro spalování i alternativní variantu, tj. mechanicko-biologickou úpravu. Ukazovalo se totiž, že pro některé obce či svazky obcí nebylo spalování odpadů hlavně politicky průchozí, a tak některé spolkové země začaly s vlastními iniciativami. Například Dolní Sasko podpořilo na konci 90. let tři demonstrační MBÚ zařízení. Severní Porýní-Vestfálsko vypracovalo v roce 1998 pro povolovací orgány příručku, podle které mohly být MBÚ realizovány na základě provedení důkazu jejich rovnocennosti se spalovnou.
Na celoněmecké úrovni jsou od roku 2001 právně přesně zakotveny požadavky na materiál z MBÚ pro ukládání na skládky třídy II (komunální odpad) a postupy, jak ho lze technologicky do tělesa skládky zabudovat. Taktéž byly stanoveny velmi přísné emisní požadavky, na jejichž základě je třeba velmi efektivně řešit toky odplynu v zařízení.
Například odpadní vzduch z málo zatížených procesů je veden do uzavřených tunelů na intenzivní tlení. Tento znečištěný vzduch je pak třeba čistit na čisticí jednotce pracující na bázi termicko-regenerativní oxidace.
Oblast, která zatím není zcela právně upravena, jsou požadavky na kvalitu alternativních paliv z odpadů. Spolkové sdružení pro kvalitu sekundárních paliv (Bundesgütegemeinschaft Sekundärbrennstoffe e.V.) se však od roku 1999 snaží zajistit transparentnost a jednotnost kvality těchto paliv pomocí procesu označení kvality RAL-Gütezeichen 724.
V souvislosti s technologií MBÚ je v Německu velmi aktivní Arbeitsgemeinschaft Stoffspezifische Abfallbehandlung (ASA) e.V. (volně přeloženo: Pracovní sdružení pro úpravu odpadů za účelem získání specifických látek), které své členy, především provozovatele zařízení na MBÚ, podporuje ať už různými formami výměny informací o plánování, výstavbě a provozu těchto zařízení, tak i výzkumem a odbornými stanovisky.
Dá se tedy říci, že se tato metoda i přes bouřlivé diskuze během posledních čtyř let etablovala do německého systému nakládání se směsnými komunálními odpady. Až budou v roce 2006 dokončeny chybějící kapacity, bude systém nakládání se směsným komunálním odpadem tvořen z jedné čtvrtiny mechanicko-biologickou úpravou a ze tří čtvrtin spalováním. V současné době je v Německu v provozu, nebo bude v dohledné době spuštěno kolem 50 nových zařízení na mechanicko-biologickou úpravu. Ke konci tohoto roku by měly být k dispozici kapacity k mechanicko-biologické úpravě ve výši 7 300 000 t/rok.
RAKOUSKO
Rakousko podle zprávy Komise "O vnitrostátních strategiích pro omezování biologicky rozložitelných odpadů určených ke skládkování" z 30. března 2005 již dosáhlo posledního cíle článku směrnice 1999/31/ES o skládkování odpadů, tzn. snížit maximální množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládku do roku 2016 na 35 % hmotnostních z celkového množství BRKO vzniklého v roce 1995. V Rakousku platí povinnost separovaného sběru biologicky rozložitelného odpadu a od 1. ledna 2004 skládky mohou přijímat pouze odpady, které byly předupraveny spalovnou nebo prošly mechanicko-biologickou úpravou.
V souvislosti s touto právní úpravou bylo třeba zajistit odpovídající kapacity pro nakládání se směsným komunálním odpadem. V současné době je v Rakousku v provozu devět spaloven a dvě jsou ve výstavbě. Pracuje osmnáct zařízení na mechanicko-biologickou úpravu a čtyři jsou ve fázi plánování. Ve spolkových zemích Vídeň, Korutany a Horní Rakousko převažuje spalování, ve spolkových zemích Burgernland, Salzbursko a Štýrsko jsou naopak realizována především zařízení na mechanicko-biologickou úpravu. Spolkové země Tyrolsko a Vorarlbersko si včas nezajistily dostatečné kapacity a sjednaly si výjimku pro další skládkování (nejdéle do prosince 2008). Na základě zákona o odstraňování starých ekologických zátěží však musí platit zvýšené poplatky ve výši 65 @/t.
ITÁLIE
Produkce komunálních odpadů se v Itálii v posledních letech ve srovnání s devadesátými lety výrazně zbrzdila. Na evropském měřítku patří italská produkce mezi podprůměrné. Významný každoroční nárůst zaznamenává oddělený sběr a využívání komunálních odpadů. Nakládání s těmito odpady se liší podle jednotlivých geografických oblastí. Velmi pozitivní výsledky například právě v odděleném sběru na severu (33,5 % v roce 2003 z celkové produkce KO) jsou na celostátní úrovni redukovány situací na jihu (7,7 %), kde je přístup k problémům ochrany životního prostředí velmi pasivní. Tento fakt je dán mentalitou lidí, ale i ekonomickými problémy.
Nejvíce komunálních odpadů je zatím v Itálii ukládáno na skládky (51,7 %), následuje mechanicko-biologická úprava (20,7%). Počet skládek nicméně klesá a postavení mechanicko-biologické úpravy zbytkových komunálních odpadů má stále důležitější pozici. V roce 2003 bylo v Itálii v provozu celkem 50 spaloven a do roku 2007 se předpokládá nárůst maximálně na počet 57. V případě zařízení na mechanicko-biologickou úpravu směsných komunálních odpadů se tato země řadí s téměř 100 zařízeními a dalšími ve výstavbě mezi vedoucí evropské i světové země.
Potencionální kapacita všech zařízení je více než 11 mil. tun ročně. I přes progresivní nárůst využívání tohoto způsobu, je zatím využita jen její polovina. Biologická část italských zařízení k mechanicko-biologické úpravě je založena z více než 95 % na aerobní úpravě, především z důvodu nižších investičních nákladů, než u anaerobní digesce. Poslední vývoj však nasvědčuje, že i ta se začíná prosazovat. Asi polovina zařízení má povolení k výrobě alternativního paliva (z nich kolem 30 zařízení je plně v provozu).
ŠPANĚLSKO
Španělské odpadové hospodářství v posledních letech prošlo významným, a ve skrze pozitivním vývojem. Požadavky směrnice 1999/31/ES, snaha zvyšovat materiálové využití odpadů a negativní postoj veřejnosti vůči spalovnám vede k prosazování zařízení na mechanicko-biologickou úpravu odpadů. Oproti Itálii se více uplatňuje dvoustupňová biologická úprava, kde hlavní část tvoří anaerobní digesce s následným dotlením v aerobních podmínkách. Jelikož ve Španělsku jsou velké plochy s půdami chudými na živiny, je snaha získat z MBÚ výstup ke zlepšení půdních vlastností. Nicméně i zde se balancuje mezi faktorem environmentálního účelu v rámci udržitelného druhotného použití organických složek na jedné straně a ochranou veřejného zdraví na straně druhé.
V České republice na základě plánů odpadového hospodářství jednotlivých krajů vyplývá, že se minimálně s variantou nakládání komunálních odpadů v MBÚ počítá v šesti krajích. Je tedy třeba těmto krajům poskytnout kvalitní a objektivní informace při rozhodování o realizaci těchto záměrů. Při realizaci MBÚ se jedná o nemalou investici a na výstavbu těchto zařízení by bylo třeba využít i evropských fondů. Například navštívené zařízení ve Španělsku bylo zhruba za poloviny zafinancováno z Kohezního fondu, zbytek pokrylo město Barcelona, vláda Katalánie a soukromý kapitál.
V současné době připravujeme internetový portál o metodách mechanicko-biologické úpravy. Jeho webové stránky budou mít adresu www.mbu.cz a měl by být zprovozněn k 1. lednu 2006.
Atributy v rozhodovacím procesu při realizaci MBÚ
Ing. Josef Durdil, CSc.
Ing. Terezie Kovaříková
ETC Consulting
